Josip Filipović

Josip Filipović
Zemský velitel v Českém království (od 1883 8. armádní sbor)
Ve funkci:
1882 – 1889
PředchůdceEduard von Litzelhofen
NástupcePhilipp Grünne
Ve funkci:
1874 – 1881
PředchůdceAlexander von Koller
NástupceEduard von Litzelhofen
Vojenská služba
Hodnostpolní zbrojmistr (1874), polní podmaršál (1866), generálmajor (1859)
VyznamenáníVojenský záslužný kříž
Rytířský kříž Leopoldova řádu.
Řád železné koruny II. třídy
Velitelský kříž Řádu Marie Terezie
Narození28. dubna 1818
Gospić
Úmrtí6. srpna 1889 (ve věku 71 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán (1860)
ChoťLeontina von Joelson
Příbuznígenerál Franjo Filipović (bratr)
Profesepolitik a důstojník
OceněníŘád sv. Vladimíra 1. třídy
Válečná medaile 1873
Řád železné koruny
Řád Medžidie 1. třídy
Řád sv. Vladimíra
… více na Wikidatech
CommonsJosip Filipović
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josip Filipović, baron von Philippsberg, také Josef von Philippovich nebo Joseph Philippovich[pozn. 1] (28. dubna 1818 Gospić – 6. srpna 1889 Praha), byl rakousko-uherský generál. Závěr své dlouholeté vojenské kariéry strávil jako zemský velitel v Čechách (1874–1881 a 1882–1889).

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v prominentní vojenské rodině, která v roce 1785 dostala predikát „von Philippsberg“, což se vztahuje na osadu Filipovići v Lice.[1] Vstoupil do rakouské armády v roce 1836 a stal se majorem v roce 1848. Ve funkci zástupce náčelníka štábu Prvního armádního sboru bána Josipa Jelačiće potlačoval v letech 1848–1949 revoluci. V roce 1855 se stal plukovníkem a velitelem 5. pohraničního pluku.[2]

K datu 19. dubna 1859 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v rámci 6. armádního sboru se zúčastnil války se Sardinií, bojoval v prohrané bitvě u Solferina.[1] Po válce byl velitelem brigády v Zemunu.[3] V prusko-rakouské válce (1866) byl zástupcem velitele 2. armádního sboru Karla Thun-Hohensteina ve východních Čechách.[4]][5]

V lednu 1874 byl Josip Filipovič jmenován polním zbrojmistrem.[6][7] Během okupace Bosny a Hercegoviny dne 19. srpna 1878 obsadil Sarajevo a převzal velení nově založené 2. armády.[8] V roce 1880 se vrátil do Vídně a v roce 1882 do Prahy. V prosinci 1882 se stal velitelem 8. armádního sboru se sídlem v Praze.

Zemřel v Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech.[1][9]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1857 se oženil s Leontinou von Joelson (1832–1893). Měli spolu tři dcery, nejstarší Gisela (1861–1907) byla čestnou dámou Ústavu šlechtičen ve Štýrském Hradci,[10] druhorozená Olga (1864–1888) zemřela předčasně svobodná v Praze. Nejmladší dcera Paula Friderika (1865–1941) byla od roku 1903 manželkou c. k. rytmistra a komořího Františka Mladoty ze Solopisk (1835–1907) ze staré české šlechty.[11]

Jeho mladší bratr Franjo (1820–1903) dosáhl v armádě také hodnosti polního zbrojmistra, byl místodržitelem v Dalmácii (1865–1868), později zemským velitelem na Moravě (1874–1877) a v Chorvatsku (1877–1881). Oba bratři se celoživotně hrdě hlásili ke své chorvatské národnosti. [12]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul s predikátem Edler von Philippsberg. Spolu s bratrem byl v roce 1860 povýšen do stavu svobodných pánů.[13] Od roku 1867 byl čestným majitelem plzeňského 35. pěšího pluku. Jako divizní velitel v Innsbrucku obdržel v roce 1871 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[15] V návaznosti na účast při okupaci Bosny a Hercegoviny byl v roce 1879 dekorován komandérským křížem prestižního Řádu Marie Terezie.[16][17] V Sarajevu jsou po něm pojmenována Filipovićeva kasárna, současné sídlo ministerstva obrany Bosny a Hercegoviny.

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pravopis příjmení měl v průběhu doby řadu podob, moderní historiografie preferuje původní chorvatské příjmení Filipović. V historických pramenech německého původu v 19. století bývalo příjmení uváděno ve formě Philippovich nebo Philippovics, Ottův slovník naučný uvádí podobu Philippović. Rozkolísanost v pravopisu příjmení je nejlépe patrná ve Dvorském schematismu z roku 1878, kde je Josip zaznamenán jako Philippović, zatímco jeho mladší bratr Franjo jako Philippovich.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Josip Filipović na anglické Wikipedii, Joseph Philippovich von Philippsberg na německé Wikipedii a Josip Filipović na chorvatské Wikipedii.

  1. ↑ a b c V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće. http://www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 68, 360 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 94 dostupné online
  4. ↑ Přehled vrchního velení Severní armády Rakouska 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 121 dostupné online
  6. ↑ Služební postup Josipa Filipoviće in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 137 dostupné online
  7. ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. ↑ Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 695–697.
  9. ↑ KUDĚLA, Jiří. Zemědělští kolonisté z českých zemí v Bosně a Hercegovině na konci 19. století. Slovanský přehled – Slovanské historické studie. Roč. 2014, čís. 3, s. 501. Dostupné online [cit. 2021-01-28]. 
  10. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 604 dostupné online
  11. ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 311 ISBN 978-80-85955-39-2
  12. ↑ Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 679–680 (heslo Philippović) ISBN 80-7185-274-0
  13. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 548 dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 168 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Josipa Filipoviće in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 282 dostupné online
  16. ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie 1859–1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  17. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1990; s. 78

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]