Josef August Rakouský
| Josef August Habsbursko-Lotrinský | |
|---|---|
_in_1917.jpg) arcivévoda Josef August Rakouský v roce 1916 | |
| Regent Maďarského království | |
| Ve funkci: 6. srpna 1919 – 23. srpna 1919 | |
| Předchůdce | Sándor Garbai |
| Nástupce | Miklós Horthy |
| Vrchní velitel Jihotyrolské armádní skupiny | |
| Ve funkci: 15. července 1918 – 26. října 1918 | |
| Předchůdce | Franz Conrad von Hötzendorf |
| Nástupce | Alexander von Krobatin |
| Velitel 6. armády | |
| Ve funkci: 15. ledna 1918 – 15. července 1918 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Alois Schönburg-Hartenstein |
| Velitel 7. armádního sboru | |
| Ve funkci: 18. listopadu 1914 – 22. listopadu 1916 | |
| Předchůdce | Andreas von Fail-Griessler |
| Nástupce | Georg Schariczer von Rény |
| Prezident Maďarské akademie věd | |
| Ve funkci: 1936 – 1944 | |
| Předchůdce | Albert Berzeviczy |
| Nástupce | Gyula Kornis |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nezávislý politik |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní maršál (1918), generálplukovník (1916), generál jezdectva (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1908) |
| Rodné jméno | Joseph August Viktor Klemens Maria von Österreich |
| Narození | 9. srpna 1872 Alcsútdoboz, Maďarsko |
| Úmrtí | 6. července 1962 (ve věku 89 let) Rain, Straubing-Bogen, Bavorsko |
| Místo pohřbení | Feldafing, Bavorsko a posléze Hrobka palatinů v Budapešti |
| Choť | Augusta Marie Luisa Bavorská |
| Rodiče | Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská |
| Děti | Josef František Gisela Augusta Žofie Klementina Ladislav Luitpold Matyáš Josef Magdalena Marie |
| Profese | politik a voják |
| Ocenění | Pour le Mérite Řád černé orlice velkokříž Řádu Karla III. komandér Vojenského řádu Marie Terezie rytíř Řádu zlatého rouna … více na Wikidatech |
| Commons | Archduke Joseph August of Austria |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef August Viktor Klemens Maria Rakouský (9. srpna 1872 Alcsútdoboz – 6. července 1962 Straubing) byl rakouský arcivévoda, člen Habsbursko-lotrinské dynastie. Od mládí sloužil v c. k. armádě, za první světové války velel armádním uskupením v Srbsku, na východní frontě a nakonec v Itálii. V armádě dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála (1918). Jako oblíbený člen uherské větve Habsburků sehrál důležitou úlohu i po zániku monarchie a v roce 1919 byl krátce regentem v Maďarsku. I později se v meziválečném období uplatňoval v různých sférách veřejného života a v letech 1936–1944 byl prezidentem Maďarské akademie věd.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Josef byl synem arcivévody Josefa Karla Ludvíka Rakouského a princezny Klotyldy Sasko-Kobursko-Gothajské. Jeho děd byl uherským palatinem, rovněž jeho otec žil převážně v Uhrách. Zde Josef August navštěvoval benediktinské gymnázium v Győru.
Život a vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]
Po maturitě vstoupil jako poručík do c. k. armády, službu začínal u 1. pěšího pluku v Opavě, poté sloužil v Prešpurku a po povýšení na nadporučíka (1894) u dragounů v Brně. Po dosažení plnoletosti se jako arcivévody stal automaticky členem rakouské Panské sněmovny.[1] V roce 1898 byl povýšen na kapitána a poté několik let strávil v Budapešti u královské uherské zeměbrany (jeho otec byl v té době vrchním velitelem zeměbrany). Postupoval v hodnostech (major 1902, podplukovník 1903, plukovník 1905). Od roku 1905 byl čestným majitelem 15. dragounského pluku.[2] U zeměbrany dosáhl hodnosti generálmajora (1908), až jako polní podmaršál (1911) se vrátil k c. k. armádě a byl velitelem 31. pěší divize v Budapešti.[3]
Jako velitel 31. pěší divize bojoval na začátku první světové války na srbské frontě,[4] později byl přeložen do Haliče. V roce 1914 dosáhl hodnosti generála jezdectva[5] a od září 1914 byl velitelem 7. armádního sboru.[6][7] Po vyhlášení války ze strany Itálie byl přeložen na italskou frontu a zúčastnil se bitev na Soči. V listopadu 1916 se vrátil na východní frontu, kde bojoval proti ruským a rumunským vojskům. K datu 1. listopadu 1916 obdržel nově zřízenou armádní hodnost generálplukovníka. V lednu 1918 byl znovu povolán na italskou frontu, kde byl pověřen velením 6. armády, v létě téhož roku pak převzal vrchní velení nad 10. a 11. armádou (Jihotyrolská armádní skupina). Závěr války strávil na Balkáně, kde převzal velení Kövessovy. Těsně před zánikem monarchie byl jako historicky poslední osobnost povýšen do hodnosti rakousko-uherského polního maršála (24. října 1918).[8] K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.[9]
Dne 27. října 1918 jej císař Karel I. jmenoval homo regius, svým zástupcem v Uhrách,[10] protože z důvodu nepokojů byla nutná stálá přítomnost nositele monarchistického rozhodnutí v Budapešti. Maďarsko 16. listopadu 1918 vyhlásilo republiku a král se 13. listopadu zřekl veškerého podílu na vládních záležitostech. V dobách Maďarské republiky rad znělo jeho jméno Joseph von Alcsút. Po obnovení monarchie byl od 7. do 23. srpna 1919 říšským správcem, respektive regentem,[11][10] a v této funkci byl později vystřídán admirálem Horthym.
Jako příslušník uherské větve Habsburků si díky své výborné znalosti maďarštiny a řadě kulturních zájmů udržoval popularitu v Maďarsku i v pozdějších letech a zastával funkce v řadě různých institucí. Od roku 1927 byl členem obnovené Horní sněmovny Maďarského království. Byl držitelem čestných doktorátů na univerzitách v Budapešti a Kluži. V letech 1936–1944 byl prezidentem Maďarské akademie věd. Na konci druhé světové války uprchl do USA (1944), později se vrátil do Evropy a žil v soukromí v Bavorsku u své sestry Margarety, provdané Thurn-Taxisové.
Zemřel 6. července 1962 ve věku 89 let v Rain/Straubingu v Německu.
Řády a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Již v roce 1891 se stal rytířem prestižního Řádu zlatého rouna,[12] během vojenské služby později získal řadu ocenění nejen v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.[13][14] V roce 1917 byl dekorován Vojenským řádem Marie Terezie (jednalo se o první řádovou promoci od roku 1866 konanou v císařské vile Wartholz 17. srpna 1917).[15][16]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]
Řád zlatého rouna (1891)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905)
Vojenský jubilejní kříž (1908)- Vojenská záslužná medaile (1911)
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914)
velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)- Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1916)
Karlův vojenský kříž (1916)
komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1917)
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1918)
.png){kind=small}
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
Řád svatého Huberta (Bavorsko, 1893)
velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko, 1897)
velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko, 1905)
Řád černé orlice (Německo, 1906)
velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království, 1908)
velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko, 1908)
velkokříž Leopoldova řádu (Belgie, 1910)
Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko, 1915)
Železný kříž I. třídy (Německo, 1916)
Pour le Mérite (Německo, 1917)
Manželka a potomci
[editovat | editovat zdroj]Dne 15. listopadu 1893 se oženil se s bavorskou princeznou Augustou Marií Luisou, dcerou Leopolda Maxmiliána Bavorského a arcivévodkyně Gisely Luisy Rakouské, dcery Františka Josefa I.
- Josef František (28. března 1895 – 25. září 1957), ⚭ 1924 Anna Pia Saská (4. května 1903 – 8. února 1976), dcera saského krále Fridricha Augusta III.
- Gisela Augusta (5. července 1897 – 30. března 1901)
- Žofie Klementina Augusta (11. března 1899 – 19. dubna 1978), zemřela svobodná a bezdětná
- Ladislav Luitpold (3. ledna 1902 – 29. srpna 1946)
- Matyáš Josef (26. června 1904 – 7. října 1905)
- Magdalena Marie (6. září 1909 – 11. května 2000)
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Kromě psaní publikací též psal do vědeckých časopisů:[17]
- In denWildnissen Afrikas. Jagdschilderungen aus dem Sudan, Neudamm 1908, 43 str.
- Weidmanns Erinnerungen. Wien-Budapest 1915,176 str.
- A világháboru, amílyennek én láttam (Světová válka, jak jsem ji zažil). Das Aktenmaterial gesammelt und zgst. von Dezsö Rubint/Rubinthy, 7 sv., Budapest 1926-1934
- Der italienische Sieg am Piave. Aus den Memoiren des Erzherzogs Josef, Roma 1936, 20 str.
- Ave crux, spes unica. 1945-1949 (Sammlung meiner von Herzen kommenden Gebete aus der Zeit meiner unglückseligen Verbannung), Clevland O. 1949, 88 str.
- Hohe Jagd. 75 Jahre Weidwerk, Slzburg-Stuttgart 1957, 422 str.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Arcivévoda Josef August na webu rakouského parlamentu dostupné online
- ↑ Dragounský pluk č. 15 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 26 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Rakousko-uherští polní maršálové na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup arcivévody Josefa Augusta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 130 dostupné online
- ↑ a b HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 189.
- ↑ Přehled představitelů státní správy Maďarska na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Augusta in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 15 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Augusta in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 9–10 dostupné online
- ↑ Promoce Vojenského řádu Marie Terezie 17. srpna 1917 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 86, 118
- ↑ Hamannová str.190
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 169–171 (heslo Josef August Erzeherzog von Österreich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 189–190.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef August Rakouský na Wikimedia Commons - Arcivévoda Josef August na webu austro-hungarian army
| Předchůdce: Karel I. (jako rakouský císař) |
.svg){kind=small}
|
Zemský správce 1918 |
|
Nástupce: Mihály Károlyi |
| Předchůdce: Sándor Garbai |
|
Zemský správce 1919 |
|
Nástupce: Miklós Horthy (jako regent MK) |
