Jiří Srnka | |
---|---|
![]() hudební skladatel Jiří Srnka | |
Základní informace | |
Narození | 19. srpna 1907 Písek ![]() |
Úmrtí | 31. ledna 1982 (ve věku 74 let) Praha ![]() |
Žánry | klasická hudba a scénická hudba |
Povolání | hudební skladatel, houslista, dirigent, hudební pedagog a kapelník |
Nástroje | housle |
Ocenění | zasloužilý umělec |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiří Srnka, známý také jako Georg Sirnker (19. srpna 1907 Písek[1] – 31. ledna 1982 Praha), byl český hudební skladatel.
Jiří Srnka se narodil v Písku v rodině natěrače Matěje Srnky a jeho ženy Marie rodem Bílkové.[1] Již od svých osmi let byl žákem legendárního houslového pedagoga Otakara Ševčíka. Pod jeho vedením hrál již v deseti letech Mozartův houslový koncert A-dur. Po maturitě na gymnáziu v roce 1922 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na housle u Jana Mařáka a Jindřicha Felda a skladbu u Otakara Šína. Absolvoval rovněž mistrovskou školu u Vítězslava Nováka a mikrotonální oddělení Aloise Háby.
Po dokončení studia byl houslistou a kapelníkem v Osvobozeném divadle, v orchestru Jaroslava Ježka. V roce 1931 si i zahrál úlohu dirigenta ve filmu Voskovce a Wericha Pudr a benzin. Krátce působil v orchestru Národního divadla a v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu. V letech 1950–1953 pracoval jako externí učitel v kabinetu hudby Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze.
S filmem se seznámil v roce 1936 jako člen skupiny mladých dokumentaristů vedených režisérem Jiřím Weissem a jeho první filmovou hudbou byl právě Weissův dokument Dejte nám křídla. Filmová hudba se stala jeho celoživotním posláním. Vedle Otakara Jeremiáše a E. F. Buriana se stal vůdčí a průkopnickou osobností filmové hudby u nás, ale řada jeho děl je mimořádným přínosem pro filmovou hudbu světovou. Napsal hudbu k téměř dvěma stům celovečerních filmů (např. Krakatit, Jan Hus, Dařbuján a Pandrhola), ale i mnoha seriálům (např. F. L. Věk). Jeho poslední filmovou hudbou byla v roce 1977 hudba ke snímku režiséra Ivo Tomana Ve znamení Tyrkysové hory.
Mimo filmové hudby komponoval i scénickou hudbu k činoherním dramatům a napsal i celou řadu vokálních i instrumentálních skladeb.
V letech 1940–1943 vytvořil 6 scénických hudeb pro Městská divadla pražská…Jeho práce se vyznačovaly velkou invencí a rozsáhlým uplatněním modernistických kompozičních technik. Bohatě rozvinuty v melodické složce působily výrazem vroucí citlivosti. Nicméně do osobitosti jeho pozdějších filmových a divadelních hudeb měly daleko, neboť žádný z přidělených úkolů Srnkovi neumožňoval projevit se v poloze, která mu – jak ukazovaly např. jeho hudby k filmům V. Kršky – bytostně vyhovovala, v poloze snivého lyrismu, spjatého s prožitkem jihočeské přírody.
Za svá díla získal řadu cen a vyznamenání.