Iluze je mylný smyslový vjem. Iluze vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory chybně interpretován. V přeneseném smyslu může být iluze chápána jako klamné očekávání nebo mylná naděje.
Objektivní – podléhá jí většina lidí, bez ohledu na rozpoložení; například zapadající slunce se zdá být větší než polední slunce, tyčka ponořená do vody vypadá zlomená apod. Sem patří také iluze, které jsou součástí kouzelnických triků.
Subjektivní, může být:
nepatická (nechorobná) – porucha lidského vnímání charakterizované zkreslenými vjemy vycházející z okolní reality, například při hledání hub si člověk splete suchý list s houbou,
patická (chorobná) – klamné vnímání skutečnosti, projevuje se u osob s duševní poruchou, někdy i u jedinců dlouhodobě unavených (stres).
Subjektivní iluze vznikají především z nedostatečné pozornosti – člověk je zabrán do práce a náhle se mu zdá, že slyšel klepání na dveře. Jindy mohou vznikat naopak v důsledku zvýšené pozornosti – člověk očekává návštěvu a náhle se mu zdá, že slyšel klepání na dveře. Člověk v nových šatech nebo v uniformě snadno podlehne dojmu, že se na něj všichni kolemjdoucí dívají. Pokud je člověk vystrašený, všude vidí číhající nebezpečí (čemuž se říká, že „strach má velké oči“). Tyto iluze se někdy označují jako afektivní iluze, protože jsou důsledkem silného emočního rozpoložení.
Existují také negativní iluze, při nichž člověk vůbec nevnímá podnět (nemůže něco najít, ač to má přímo před očima, neslyší zvonění telefonu apod.).
Blud – může vzniknout jako důsledek iluze, například člověk podlehne iluzi, že se v ulicích objevuje nezvykle mnoho vojáků, a z toho vyvodí blud, že země byla obsazena
Halucinace – iluze je vždy vyvolána podnětem, vzniká oklamáním smyslům, halucinace vzniká bez podnětu
Sugesce – sugestivní chování podporuje vznik iluzí, například pokud důvěřivému člověku budeme vyprávět, že na blízkém hradě straší, snadněji podlehne iluzi, že tam uviděl přízrak