Jan Němec (spisovatel)

Jan Němec
Narození21. června 1981 (43 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, novinář, básník, fotograf a publicista
Alma materFakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Žánrpoezie a próza
Tématapoezie, literární tvorba a publicistika
Významná dílaDějiny světla
OceněníCena Evropské unie za literaturu (2014)
Česká kniha (2014)
RodičeLudvík Němec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Němec (* 21. června 1981 Brno) je český spisovatel a novinář. V letech 2014 až 2016 byl předsedou Asociace spisovatelů, od roku 2022 je šéfredaktorem literárního měsíčníku Host. Mezi jeho nejznámější díla patří Dějiny světla, za něž v roce 2014 obdržel Cenu Evropské unie za literaturu, a autofikční Možnosti milostného románu.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jan Němec je synem spisovatele Ludvíka Němce.[1]

Maturoval na Klasickém gymnasiu Brno, poté studoval sociologii a religionistiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, sociologii vystudoval v roce 2007 (roku 2003 titul Bc., roku 2007 titul Mgr.).[2][3] Ve stejné době[4] se věnoval i studiu divadelní dramaturgie na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, které ale nedokončil.

Od roku 2008 působí jako redaktor časopisu Host, v roce 2022 se po Miroslavu Balaštíkovi stal jeho šéfredaktorem.[5] Pracoval rovněž jako redaktor stejnojmenného nakladatelství, kde k vydání připravil mj. knihy Biancy Bellové, Matěje Hořavy nebo Ivany Myškové.

Jako novinář externě spolupracuje s týdeníkem Respekt nebo se serverem Aktuálně.cz. Působil i jako dramaturg na ČT art nebo v redakci Festivalového deníku MFF Karlovy Vary.

Pro Český rozhlas Vltava připravil adaptace mnoha románů, například Elementárních částic Michela Houellebecqa, Lolity Vladimira Nabokova nebo výbor z deníků francouzské filosofky a mystičky Simone Weilové. Pro stejnou stanici také už několik let píše pravidelné ranní úvahy.

S generačně spřízněnými spisovatelkami Janou Šrámkovou a Ivanou Myškovou publikoval v Respektu polemický text 12 odstavců o próze, v němž se vymezili vůči některým mechanismům soudobého literárního provozu.[6] Text vzbudil řadu souhlasných i odmítavých reakcí.

S Petrou Hůlovou a Janou Šrámkovou v roce 2014 spoluzakládal oborovou organizaci Asociace spisovatelů a stal se jejím prvním předsedou.[7] Pod jeho vedením Asociace v roce 2015 uspořádala první polistopadový Sjezd spisovatelů,[8] na kterém Němec pronesl úvodní projev.[9]

Jan Němec vyučuje na Divadelní fakultě JAMU literární tvorbu, tvůrčí psaní a další předměty.[10]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Beletrie

[editovat | editovat zdroj]

Jan Němec debutoval sbírkou poezie První život (2007).

Za svou prozaickou prvotinu, soubor povídek Hra pro čtyři ruce (2009) byl v roce 2010 nominován na Cenu Jiřího Ortena.[11] Podtitul "Málem milostné povídky" ukazuje na téma většiny z nich, kterým jsou problematické milostné vztahy.

Dějiny světla
[editovat | editovat zdroj]

Němec upoutal pozornost širší veřejnost rozsáhlým románem Dějiny světla, který vyšel v roce 2013 v nakladatelství Host. Jde o beletrizovaný životopis Františka Drtikola. V nezvyklé du-formě a poetickým jazykem se zde vypráví život slavného českého fotografa a posléze duchovního učitele od dětství až po stáří. Němec za tento čtenáři i kritikou ceněný román obdržel cenu Česká kniha[12], Cenu Evropské unie za literaturu[13] a byl nominován na Magnesii Literu v kategorii próza i Cenu Josefa Škvoreckého.[14] Román byl postupně přeložen do více než deseti jazyků, Český rozhlas jej adaptoval a společnost Negativ koupila filová práva.[15]

Možnosti milostného románu
[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 Němcovi vyšla kontroverzní kniha Možnosti milostného románu, ve které zpracovává svůj osobní život a současně zkoumá, zda se ještě dá věrohodně psát o lásce. Kniha bývá řazena k autofikci,[16] současně vykazuje mnoho znaků postmoderní estetiky, jako je intertextualita nebo hra se čtenářem. Němec například do románu včlenil novinové zprávy nebo rozhovor se sebou sama, vyzývá čtenáře, aby si sám zvolil motto ke knize, jednu z kapitol tvoří jmenný rejstřík apod. Román vyvolal řadu reakcí, mezi nimi například vznik parodické stránky na sociální síti Facebook "Nina vrací úder" (podle jména hlavní postavy). V rámci recepce románu přišly na přetřes také etické otázky, nakolik otevřeně spisovatel může psát o lidech ze svého okolí. Němec byl za román nominován na Magnesii Literu v kategorii próza. Kniha existuje také v audioverzi, byla přeložena do arabštiny, ruštiny nebo srbštiny.

Publicistika

[editovat | editovat zdroj]
Znamení neznámého
[editovat | editovat zdroj]

V roce 2021 vydali společně Jan Němec a Petr Vizina knihu rozhovorů o spiritualitě Znamení neznámého. Jde o devět rozhovorů o náboženské zkušenosti. Mezi zpovídanými jsou například slovenská hudebnice Shina z kapely Longital, básník Adam Borzič, kněz Petr Vacík nebo filosofka Alice Koubová. Kniha zkoumá náboženskou zkušenost jako obecně lidskou zkušenost nezávislou na příslušnosti k církvi a bez ohledu na konkrétní vyznání a dostalo se jí příznivého přijetí.[17]

Film

[editovat | editovat zdroj]

Jan Němec je také autorem dosud nerealizovaného scénáře Kola. Ten pojednává o dvou ruských klucích, kteří utečou z pasťáku nedaleko Moskvy a na kolech šlapou do Evropy. Scénář v roce 2020 ocenila Filmová nadace.[18]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KUBÍČKOVÁ, Klára: O ceny Magnesia Litera se utká Rudiš, Hakl i otec a syn Němcovi. iDNES.cz 5. března 2014. Dostupné online.
  2. ↑ Osobní stránka Mgr. Jan Němec [online]. Muni.cz [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ NĚMEC, Jan. Divadlo sociální akce: Hraní jako jednaní. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií – Katedra sociologie. Vedoucí práce Radim Marada. Dostupné online.
  4. ↑ NĚMEC, Jan. Jan Němec: Nemusíš to vydržet [online]. Vltava.rozhlas.cz, 2021-10-11 [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ MEDIA, News. Šéfredaktorem literárního časopisu Host je spisovatel Jan Němec. Médiář [online]. 2022-01-06 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ NĚMEC, Jan; ŠRÁMKOVÁ, Jana; MYŠKOVÁ, Ivana. Literární dílo nechápeme jako politickou tribunu [online]. Respekt, 2013-12-14. Dostupné online. 
  7. ↑ BEZR, Ondřej: Magnuskova Obec spisovatelů diskredituje obor, autoři založili Asociaci. iDNES.cz 1. prosince 2014. Dostupné online.
  8. ↑ Sjezd spisovatelů 2015. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ DAK. Sjezd spisovatelů řešil roli literatury po roce 1989, účastníky pozdravil Milan Kundera. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2015-06-07 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Osobní stránka Mgr. Jan Němec [online]. Jamu.cz [cit. 2024-02-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ VANÍČEK, Jan. Letošní Ortenova cena je za revoltu [online]. Deník Referendum, 2010-05-17. Dostupné online. 
  12. ↑ KADLECOVÁ, Kateřina. Cena Česká kniha patří Němcovi, cena čtenářů ČK Noskové. Čtenáři Reflexu volili Kadlečkovou [online]. Reflex, 2014-05-19. Dostupné online. 
  13. ↑ VETEŠKOVÁ, Michaela; POLÁK, Pavel. Cenu EU za literaturu získal Jan Němec za román o Drtikolovi [online]. Český rozhlas, 2014-10-08 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ Na Škvoreckého cenu mají nominace Hakl, Hůlová či Reiner [online]. Týden, 2014-10-01. Dostupné online. 
  15. ↑ https://www.dbagency.cz/index.php?pg=books&id=152
  16. ↑ FONIOKOVÁ , Z. (2021). Sám za sebe, a přece fikční: »Možnosti milostného románu« Jana Němce jako autofikce . Bohemistyka, (4), 513-532. https://doi.org/10.14746/bo.2021.4.5
  17. ↑ Jan Němec, Petr Vizina a devatero lidí, s nimiž hovořili o duchovním rozměru života. ČT art [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. 
  18. ↑ PODSKALSKÁ, Jana. Roadmovie teenagerů i sousedské drama. Nadace pokračuje v podpoře domácí tvorby. Deník.cz. 2020-06-30. Dostupné online [cit. 2022-02-10]. 
  19. ↑ Láska, psaní a současnost. Možnosti milostného románu na Vltavě. Program [online]. 2020-04-05 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Liliputin: Povídky z války - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-03-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.