Narodila se do rodiny truhláře Františka Bohdala a jeho manželky Marie, rozené Brunnerové. Matka pracovala jako služebná a věnovala se ochotnickému divadlu. Otec byl v roce 1954 odsouzen na 15 let odnětí svobody za napomáhání k velezradě, když pomáhal někdejšímu ministru Ladislavu Karlu Feierabendovi k emigraci. Ve valdické věznici strávil 7 let a v roce 2016 obdržel in memoriam od ministerstva obrany osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji.[1]
Po obecné škole v Praze na Žižkově absolvovala dívčí reálné gymnázium a po maturitě v roce 1949 nastoupila na tři roky jako učitelka na základní škole v Ostravě. Od dětských let ji lákalo divadlo; vliv mělo matčino působení v ochotnickém divadelním souboru, přihláška do baletní školy a také do filmového komparsu. Ve svých šesti letech zažila svůj filmový debut v němém filmuPižla a Žižla na cestách (1937); další dětské role potom ve filmech Zlatý člověk (1939) a Madla zpívá Evropě (1940).
Přihlásila se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), ale přijata byla až na třetí pokus. Studium z rodinných důvodů krátce přerušila a po návratu DAMU řádně absolvovala (v roce 1957) a ukončila rolí v absolventském představení Josefina. Divadelní kariéru začínala po boku Jana Wericha v Divadle ABC a posléze v Městských divadlech pražských. Právě kvůli osobě Jana Wericha kontaktovala Jiřinu Bohdalovou Státní bezpečnost, Bohdalová však informace o Werichovi odmítla předávat. Přesto Státní bezpečnost Bohdalovou od konce 50. let vedla jako agentku a teprve až roku 2004 soud konstatoval, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně.[2]
V letech 1967–2004 byla členkou Divadla na Vinohradech. V srpnu 1968 emigrovala mladší sestra Jaroslava Henzelová i s rodinou do Rakouska a pak do Švédska.[3] V roce 1970 Jiřina Bohdalová svědčila na svatbě spisovatele Pavla Kohouta a scenáristky Jeleny Mašínové. Z těchto důvodů pak v polovině 70. let dostávala méně rolí ve filmech.[4] Od roku 2005 je členkou Divadla Na Jezerce, kde hraje v inscenacích Lásky paní Katty (po derniéře), Paní plukovníková a Generálka. Kromě svých divadelních rolí spolupracuje často s Českou televizí. Dříve spolu s Vladimírem Dvořákem v letech 1956–1999 účinkovala v zábavných pořadech a scénkách Československé televize, např. Televarieté. Známý je taky její pořad Hobby naší doby.
Dne 3. června 2020 zastupovala hereckou obec na posledním rozloučení se zpěvačkou Evou Pilarovou v bazilice Panny Marie v Praze na Strahově.[6] V srpnu 2021 obdržela na 47. Letní filmové škole Výroční cenu AČFK.[7]
V roce 2022 skončila v nemocnici Na Homolce se zlomeným obratlem.[8] V roce 2023 zrušila na doporučení lékařů divadelní sezonu, kvůli svému podlomenému zdraví,[9] v témže roce v říjnu ze stejného důvodu svou divadelní kariéru ukončila.[10] V roce 2024 ale přitom stále byla aktivní ve své herecké kariéře.[11]
↑ Jiřina Bohdalová převzala za otce odbojářské ocenění. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-11-22 [cit. 2021-03-31]. Dostupné online.
↑Bohdalová musí zmizet ze seznamu StB na webu [online]. iDNES.cz, 2004-06-15 [cit. 2013-11-01]. Dostupné online.
↑MARUŠKA, Jan. O Jiřině, vlaku do Vídně a Werichových spartách (Jaroslava Henzelová). severskelisty.cz [online]. 2003-02-03 [cit. 2021-05-03]. Dostupné online.
↑ 90 let Jiřiny Bohdalové: začínala v němém filmu, odmítla donášet na Wericha a ocenil ji i prezident. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-05-03 [cit. 2021-05-03]. Dostupné online.
↑ Přímý přenos TV Noe a ČT 24, 3. června 2020, 12–13:30
↑Ceny udělené na Letní filmové škole Uherské Hradiště [online]. Letní filmová škola, 2021 [cit. 2021-08-13]. Dostupné online.
↑ Jiřinu Bohdalovou propustili z nemocnice. Za bolesti zad může zlomený obratel. iDNES.cz [online]. 2022-12-15 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online.
↑ Jiřina Bohdalová kvůli zdraví ruší letošní divadelní sezonu. iDNES.cz [online]. 2023-01-12 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online.
↑ Jiřina Bohdalová ukončila divadelní kariéru - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-10-13]. Dostupné online.
↑ČT24. Po Svaté by si Bohdalová přála roli v komedii. Nejlépe o vitální stoleté ženě. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-23]. Dostupné online.
↑MATZNER Antonín a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná - Československá scéna; Supraphon, Praha, 1990; s. 55 (heslo Jiřina Bohdalová) ISBN 80-7058-210-3
↑Kdo je kdo 91/92. Česká republika, I. díl A-M; Praha, 1992; s. 68 (heslo Jiřina Bohdalová)
↑ Oceněná Bohdalová: Jsem zvědavá, co mi dají k devadesátinám. iDNES.cz [online]. 2011-04-03 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online.
↑Lidovky. Zeman rozdal řády i svým známým. Vyznamenal Čubu, Bohdalovou i Slováčka. lidovky.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2013-10-29].
↑ ab O divadle, Jana Bednářová: Rozhovor s J. B.. www.odivadle.cz [online]. [cit. 2016-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-05.
Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN80-7008-107-4. S. 1, 117, 265.
FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. I. díl: A–K. 1. vydání (dotisk). Praha: Libri, 2009. 750 s. ISBN978-80-7277-332-9. S. 84–86.
Kdo je kdo: 91/92: Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN80-901103-0-4. S. 68.
Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN80-902586-9-7. S. 50.
Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 60.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 112.
VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 260, 272, 274, 283, ISBN80-85625-19-9