Jatka č. 5 | |||
---|---|---|---|
Autor | Kurt Vonnegut | ||
Původní název | Slaughterhouse-Five | ||
Překladatel | Jaroslav Kořán | ||
Země | Spojené státy americké | ||
Jazyk | angličtina | ||
Žánr | sci-fi, válečný, černá komedie | ||
Ocenění | NPR Top 100 Science Fiction and Fantasy Books 20th Century's Greatest Hits: 100 English-Language Books of Fiction | ||
Vydavatel | Dell | ||
Datum vydání | 1969 | ||
Česky vydáno | 1973 | ||
Počet stran | 180 | ||
Předchozí a následující dílo | |||
| |||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jatka č. 5, aneb Křížová výprava dětí – povinný tanec se smrtí (Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death) je vědeckofantastický, autobiografický román amerického spisovatele Kurta Vonneguta jr. z roku 1969. Vypráví o zkušenostech z 2. světové války a cestování v čase amerického vojáka Billyho Pilgrima.
Kniha má několik dějových linií. V jedné z nich je vyprávěn příběh amerického vojáka Billyho Pilgrima, jehož pluk chvíli potom, co se k němu připojí, je rozmetán Němci v bitvě v Ardenách. Billy přežije a prchne do lesů, kde je zajat a odvezen do zajateckého tábora. Z něj je dovezen do Drážďan, kde bydlí v budově č. 5 místních jatek. Zajatci i německé stráže se schovají v hlubokém sklepení, kde přečkají zničení města. Billy „pendluje v čase“ a zažívá události z minulosti i budoucnosti mimo chronologické pořadí, některé i opakovaně. Je unesen mimozemšťany z Tralfamadoru. Tam je vystavován spolu s pornoherečkou Montanou Wildhackovou, která mu dělá družku. Tralfamadořané, kteří žijí ve čtyřech rozměrech, už viděli celý svůj život a nemohou z něj nic měnit, mohou si ale vybrat, který okamžik chtějí právě prožívat. Pilgrim je přesvědčen o pravdivosti jejich teorií.
Jak Billy cestuje, nebo věří, že cestuje, v čase vpřed i zpět, prožívá znova různé události ve svém životě, skutečné i fantaskní. Tráví čas na Tralfamadoru, v Drážďanech, ve válce, kráčející ve sněhu před svým zajetím, ve svém konformním životu v 50. letech, nakonec je zabit Paulem Lazzarem.
Tato vražda je důsledek několika událostí z konce války. Na útěku Billy potkal Rolanda Wearyho. Po zajetí Wearymu Němci sebrali všechno, včetně bot, kvůli čemuž dostal gangrénu, na kterou i zemřel. Na smrtelné posteli přesvědčí Lazzara, že za jeho smrt může Billy, a proto Lazzaro Wearymu slíbí, že ho pomstí.
Billy díky cestování časem ví, kdy a kde bude zabit, a je s tím smířen. Je střelen laserovou pistolí po svém projevu o létajících talířích a pravé povaze času před velkým publikem v Chicagu v rozdělených Spojených státech v pátek 13. února 1976 (v době psaní románu budoucí datum).
Vypravěč
Billy Pilgrim
Roland Weary
Paul Lazzaro
Kilgore Trout
Edgar Derby
Howard W. Campbell, Jr.
Valencia Merblová
Robert Pilgrim
Barbara Pilgrim
Tralfamadořané
Jsou šedesát centimetrů vysocí, zelení, a podobají se instalatérským zvonům. Sacími kalichy spočívají na zemi a jejich držadla, která jsou mimořádně pružná, trčí obvykle k nebi. Každé držadlo je nahoře zakončeno ručičkou se zeleným okem v dlani. Chovají se přátelsky a vidí ve čtyřech rozměrech. Litují Pozemšťany, že jsou schopni vidět pouze ve třech. Pozemšťané by se od nich mohli poučit o mnoha úžasných věcech, obzvláště co se času týče.
Montana Wildhacková
Divoký Bob
Eliot Rosewater
Ve vyprávění se poprvé objevuje fráze „Tak to chodí“ (v originále „So it goes“), která je významným aspektem vyprávění. Je použitá často v kontextu, kdy se mluví o smrti jako snaha posunout vyprávění k jinému tématu, memento mori, nebo vysvětlení nevysvětlitelného. Celkem se v vypravování „tak to chodí“ objevuje 106x.[p 1] Tato věta se objevuje i v následujících románech (Groteska a další). Časem se „So it goes“ stalo sloganem odpůrců války ve Vietnamu.
Jako postmoderní, metafikční román, je první kapitola knihy autorova předmluva o tom jak a proč začal psát Jatka č. 5, omlouvá se že „Je tak krátká a zmatená a rozvrzaná“ protože „o masakru se nic inteligentního říct nedá. Předpokládá se, že všichni jsou mrtvi, že už nikdy nic neřeknou, že už nikdy nebudou nic chtít. Předpokládá se, že po masakru se rozhostí hluboké ticho, a taky tomu tak vždycky je“.
Podobně jako v knize Matka noc, jen ještě více, Vonnegut se pohybuje na hranici skutečnosti a fikce. Hned první věta říká: „Všechno, o čem tu bude řeč, se víceméně stalo“. Mimoto se později v ději objeví postava o které vypravěč řekne: „Byl jsem to já. Já to byl. Já, autor téhle knížky“.
V příběhu je také několik zmínek o skutečných i vymyšlených knihách a pořadech. Např. Billy čte knihu „Údolí loutek“ a i tralfamadorské romány, nebo se účastní rozhlasového pořadu o tom zda je román mrtev.
O hlavní události, náletu na Drážďany Kurt Vonnegut píše: (překlad Jaroslav Kořán)
Zastánci nukleárního odzbrojení zřejmě věří, že kdyby dosáhli svého cíle, stala by se válka přijatelnější a slušnější. Udělají dobře, když si přečtou tuto knihu a zamyslí se nad osudem Drážďan, kde zahynulo 135 000 lidí při leteckém náletu provedeném konvenčními zbraněmi. Nálet amerických bombardérů na Tokio v noci 9. března 1945, při němž bylo použito zápalných a vysoce explozívních bomb, způsobil smrt 83 793 lidi. Atomová bomba svržená na Hirošimu zabila 71 379 lidí.
Historiky je obvykle uváděno 18 000 až 25 000 obětí.[2]
V roce 1972 natočil George Roy Hill stejnojmenný film který, ač u filmových kritiků oblíben, nebyl divácky úspěšný. Na festivalu v Cannes získal cenu poroty (Prix du Jury) (1972) a také dostal ceny Hugo a Saturn[3]. Hlavním kameramanem v tomto filmu byl Čech, Miroslav Ondříček a ve filmu jako kulisa posloužila řada pražských zákoutí: Hlavní nádraží, Malá Strana (průvod zajatců drážďanskou ulicí), Holešovická tržnice (jatka č. 5), Právnická fakulta (Tralfamadorské shromáždění) [4] a natáčelo se také v Mostě (Drážďany po náletu)[5]
Guillermo del Toro oznámil, že chystá remake původního filmu na počátek roku 2011. Dodržení tohoto termínu je ale nepravděpodobné, protože je zaneprázdněn prací na filmu Hobit. [6]
V roce 1996 se román dočkal uvedení v Chicagu pod režií Erica Simonsona[7].
Do slovenštiny přeložil knihu Karol Dlouhý a vyšla pod jménem „Bitúnok č. 5, alebo Detská križiacka výprava“
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slaughterhouse-Five na anglické Wikipedii.