Julius von Payer
| Julius Johannes Ludovicus von Payer | |
|---|---|
.jpg) Julius Johannes Ludovicus von Payer | |
| Rodné jméno | Julius Johannes Ludovicus von Payer |
| Narození | 2. září 1841 Teplice-Šanov  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 30. srpna 1915 (ve věku 73 let) Bled  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Povolání | malíř, horolezec, kartograf, polárník |
| Ocenění | Čestné občanství města Mukačevo (1875) Medaile patrona (1875) čestné občanství města Teplic Řád železné koruny čestný doktorát Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Julius Johannes Ludovicus von Payer (2. září 1841 Teplice Šanov[1] – 30. srpna 1915 Bled, tehdy Veldes[2]) byl teplický rodák, horolezec, polárník, objevitel, kartograf a malíř.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Šanově (dnes část Teplic), v domě U Jitřenky v ulici U Hadích lázní. Otec Franz Anton Rudolf Payer byl důstojníkem v penzi. Julius byl ve věku deseti let poslán do kadetního ústavu v Łobzówě u Krakova. Jeho otec zemřel ještě před tím, než mladý Julius stačil dokončit školu. V letech 1856–1859 pokračoval ve studiu na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, odkud vyšel jako podporučík 2. třídy. Poté byl přidělen ke 36. pěšímu pluku do Verony. V Itálii působil s přestávkami několik let, za prusko-rakouské války se vyznamenal v bitvě u Custozzy (1866).
V té době se už intenzivně věnoval vysokohorským výstupům v Alpách, s nimiž začal v roce 1863. O rok později vystoupil na vrcholy pohoří Adamello-Presanella (přes 3500 m n. m.), načež brzy poté vyhotovil mapu celé oblasti v měřítku 1 : 56 000. Obdobně v letech 1865–1868 zmapoval Ortleské Alpy. Za tu dobu vystoupil na více než 100 vrcholů v obou pohořích, z toho 43 prvovýstupů.
Polární výpravy
[editovat | editovat zdroj]Díky výtečné kartografické práci získal v roce 1868 místo ve Vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni a také byl osloven k účasti na arktické expedici (jako topograf a vedoucí saní), kam jej navrhl německý kartograf a zeměpisec August Petermann. S ním spolupracoval dlouhodobě předtím i potom: v přílohách Petermanns Geographische Mitteilungen publikoval obsáhlé zprávy o svých alpských výstupech. Arktickou expedici vedl Karl Koldewey a byla to v pořadí již druhá německá plavba do ledové oblasti východně od Grónska. Přes ztrátu plachetnice Hansa a následné útrapy se výpravě podařilo zmapovat pobřeží severovýchodního Grónska mezi 74.–77. stupněm severní šířky. I sám Payer však později píše, že skončila nezdarem.
V roce 1871 se zúčastnil další polární výpravy, tentokrát ke Špicberkům. Výprava měla průzkumný charakter a spolu s Payerem ji vedl Karl Weyprecht. Hlavním mecenášem tohoto podniku byl hrabě Hans Wilczek. Payer a Weyprecht dosáhli na plachetnici Isbjörn 78. stupně severní šířky a zpět se vrátili s řadou poznatků. Payerovi byla po návratu udělena další ocenění, jako např. Řád italské koruny (1872) apod. Úspěch expedice podnítil novou (hlavní) cestu, tentokrát s dvacetinásobnými náklady, která proběhla v letech 1872–1874. Vedli ji opět Payer a Weyprecht. Cílem bylo najít cestu ze Severního přes Barentsovo moře až do Beringova průlivu. Loď Admiral Tegetthoff plula kolem Laponska k Nové Zemi a dále podél jejího severního pobřeží. Ačkoli se nepodařilo proplout severní cestou, došlo alespoň k objevu neznámého souostroví, které Payer pojmenoval na počest císaře Zemí Františka Josefa. Také vyhotovil podklady pro první mapu. Po návratu (20. září 1874) byl spolu s Weyprechtem oceněn Leopoldovým řádem, ale zároveň došlo k veřejnému zpochybňování výsledků výpravy. To vedlo k tomu, že se Payer vzdal vojenské služby a zřekl se všech hodností. Až na bohatou přednáškovou činnost se stáhl do ústraní a začal pracovat na knize o polární expedici.
Rodinný život a malířská dráha
[editovat | editovat zdroj]Později se Julius Payer oženil a vystěhoval do Frankfurtu nad Mohanem. Začal studovat malířství a ve studiích pokračoval v Mnichově. Tam také vytvořil obrazový cyklus o arktické expedici, který byl vystavován v řadě světových měst. V 80. letech 19. století žil Payer v Paříži, kde se narodily jeho dvě děti a také tam v důsledku infekce přišel o oko (1884). Přesto pokračoval v malířské tvorbě, za niž získával řadu ocenění. V roce 1890 bylo jeho manželství rozvedeno. V 90. letech Julius Payer usiloval o uspořádání malířské výpravy k břehům Grónska. K tomu účelu pořádal sérii přednášek, ale nepodařilo se mu získat finanční prostředky. Z důvodu životní nouze požádal v Rakousku o přiznání penze. V roce 1899 mu byla vyměřena ve výši 400 zlatých ročně.
Své polární zážitky zachytil v rozsáhlém malířském díle. Dobrodružství ze svých výprav k severu rovněž popsal v knize, jejíž zredukovaná verze vyšla v češtině pod názvem V ledovém zajetí.
Závěr života a smrt
[editovat | editovat zdroj]Na počátku 20. století pobýval Payer často v Bledu. Tam jej zastihla v roce 1912 mozková mrtvice, po níž částečně ochrnul a tam také v srpnu 1915 zemřel. Tělesné ostatky byly později převezeny do Vídně.[4]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Po návratu z výpravy do Grónska byl Juliu Payerovi v roce 1870 udělen rakouský Řád železné koruny.
- Po návratu z druhé polární výpravy (20. září 1874) byl spolu s Weyprechtem oceněn Leopoldovým řádem
- V říjnu 1876 byl povýšen do rytířského stavu.
- Jeho jméno nese Payerův ostrov v Zemi Františka Josefa. Na počest svého rodného města zde pojmenoval (německy) Teplický záliv a Šanovský ostrov.
- V Teplicích je mu na jeho rodném domě v ulici U Nových lázní (lázeňský dům Julius Payer je kulturní památka) věnovaná pamětní deska.[5][3]
- Jeho jméno rovněž nese výzkumný Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy na Fakultě životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.[6]
- V italských Jižních Tyrolích je po něm pojmenovaná chata Payerhütte, hlavní výchozí chata pro výstup na Ortler.
- V prosinci 2017 mu byla odhalena socha Jana Koblasy na křižovatce v Lípové ulici v Teplicích.[7]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Die österreichisch-ungarische Nordpol-Expedition in den Jahren 1872–1874. Nebst einer Skizze der zweiten deutschen Nordpol-Expedition 1869–1870 und der Polar-Expedition von 1871. Vídeň, 1876.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Teplice-Šanov
- ↑ Julius v. Payer +. S. 3. Kärtner Zeitung [online]. 1915-09-02 [cit. 2022-09-25]. S. 3. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Zdeněk Mašek; Aleš Zahradníček. Pamětní deska Julius Payer [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-10-23]. Dostupné online.
- ↑ PAYER, Julius. V ledovém zajetí. Příprava vydání Jaroslav Hošek. Praha: Orbis, 1969. 292 s. Kapitola Julius Payer, s. 270–274.
- ↑ BURSA, Milan. Zeměpisné exkurze v Severočeském kraji. 3.. vyd. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta UTEP v Ústí nad Labem, 1994. ISBN 80-7044-076-7. Kapitola Trasa exkurze, s. 21.
- ↑ Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy
- ↑ Zdeněk Mašek; Aleš Zahradníček. Pomník Julius Payer [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-10-23]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ORTOVÁ, Jitka. Julius Payer. Redakce Oldřich Škrbel. 1. vyd. [s.l.]: Severočeské nakladatelství, 1976. 140 s. (Postavy a události; sv. 4). PČ 45-019-76.
- VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí: 946. schůzka: Julius Payer [online]. Český rozhlas, 2013-08-11 [cit. 2015-05-16]. Vložené audio. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius von Payer na Wikimedia Commons 
Osoba Julius Payer ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius von Payer
- Horyinfo.cz, osobnost: 29.8.1915 zemřel v Bledu Julius Payer
- Muzeum-teplice.cz: Julius Payer ze Šanova frajer
- Horolezecká abeceda, osobnost: 29.8.1915 zemřel v Bledu Julius Payer
