James Kirkup

James Kirkup
Narození23. dubna 1918
South Shields
Úmrtí10. května 2009 (ve věku 91 let)
Andorra
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
PseudonymJames Falconer
Povolánípřekladatel, spisovatel, vysokoškolský učitel, básník a novinář
Alma materUniverzita v Durhamu
Žánrpoezie, žurnalistika, divadlo a autobiografie
Oceněníspolečník Královské literární společnosti
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

James Falconer Kirkup, (23. dubna 1918 – 10. května 2009) byl anglický básník, překladatel a cestopisec. Napsal přes 30 knih, včetně autobiografie, románů a divadelních her. V roce 1962 se stal Fellow of the Royal Society of Literature.

Život

[editovat | editovat zdroj]

James Kirkup vyrůstal v South Shields, navštěvoval zde Westoe Secondary School, později studoval na Durhamské univerzitě v Anglii. Během druhé světové války byl odpíračem vojenské služby a pracoval v lesnictví a na farmě. Učil na Downs School v Colwallu, Malvern, kde studoval úspěšně i Wystan Hugh Auden. James Kirkup byl první básník, který získal Gregory Fellowship pro poezii v roce 1950 na Universitě v Leedsu, ve Velké Británii se stal prvním básníkem - stálým zaměstnancem univerzity.

V roce 1952 se přestěhoval do Gloucestershire a další tři roky byl hostujícím básníkem na Bath Academy of Art. Po odchodu z Bathu učil na London Grammar School a v roce 1956 opustil Velkou Británii, žil a pracoval v Evropě a USA. Posléze našel zázemí pro svou práci v Japonsku, usadil se tam na 30 let, učil anglickou literaturu na několika univerzitách.

Na začátku devadesátých let se Kirkup usadil v Andoře. Psal nekrology pro britské noviny The Independent až do roku 2008. Vydal také několik virtuálních knih u Brindin Press.[1] Kirkup zemřel v Andoře 10. května 2009.[2] [3]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Svou první knihu poezie The Drowned Sailor napsal v Downs School, publikována byla v roce 1947. Kirkup publikoval básnické sbírky, šest dílů autobiografie, přes sto monografií originálních prací a překladů a tisíce krátkých článků v časopisech. Psal také haiku a tanka. Mnohé jeho básně se vracejí do dětství na North East a jsou součástí knih The Sense of the Visit, To the Ancestral North, Throwback, a Shields Sketches.

Případ rouhání

[editovat | editovat zdroj]

Kirkup přitáhl pozornost veřejnosti v roce 1977, kdy čtrnáctidenník Gay News publikoval jeho báseň „The Love that Dares to Speak its Name“,[4] která pojednává o lásce římského setníka k Ježíši poté, co byl sejmut z kříže. Editor novin, Denis Lemon, byl obviněn z rouhání v případě Whitehouse v. Lemon. Šlo o soukromé stíhání na podnět Mary Whitehouse, ředitelky Národní asociace diváků a posluchačů (National Viewers' and Listeners' Association). Lemon publikoval báseň na základě toho, že „poselství a záměr básně byl oslavit absolutní universalitu boží lásky“.[5] Byl odsouzen k devíti měsícům vězení, které mu bylo odloženo a zaplatil pokutu 500 liber.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Poezie
  • No Men Are Foreign
  • The Drowned Sailor (1947)
  • The Submerged Village and Other Poems (1951)
  • A Correct Passion and Other Poems (1952)
  • A Spring Journey, and Other Poems 1952-1953 (1954)
  • The Descent into the Cave and Other Poems (1957)
  • The Prodigal Son: Poems 1956-1959 (1959)
  • Refusal to Confirm Last and First Poems (1963)
  • White Shadows Black Shadows: Poems of Peace & War (1970)
  • The Body Servant: Poems of Exile (1971)
  • The Sense of the Visit (1984)
  • He Dreamed He was a Butterfly (1997)
  • Marsden Bay (2008)
Hry
  • True Mystery of the Nativity (First published 1956)
  • The Prince of Homburg (First published 1959)
  • The Physicists (First produced 1963, first published 1963)
  • The Meteor (First produced 1966, first published 1973)
  • Play Strindberg (First produced 1992)
Autobiografie
  • The Only Child: An Autobiography of Infancy (1957)
  • Sorrows, Passions and Alarms: An Autobiography of Childhood (1959)
  • I, of All People: An Autobiography of Youth (1990)
  • A Poet Could Not But be Gay (1991)
  • Me All Over (1993)

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Rodné město South Shields má uloženu velkou kolekci jeho děl v Central Library[6] a díla z období jeho pobytu v Japonsku jsou umístěny v místním muzeu. Poslední díl básní byl publikován během léta 2008 u Red Squirrel Press[7] a je také součástí Central Library v South Shields.

Získal:

  • Atlantic Award for Literature ( Rockefeller Foundation, 1950)
  • Fellow of the Royal Society of Literature, (1962)
  • Japan P.E.N. Club Prize for Poetry, (1965)
  • Scott Moncrieff Prize za překlad,(1992)
  • Japan Festival Foundation Award, (1997)[8]

Nekrology

[editovat | editovat zdroj]

James Kirkup za více než dvě desetiletí spolupráce s novinami The Indipendent napsal více než 300 nekrologů, psal je téměř vždy až po smrti spisovatele úhledným písmem na papír formátu A4 a faxoval je do deníku. První byl věnovan japonskému spisovateli Yasushi Inoue, další francouzskému romanopisci Hervé Guibertu, který zemřel na AIDS.[9]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://www.brindin.com/
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.shieldsgazette.com [online]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-15. 
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.thejameskirkupcollection.co.uk [online]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-09. 
  4. ↑ http://torturebyroses.gydja.com/tbrkirkup.html
  5. ↑ http://www.independent.co.uk/news/people/obituary-denis-lemon-1415565.html
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.thejameskirkupcollection.co.uk [online]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-09. 
  7. ↑ http://www.redsquirrelpress.com/
  8. ↑ http://www.telegraph.co.uk/news/obituaries/culture-obituaries/books-obituaries/5314221/James-Kirkup.html
  9. ↑ http://www.independent.co.uk/news/obituaries/james-kirkup-poet-author-and-translator-who-also-wrote-approximately-300-obituaries-for-the-independent-1685745.html

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]