Jens Immanuel Baggesen | |
---|---|
Narození | 15. února 1764 Korsør |
Úmrtí | 3. října 1826 (ve věku 62 let) Hamburk |
Místo pohřbení | hřbitov Parkfriedhof Eichhof v Kielu |
Povolání | básník |
Národnost | dánská |
Stát | Dánsko-Norsko |
Alma mater | Kodaňská univerzita |
Literární hnutí | preromantismus |
Manžel(ka) | Sophie von Haller (1768-1797) Françoise Reybazová (1774-1822) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jens Immanuel Baggesen (15. února 1764, Korsør – 3. října 1826, Hamburk) byl dánský preromantický básník.[1][2]
Pocházel z chudé pietistické rodiny a již od dvanácti let musel pracovat. Díky vytrvalosti se mu podařilo získat vzdělání a od roku 1782 studoval na univerzitě v Kodani. Žil zde ve velice skromných podmínkách, až v něm vydavatel časopisu Minerva Christen Henriksen Pram rozpoznal veliký talent, a začal jej podporovat. Po vydání své první básnické sbírky Comiske Fortællinger (1785, Komické příběhy), obsahující humorné parafráze slavných básní a mýtů, se rázem stal uznávaným básníkem.[3]
Roku 1789 opustil Dánsko a s podporou vlády cestoval po Německu, Švýcarsku, Francii (zde uvítal Francouzskou revoluci), Anglii a Itálii a seznámil se s mnoha významnými lidmi. V té době začal také psát německy. Od roku 1800 žil se svou rodinou v Paříži, v letech 1811–1814 byl profesorem dánské literatury na univerzitě v Kielu. Svá díla publikoval střídavě dánsky a německy.[4]
Byl dvakrát ženat. Roku 1790 se v Bernu oženil se Sophií von Haller. Dva roky po její smrti se roku 1799 oženil podruhé s Fanny Reybazovou. Po smrti své druhé ženy a jejich syna roku 1822 těžce onemocněl. Postupně ztratil přízeň čtenářů i vlivných přátel a měl dluhy, pro které byl dokonce uvězněn.[5] Poslední měsíce života strávil v Karlových Varech, Teplicích a Mariánských Lázních, ale léčení nebylo úspěšné. Zemřel na cestě do vlasti v Hamburku a pochován byl v Kielu.[4]
Jeho dílo se pohybuje na rozhraní klasicismu a romantismu. Je ovlivněno stylem Laurence Sterna a citovostí Jeana-Jacquese Rousseaua, Do dánské literatury vnesl rýmovaný dopis a cestopis jako dílo, které kromě popisu zážitků z cesty přináší krajně individuální sebevyjádření a sebepoznání. Jeho dramatická polemika s básníkem Adamem Oehlenschlägerem o smyslu básnictví a romantismu měla zásadní význam pro formování estetických názorů Johana Ludviga Heiberga.[6]