Izumi Šikibu | |
---|---|
Narození | 976 provincie Ečizen |
Úmrtí | 1033 (ve věku 56–57 let) |
Povolání | básnířka, dvorní dáma a spisovatelka |
Stát | Japonsko, období Heian |
Žánr | tanka a waka |
Témata | poezie |
Významná díla | Deník Izumi Šikibu |
Manžel(ka) | Mičisada Tačibana Acumiči Jasumasa Fudžiwara |
Partner(ka) | Tametaka Masamiči Minamoto Tošikata Minamoto |
Příbuzní | Džóen, Kóen Hóši Haha, dcera Norinagy Fudžiwary a Adžari Jorišinobu (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Izumi Šikibu (和泉式部 , asi 976 – po roce 1033) byla japonská spisovatelka, básnířka a dvorní dáma na císařském dvoře během období Heian.
Pocházela ze staré aristokratické rodiny Óe a byla dcerou guvernéra provincie Ečizen. Ve dvaceti letech se provdala za Tačibanu no Mičisadu, guvernéra provincie Izumi a podle této provincie byla také pojmenována. Její skutečné jméno totiž není známo a šikibu je označení pro dvorní dámu u císařského dvora. Tou se také skutečně stala poté, co se svým manželem rozešla. Žila pak v sídelním městě Kjótu na dvoře císařovny Šóši. Díky své kráse prožila několik milostných vztahů, především s princem Tametakou (zemřel roku 1002) a poté s jeho bratrem Acumičim, syny císaře Reizei.[1]
Většina informací o jejím životě pochází z jejího poetického deníku Izumi Šikibu nikki (Deník Izumi Šikibu) a z prozaických úvodů k jejím básním typu tanka a waka, které se dochovaly v dodatečně uspořádaných sbírkách Izumi Šikubu šú (Sbírka Izumi Šikibu) a Izumi Šikibu zokušú (Pokračování sbírky Izumi Šikibu). V deníku, který je považován za přední dílo japonské deníkové literatury, popsala svůj vášnivý milostný vztah s princem Acumičim v letech 1003-1004. Její poezie vyniká osobitým jazykem a silnou citovostí, čímž se odlišovala od schematické dekorativnosti básní založených na sbírce Kokinšú, která se začala přežívat.[1][2] Řada jejích básní byla zařazena do císařské sbírky japonské poezie Gošúišú z roku 1086 a do dalších oficiálních básnických analogií včetně prestižní Šinkokinšú (1201, Nová sbírka starých a současných japonských básní).[3]
Předčasnou smrt svého milence Acumičiho roku 1007 nesla velmi těžce a tento smutek vyjádřila i ve svých básních. Roku 1010 se znovu provdala a odešla od dvora. Další její osudy a ani rok její smrti není znám, poslední oficiální zpráva o ní je z roku 1033.[4]
Posviť mi do daleka,
měsíčku nad horami!
Musím už vykročit a jít
po cestě z temnot - temnotami.
přeložila Zdenka Švarcová