Josep Carner

Josep Carner
Josep Carner (1970)
Josep Carner (1970)
Narození9. února 1884
Barcelona
Úmrtí4. června 1970 (ve věku 86 let)
Brusel
Místo pohřbeníhřbitov v Montjuic (41°21′20″ s. š., 2°9′32″ v. d.)
PseudonymPere de Maldar
Povoláníjazykovědec, básník, spisovatel, překladatel, diplomat, dramatik, novinář a vysokoškolský učitel
Žánrpoezie a divadlo
Významná dílaEls fruits sabrosos
Auques i ventalls
El cor quiet
Nabí
Oceněnímistr Gai Saber (1910)
Fastenrathova cena (1913)
Cena Zlatý dopis (1958)
Cena kritiky Serra d'Or za literaturu a esej (1974)
Cena kritiky Serra d'Or za literaturu a esej (1977)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Émilie Nouletová
RodičeSebastián José Carner
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josep Carner i Puig-Oriol (9. února 1884 Barcelona – 4. června 1970 Brusel) byl katalánský básník, novinář, dramatik a překladatel. Je označován za knížete katalánských básníků (el príncep dels poetes catalans) a má velkou zásluhu na pozvednutí katalánské literatury na evropskou úroveň.

Byl osmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.[1]

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Barceloně, vystudoval práva a filosofii a už na studiích se sblížil s katalánskými nacionalistickými kruhy. Pracoval v celé řadě literárních časopisů (Montserrat, L'Atlàntida, Catalunya, Empori). Jako člen Institutu pro katalánská studia spolupracoval na kodifikaci spisovné katalánštiny, jejímž hlavním iniciátorem byl Pompeu Fabra. Na přelomu století se připojil k významnému literárnímu časopisu Hlas Katalánska (La Veu de Catalunya), pro který psal několik desítek let. V roce 1915 se oženil s Chilankou Carmen de Ossa, se kterou měl dvě děti.

V roce 1921 vstoupil do diplomatických služeb, byl španělským vicekonzulem v Itálii, Francii a dalších zemích. Za španělské občanské války zůstal věrný republikánské straně a proto se nemohl vrátit do vlasti. Jeho první žena zemřela v Libanonu v roce 1935; znovu se oženil s belgickou literární kritičkou Émilií Nouletovou, žili spolu v Mexiku a později v Belgii.

Carner velmi ovlivnil katalánskou literaturu. V podstatě vytvořil její novinářský jazyk. Přiblížil také katalánskou poezii evropským tradicím a evropské literatuře vůbec, mj. díky své rozsáhlé překladatelské činnosti. Mimo poezii psal také prózy a tři divadelní hry.

Výběr z díla

[editovat | editovat zdroj]

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • Llibre dels poetes (1904)
  • Primer llibre de sonets (1905)
  • Els fruits saborosos (1906)
  • Segon llibre de sonets (1907)
  • Verger de les galanies (1911)
  • Auques i ventalls (1914)
  • El cor quiet (1925)
  • Nabí (1941)

Próza

[editovat | editovat zdroj]
  • L'idil·li dels nyanyos (1903)
  • La malvestat d'Oriana (1910)

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • El giravolt de maig (1928)
  • El Ben Cofat i l'Altre (1951)
  • Cop de vent (1966)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josep Carner na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Nomination%20archive. NobelPrize.org [online]. 2020-04-01 [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]