Josef Hlouch

Služebník Boží
Mons. prof. ThDr. Josef Hlouch
9. českobudějovický biskup
Církevřímskokatolická
Jmenování25. června 1947
PředchůdceŠimon Bárta
NástupceMiloslav Vlk
Svěcení
Kněžské svěcení5. července 1926
světitel Leopold Prečan
Biskupské svěcení15. srpna 1947
světitel Xaverius Ritter
1. spolusvětitel Josef Beran
2. spolusvětitel Stanislav Zela
Osobní údaje
Datum narození26. března 1902
Místo narozeníLipník
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí10. června 1972 (ve věku 70 let)
Místo úmrtíČeské Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie, České Budějovice
Národnostčeská
Denominacekatolík
Vyznánířímskokatolické
RodičeJakub Hlouch
Marie Hlouchová
Blízká osobaVáclav Hlouch (synovec)
PříbuzníVáclav Hlouch (synovec)
Povolánípedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, katolický kněz, teolog, katolický biskup, náboženský spisovatel, učitel a publicista
Citát„Z chudoby jsem vyšel a chudobu si navždy zamiloval“
Svatořečení
Začátek procesu7. listopadu 2017
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hlouch (26. března 1902, Lipník[1] – 10. června 1972, České Budějovice) byl římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a v letech 1947–1972 devátý biskup českobudějovický.

Podrobný životopis Josefa Hloucha zpracoval historik František Kolouch v knize Milion duší.[2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v chudé rolnické rodině v Lipníku v okrese Třebíč. Základní školu navštěvoval v Hrotovicích. Středoškolská studia absolvoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V kněžském semináři v Olomouci se připravoval na službu duchovního a kněžské svěcení přijal 5. července 1926. Mezi lety 1926 a 1928 působil jako kaplan postupně ve farnostech: Spálov, Kladky u Prostějova, Jesenec u Konice, Brantice u Krnova. V září 1928 byl ustanoven správcem farnosti Hodolany na olomouckém předměstí. Mladý schopný kněz měl pomoci s dostavbou zdejšího kostela. V místech svého působení se projevoval jako dobrý kazatel. Zároveň pokračoval ve studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. V roce 1934 zde habilitoval, v roce 1945 se stal profesorem pastorální teologie.

Jmenování biskupem

[editovat | editovat zdroj]

25. června 1947 byl jmenován v pořadí devátým biskupem českobudějovickým. (konsekrace 15. srpna v Dómu sv. Václava v Olomouci, intronizace 7. září, obé téhož roku). Po komunistickém puči v únoru 1948 byla novým režimem zahájená proticírkevní kampaň s cílem oddělit Katolickou církev v Československu od Svatého stolce. Biskup Hlouch proti této politice veřejně vystoupil. Dne 19. června 1949 o Slavnosti Božího Těla u katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích před shromážděnými v početném eucharistickém průvodu odsoudil postup státu. Od toho okamžiku Státní bezpečnost monitorovala každý jeho krok. Na biskupskou konzistoř byl dosazen vládní zmocněnec, čímž byl de facto biskupovi znemožněn výkon jeho úřadu.

Konflikt s totalitní mocí

[editovat | editovat zdroj]

Od konce dubna 1950 se ocitl v úplné izolaci. Konzistoř vedl komunisty dosazený generální vikář. Vrátnici biskupství střežili dva příslušníci StB a znemožnili biskupovi jakýkoliv kontakt s veřejností. Všechny návštěvy byly z nařízení Státního úřadu pro věci církevní zakázány, biskup nesměl svou rezidenci opustit. I při procházkách po zahradě ho doprovázel člen StB.

V roce 1951 odmítl složit slib věrnosti republice a podepsat jmenování nových vikářů loajálních režimu. StB ho vyhodnotila jako nebezpečného třídního nepřítele a začala pracovat na jeho odstranění z konzistoře. V trestním oznámení Komise Národního výboru v Českých Budějovicích z 29. března 1952 stojí, že se Hlouch pokusil mařit opatření, která učinil Státní úřad pro věci církevní, čímž projevil nepřátelský postoj vůči lidově demokratickému zřízení. Uvedeným trestním oznámením mu byla vyměřena pokuta 50.000,– Kčs a ministerstvem vnitra určen nucený pobyt mimo konzistoř.

Nucená internace

[editovat | editovat zdroj]

Prvním místem nucené internace byl bývalý františkánský klášter Čtrnácti sv. Pomocníků v Kadani. V září 1952 převezen do Růžodolu u Liberce, kde se setkal s arcibiskupem Beranem zadržovaným od roku 1951. Oba vězni byli ubytováni v osamělé vile. V přísném režimu měli povolenu denně pouze jednohodinovou vycházku na zahradu. Pošta byla kontrolována a případné návštěvy byly umožněny jen v budově ministerstva vnitra. Dne 17. dubna 1953 byli Hlouch a Beran přemístěni do zámečku v Myštěvsi u Nového Bydžova. Zde zastihli další biskupy ve stejné situaci – brněnského Karla Skoupého a Róberta Pobožného ze slovenské Rožňavy. Režim zde byl mírnější, avšak trpěli nedostatkem vody a jídla. Zdravotní stav biskupa Hloucha se začal zhoršovat. V roce 1954 byl převezen na léčení do Prahy. Po uzdravení byl převezen do Šebetova u Boskovic do budovy místního zámku. Zde byl od roku 1953 umístěn ústav pro hluchoněmé ženy v péči školských sester de Notre Dame. Podmínky internace zde byly volnější a umožnily Hlouchovi vrátit se k literární činnosti. V roce 1957 zde sepsal životopis své duchovní dcery Anny Marie Zelíkové (byl jedním z jejích duchovních vůdců) a rozpracoval soubor duchovních úvah s názvem Minutěnka. Začalo přibývat návštěv z jeho diecéze, poněvadž místo jeho pobytu se dostalo na veřejnost. Následoval převoz do přísněji střežených prostor Viktorovy vily v Paběnicích a znovu se ocitl ve společnosti spoluvězňů biskupů Josefa Berana a Karla Skoupého.

Z iniciativy papeže Jana XXIII. byla v roce 1963 zahájena jednání mezi Svatým Stolcem a ČSSR o propuštění biskupů z internace. V dubnu 1963 se dostal Hlouch na svobodu. Po ozdravném pobytu ve Františkových Lázních odejel do Koclířova u Svitav a přístřeší našel v charitním domě školských sester de Notre Dame. Zde dopsal sbírku duchovních úvah Minutěnka.

Návrat do úřadu

[editovat | editovat zdroj]

Pražské jaro 1968 a s ním spojené uvolnění poměrů umožnilo Hlouchovi návrat do Českobudějovické diecéze. 9. června 1968 se znovu ujal svého úřadu a ihned se pustil do generální opravy katedrály svatého Mikuláše. Lepší časy však neměly dlouhého trvání. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa ve středu 21. srpna 1968 způsobila návrat totalitní moci se všemi negativními dopady na život společnosti. Nové šikanování nepohodlných církevních představitelů se stalo biskupu Hlouchovi osudným.

Smrt

[editovat | editovat zdroj]

Biskup Josef Hlouch zemřel dne 10. června 1972 poté, co byl předchozí den zbit příslušníky StB.[3] Je pohřben na hřbitově svaté Otýlie (odd. VIII) v Českých Budějovicích. Svůj díl viny na jeho smrti měl krajský církevní tajemník Leo Drozdek, který cílevědomě pravidelně navštěvoval biskupa Hloucha v jeho rezidenci a týral ho několikahodinovými rozhovory a hádkami. Přitom mu tykal (jako funkcionář KV KSČ), nechal si nalévat slivovici a záměrně hodně kouřil.[4]

Jubilejní rok 2012 byl diecézí vyhlášen jako rok biskupa Josefa Hloucha. Vzpomenuto bylo i 50. výročí skončení jeho pozemské pouti v roce 2022.

Proces blahořečení

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2015 Česká biskupská konference schválila žádost českobudějovické diecéze o zahájení diecézního procesu beatifikace biskupa Josefa Hloucha.[5] V březnu 2018 schválil Svatý stolec zahájení procesu blahořečení.[6]

Připomínky

[editovat | editovat zdroj]

Poznámka

[editovat | editovat zdroj]

Sekretářem biskupa Hloucha byl Miloslav Vlk (od června 1968 do srpna 1971, poté byl této funkce komunisty zbaven), od roku 1994 kardinál a v letech 1991–2010 arcibiskup pražský. Synovec biskupa Hloucha Václav Hlouch byl do roku 2005 arciděkanem v Mladé Boleslavi. Poté na stejném místě působil jako výpomocný duchovní.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Osoby umučení Páně v profilu dnešní doby, 1935
  • Konverse a konvertité, hledání a návraty, 1939
  • Matka Boží v řádu spásy a života, 1940
  • Ježíš Bůh svátostný posvětitel života. 1941
  • Cyklus rozjímání o mši svaté, 1952 (napsáno v internaci, cyklostyl)
  • Mešní kolekty, 1955 (napsáno v internaci, cyklostyl)
  • Anna Marie Zelíková. Dobrovolná oběť lásky a smíru za duše, 1957 (napsáno v internaci, cyklostyl)
  • Minutěnka, 1964 (napsáno v internaci, cyklostyl)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Lipník
  2. ↑ KOLOUCH, František. Milion duší. Osudy biskupa Josefa Hloucha. životopis. vyd. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2013. 272 s. ISBN 978-80-87864-04-3. 
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.zludvik.de [online]. [cit. 2009-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-29. 
  4. ↑ Holé ruce mám, pot, krev dám za vás… [online]. katdy.cz [cit. 2014-08-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ Čeští a moravští biskupové poprvé na Kyjovsku - Církev.cz [online]. [cit. 2016-07-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ Biskup Hlouch by mohl být blahořečen. Komunisté ho drželi 18 let v izolaci. ČT24 [online]. 2018-03-29 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KOLOUCH, František. Milion duší. Osudy biskupa Josefa Hloucha. životopis. vyd. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2013. 272 s. ISBN 978-80-87864-04-3. 
  • KOLOUCH, František. Internace biskupů Josefa Hloucha a Karla Skoupého v době komunismu. Praha, 2015 [cit. 2016-12-01]. 242 s. Disertační práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Alena Míšková. Dostupné online.
  • Josef Hlouch - devátý biskup českobudějovický v obrazech a dokumentech. České Budějovice: ČR - Státní oblastní archiv v Třeboni, 2012. ISBN 978-80-904938-4-1. S. 112. 
  • GABRIELOVÁ, Petra. Biskup Josef Hlouch ve vybraných dokumentech Státní bezpečnosti. In: KUKÁNOVÁ, Zlatuše. Sborník Archivu bezpečnostních složek 10/2012. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012. ISBN 978-80-260-3609-8. S. 171–190.
  • KOLOUCH, František. Biskupem pod dohledem Státní bezpečnosti. Katolický týdeník. Březen 2012, roč. 23, čís. 12, s. IV. ISSN 0862-5557. 
  • ČERNÝ, Jiří. Moravské kořeny biskupa Josefa Hloucha. in Setkání 2012, čís. 9, s. 4–6.
  • WEIS, Martin. Minutěnky vzpomínek na pastýře lidu svého. Praha: Panevropa, 1999. ISBN 80-85846-12-8. S. 82. 
  • WEIS, Martin. Svědectví dokumentů: Katolická církev v archivních materiálech jihočeských archivů let 1949-1976. České Budějovice: Jih, 2009. ISBN 978-80-86266-33-6. S. 336. 
  • WEIS, Martin. Osudy katolické církve na jihu Čech – akce „H". Studia theologica. 2002, roč. IV/1, čís. 7, s. 52–60. ISSN 1212-8570. 
  • WEIS, Martin. Osudy katolické církve na jihu Čech – diecéze bez pastýře. Studia theologica. 2002, roč. IV:2, čís. 8, s. 60–66. ISSN 1212-8570. 
  • WEIS, Martin. Osudy katolické církve na jihu Čech v letech 1968-1972. Studia theologica. 2003, roč. V:3, čís. 13, s. 69–77. ISSN 1212-8570. 
  • WEIS, Martin. Ty ještě věříš, soudruhu?. Studia theologica. 2009, roč. XI:1, čís. 34, s. 60–69. ISSN 1212-8570. 
  • WEIS, Martin. Okres na jihu. Sonda do práce okresních církevních tajemníků ve světle archivních dokumentů jihočeského regionu. Studia theologica. 2011, roč. XIII:3, čís. 45, s. 87–102. ISSN 1212-8570. 
  • WEIS, Martin. Josef Hlouch: Zeugnis des Märtyrers im Spiegel der Archivdokumente. Theologos. 2012, roč. XIV, čís. 1, s. 55–66. ISSN 1335-5570. 
  • WEIS, Martin. Realisierung der Abschlüsse des II. Vatikanischen Konzils durch Josef Hlouch, Bischof von Budweis.. Notitiae historiae ecclesiasticae. 2012, roč. I, čís. 1. ISSN 1338-9572. 
  • WEIS, Martin. Biskup Josef Hlouch - známý i neznámý. Studia theologica. Podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 150–167. ISSN 1212-8570. 
  • ŠEBEK, Jaroslav. Církevní a politické souvislosti života Josefa Hloucha. Studia theologica. Podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 168–183. ISSN 1212-8570. 
  • KOLOUCH, František. Internace biskupa Josefa Hloucha. Studia theologica. Podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 197–216. ISSN 1212-8570. 
  • SVOBODA, Rudolf. Josef Hlouch a Katolická akce. Studia theologica. Podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 184–196. ISSN 1212-8570. 
  • OPATRNÝ, Michal. Pastorální odkaz biskupa Josefa Hloucha. Studia theologica. Podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 217–230. ISSN 1212-8570. 
  • MUCHOVÁ, Ludmila. Josef Hlouch, Poranění a lék: impulsy pro současnou náboženskou výchovu. Studia theologica. Podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 150–167. ISSN 1212-8570. 
  • WEIS, Martin. Zásahy státní moci proti českobudějovickému biskupu Josefu Hlouchovi. Revue církevního práva 56. 2013, roč. XIX, čís. 3, s. 33–46. ISSN 1211-1635. 
  • KOLOUCH, František. Internace biskupů. Praha: Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2922-5
  • HAVRÁNEK, Bohumil; HAVRÁNEK, Daniel; GÁLIS, Radek. Návrat umlčeného pastýře : biskup Mons. Josef Hlouch 1968-1972. [s.l.]: [s.n.], 2023. 147 s. ISBN 978-80-7645-444-6. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
9. biskup českobudějovický
Předchůdce:
Šimon Bárta 		1947–1972
Josef Hlouch 		Nástupce:
sedisvakance, pak Miloslav Vlk
Seznam českobudějovických biskupů
Českobudějovičtí diecézní biskupové
1. 1785–1813 Jan Prokop Schaaffgotsche • 2. 1815–1845 Arnošt Konstantin Růžička • 3. 1845–1850 Josef Ondřej Lindauer • 4. 1851–1883 Jan Valerián Jirsík • 5. 1883–1885 František Schönborn • 6. 1885–1907 Martin Josef Říha • 7. 1907–1920 Josef Antonín Hůlka • 8. 1920–1940 Šimon Bárta • 9. 1947–1972 Josef Hlouch • 10. 1990–1991 Miloslav Vlk • 11. 1991–2002 Antonín Liška • 12. 2002–2014 Jiří Paďour • 13. od r. 2015 Vlastimil Kročil
Znak českobudějovického biskupství
Znak českobudějovického biskupství
Českobudějovičtí světící biskupové
2001–2002 koadjutor Jiří Paďour • od r. 2008 Pavel Posád
Jmenován, úřad však nepřevzal
Pozn. kurz. = pomocný biskup, biskup koadjutor či biskup, který nemohl převzít úřad