Johann Heinrich Schmelzer | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 1620 nebo 1630 Šibice |
Úmrtí | 20. března 1680 Praha nebo Vídeň |
Příčina úmrtí | mor |
Povolání | houslista, hudební skladatel, choreograf a kapelník |
Nástroje | housle a píšťalové varhany |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johann Heinrich Schmelzer (1620 až 1623?, Šibice v dnešním Rakousku – 29. února až 20. března 1680, Praha) byl rakouský barokní hudební skladatel a houslista.
O jeho raných letech není téměř nic známo, do Vídně přišel zřejmě ve 30. letech 17. století, kde se uchytil jako skladatel a hudebník v habsburských službách, kde setrval po zbytek svého života.
S císařem Leopoldem I., rovněž vynikajícím hudebníkem a skladatelem, jej pojilo blízké přátelství. 13. dubna 1671 jej císař jmenoval místokapelníkem své dvorní kapely, kde přebíral stále více povinností churavějícího kapelníka Giovanniho Felice Sancese. Jeho výkon tohoto úřadu, spojený s dosavadní tvorbou a jeho stále rostoucím věhlasem, vedle osobního přátelství, stejně jako vojenské úspěchy jeho otce, které popsal ve své petici, mohly být impulsem pro Leopolda I. k udělení šlechtického titulu. Roku 1673 mu byl udělen predikát „von Ehrenruef“. Tento titul později převzal i jeho nejstarší syn Andreas Anton (1653–1701), který byl rovněž skladatel a houslista, i další synové.
Teprve po Sancesově smrti 24. listopadu 1679, byl J. H. Schmelzer oficiálně jmenován dvorním kapelníkem, prvním neitalského původu v císařské kapele. Jeho smlouva na tuto pozici vešla v platnost až v Praze 18. prosince 1679, kam císař se svou rodinou a dvorem přesídlil z důvodu řádící morové epidemie ve Vídni. Pražská smlouva byla podepsána se zpětnou platností od 1. července, nicméně skutečně mohla být plněna až od 1. října. Svou novou funkci však Schmelzer stihl vykonávat jen několik měsíců, neboť se v roce 1680 stal obětí velké epidemie moru, která mezitím zasáhla také Prahu.
Schmelzer byl jedním z nejvýznamnějších houslistů své doby. Jeden z jeho současníků v roce 1660 o Schmelzerovi píše jako „téměř nejdokonalejším houslistovi v Evropě“. Významně přispěl k vývoji houslových hráčských i kompozičních technik, což byla do té doby doména především italských hudebníků. Zasadil se o rozvoj sonátové formy a suity v Rakousku a jižním Německu.
Významné jsou jeho Sonatae unarum fidium z roku 1664, které jsou první sbírkou sonát pro housle a basso continuo vydané tiskem od německy hovořícího skladatele. Skladby nepostrádají excelentní virtuositu, dílčí strukturu, ani délku bassocontinuových variací, typické pro houslové sonáty vrcholného baroka. Známé jsou také jeho houslové sonáty, napodobující např. zvuky zvířat apod.
Byl předním rakouským skladatelem tehdejší instrumentální hudby, hlavním své generace v Rakouském císařství s významným vlivem na pozdější německé, rakouské (i české) houslové skladatele. Silně ovlivnil zejména houslistu a skladatele ze severočeské Stráže pod Ralskem, Heinricha I. F. Bibera (1644–1704), který byl jeho přítelem a zřejmě také jedním ze Schmelzerových žáků.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Heinrich Schmelzer na anglické Wikipedii.