Josef Neruda | |
---|---|
Josef Neruda (portrét od Josefa Mukařovského, 1876) | |
Základní informace | |
Narození | 16. ledna 1807 Mohelno Rakouské císařství |
Úmrtí | 18. února 1875 (ve věku 68 let) Brno Rakousko-Uhersko |
Povolání | hudební skladatel, pedagog, varhaník, hudební pedagog, military musician a učitel klavíru |
Nástroje | varhany |
Děti | Vilemína Nerudová František Xaver Neruda Amálie Wickenhauserová-Nerudová Maria Nerudová |
Příbuzní | Ludwig Norman-Neruda[1] a Felix Wilhelm Waldemar Norman-Neruda[1] (vnoučata) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Neruda (16. ledna 1807 Mohelno[2] – 18. února 1875 Brno[3]) byl český varhaník a hudební pedagog.
Josef Neruda získal základy hry na varhany v rajhradském klášteře. V mládí byl učitelským pomocníkem v Náměšti nad Oslavou a vedle svého povolání hrával v haugwitzovské kapele a také působil jako klavírní pedagog v Olomouci. V roce 1832 však přijal nabídku z Brna a nastoupil na uvolnivší se místo dómského varhaníka. Tuto funkci zastával s menšími pauzami 36 let.
Josef Neruda měl deset dětí a všechny byly talentované. Například u jeho dcery Amálie, později provdané Wickenhauserové, klavíristky, studoval Leoš Janáček. Vilemína Nerudová (Wilma Norman-Neruda) byla houslistkou, a kruh jejích příznivců v čele s princem z Walesu, pozdějším anglickým králem Eduardem VII., jí věnoval zámek v Asolu u Benátek. Ze synů vynikl zejména violoncellista František, který byl později profesorem na konzervatořích v Petrohradu a Kodani.