Jacques Attali

Jacques Attali
Jacques Attali (22. ledna 2020)
Jacques Attali (22. ledna 2020)
Rodné jménoJacques José Mardoché Attali
Narození1. listopadu 1943 (81 let)
Alžír
Alma materPolytechnická škola (1963–1965)
Pařížský institut politických věd (1965–1967)
École Nationale d'Administration (1968–1970)
Mines ParisTech
Univerzita Paříž IX
Lyceum Jansona de Sailly
Povoláníbankéř, spisovatel, ekonom a politik
ZaměstnavateléPolytechnická škola (1968–1985)
Conseil d'État (1970–2000)
Le Journal des arts
L'Express
Národní škola silniční správy
Univerzita Paříž IX
French National School of Forestry
Les Échos
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (1998)
čestný doktor Haifské univerzity
Politická stranaSocialistická strana (od 1973)
Partner(ka)Anne Sinclair[1][2]
DětiBethsabée Attaliová[3]
Jérémie Attali
PříbuzníBernard Attali (sourozenec)
Funkceprezident (Evropská banka pro obnovu a rozvoj; 1991–1993)
prezident (Attali & Associés; od 1994)
prezident (Positive Planet; od 1998)
prezident (Commission for the Liberation of French Growth)
státní rada (do 2000)
PodpisJacques Attali – podpis
Webwww.attali.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques Attali (* 1. listopadu 1943 Alžír) je francouzský ekonom a spisovatel.

Pochází z rodiny sefardských Židů, která se v době alžírské války odstěhovala do Paříže. Vystudoval École polytechnique, École des mines, Sciences Po, École nationale d'administration a Univerzitu Paříž IX, kde od roku 1968 přednášel ekonomickou vědu. Byl blízkým spolupracovníkem Françoise Mitterranda, který ho po nástupu do prezidentského úřadu v roce 1981 jmenoval svým poradcem pro hospodářské otázky. V letech 1991 až 1993 byl Attali prvním předsedou Evropské banky pro obnovu a rozvoj, stál také u zrodu mezinárodní dobročinné organizace Akce proti hladu a programu EUREKA. Podporuje reformy prezidenta Emmanuela Macrona, přišel s koncepcí „pozitivní ekonomiky“, upřednostňující dlouhodobou udržitelnost před rychlým ziskem.[4] Je stoupencem hnutí za připojení frankofonní části Belgie k Francii (rattachismus).

Jako amatérský hudebník působí v orchestru Université Grenoble-Alpes, píše texty pro zpěvačku Barbaru a romány (v českém překladu vyšlo Bratrstvo probuzených). Je také autorem historické práce Athény a Jeruzalém – Úděl duchovní říše Západu (spolu s Pierrem-Henrym Salfatim).[5] Je členem správní rady Muzea Orsay.

V letech 2008, 2009 a 2010 byl zařazen na seznam Sto nejvlivnějších intelektuálů světa. V roce 2011 obdržel cenu Woodrow Wilson International Center for Scholars za veřejnou službu.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Dostupné online.
  4. ↑ Archivovaná kopie. www.listy.cz [online]. [cit. 2018-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-07. 
  5. ↑ http://www.klubknihomolu.cz/148935/jednota-zaklad-zapadni-civilizace/

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]