Jiří Antonín Benda
| Jiří Antonín Benda | |
|---|---|
 Jiří Antonín Benda | |
| Narození | 30. června 1722 Staré Benátky  České království |
| Úmrtí | 6. listopadu 1795 (ve věku 73 let) Bad Köstritz  Sasko |
| Povolání | hudební skladatel, klavírista a houslista |
| Děti | Friedrich Ludwig Benda Heinrich Benda Justina Benda Christian Hermann Benda Carl Ernst Eberhard Benda |
| Rodiče | Jan Jiří Benda |
| Příbuzní | František Benda, Jan Jiří Benda, Josef Benda a Anna Františka Hatašová (sourozenci) |
| Funkce | court chapel master (od 1750) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jiří Antonín Benda (30. června 1722 Staré Benátky[1] – 6. listopadu 1795 Bad Köstritz, Sasko) byl český skladatel klasicismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jiří Antonín Benda studoval u piaristů v Kosmonosích a u jezuitů v Jičíně. V obou kolejích se tradičně pěstovala hudba a Benda si odtud odnesl též znalost působivého řečnického projevu a zásad správné deklamace, což velmi ovlivnilo jeho hudební zaměření. V roce 1742 se odstěhoval do Berlína, kam byl pozván i s rodiči pruským králem Fridrichem II., jenž byl obdivovatelem jeho bratra, skladatele a houslového virtuóza Františka Bendy. Roku 1750 se Jiří Antonín stal rovněž kapelníkem, a to u sasko-gothajsko-altenburského vévody Fridricha III. v Gotě. Krátce byl ředitelem hudby hamburského divadla. V roce 1781 navštívil Paříž, kde měla premiéru jeho opera Romeo a Julie. V Německu pobýval až do roku 1778, kdy se pokusil získat ve Vídni místo kapelníka u německé opery, kterou chtěl zřídit Josef II. Vkusu vídeňského publika však nevyhověl a roztrpčen neúspěchem rezignoval na skladatelskou dráhu a zbytek života strávil putováním z místa na místo a věnoval se plně filosofickým úvahám.[2]. Již v Berlíně konvertoval k protestantismu a vstoupil do zednářské lóže.
Charakteristika díla
[editovat | editovat zdroj]Význam Jiřího Antonína Bendy spočívá především v oboru melodramatu, jehož byl zakladatelem. Zvláště jeho první díla Ariadna na Naxu a Medea reprezentují tuto hudební formu. Myšlenku střídání hudby a mluveného slova přejal od J. J. Rousseaua, prakticky i umělecky ji však uvedl v život. Rousseau chtěl ovšem hudbou vytvářet podklad pro pohybovou stránku hercova projevu, Bendovým základním požadavkem byla dramatická pravdivost – chtěl vytvořit nové hudební drama. V nejrozšířenější hudebně dramatické formaci té doby – italské opeře – dominovala hudba a všechny ostatní složky se jí podřizovaly. Průkopníci nových uměleckých snah usilovali o vývoj směrem k větší životnosti, k realismu. Benda vykonal na této cestě nejradikálnější krok. Spojil hudbu a slovo takovým způsobem, aby byla slovu v největší možné míře uchována jeho sdělovací schopnost. Hudba se tím ovšem ocitla v postavení podřízené složky, jejímž hlavním úkolem bylo podporovat dramatický účinek textu. Své kompoziční zkušenosti z dramatické oblasti přenášel Benda i do děl instrumentálních, skládal především symfonie (30), cembalové koncerty, kantáty (přes 100), komorní skladby, opery, klavírní sonáty a scénickou hudbu.
Opery
[editovat | editovat zdroj]- Xindo riconosciuto (libreto Giovanni Andrea Galletti, opera seria, 1765, Gotha)
- Il buon marito (libreto Giovanni Andrea Galletti, intermezzo, 1766, Gotha)
- Il nuove maestro di capella (intermezzo, 1766, Gotha)
- Ariadna na Naxu (v originále Ariadne auf Naxos, libreto Johann Christian Brandes, melodram, 1775, Gotha)
- Vesnický trh (Der Dorfjahrmarkt/Lukas und Bärbchen) (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1775, Gotha)
- Medea (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, melodram, 1775, Lipsko)
- Walder (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1776, Gotha)
- Romeo und Julie (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1776, Gotha)
- Der Holzhauer oder Die drey Wünsche (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1778, Gotha)
- Pygmalion (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, melodram, 1779, Gotha)
- Philon und Theone, revidováno jako Almansor und Nadine, (autor libreta neznámý, 1779, Gotha)
- Das tartarische Gesetz (libreto Friedrich Wilhelm Gotter, singspiel, 1787, Mannheim)
Ohlasy díla
[editovat | editovat zdroj]Přes zmíněný vídeňský neúspěch se však Benda dočkal ocenění u mnoha význačných osobností uměleckého života, jeho skladby výrazně zapůsobily např, na Mozarta, který obě výše uvedené skladby zbožňoval natolik, že je neustále vozil s sebou. Rovněž básník Friedrich Schiller uvádí, že Bendova Ariadna je výjimečné dílo, které se ho zcela zmocnilo. Benda zpracoval též Shakespearovu tragédii Romeo a Julie.
Jméno skladatele Jiřího Antonína Bendy nese český Bendův komorní orchestr.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Benda Jiří Antonín, s. 16.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Josef Hutter, Zdeněk Chalabala: České umění dramatické, Část II. – zpěvohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 33–5
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 33–34.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 43.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 368.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Antonín Benda na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Antonín Benda
- Seznam prací o Jiřím Antonínu Bendovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Jiří Antonín Benda v České divadelní encyklopedii
- Bendovy opery
- Stručný medailon
- Volně přístupné partitury děl od Jiřího Antonína Bendy v projektu IMSLP
