Julián Marías | |
---|---|
Narození | 17. června 1914 Valladolid |
Úmrtí | 15. prosince 2005 (ve věku 91 let) Madrid |
Alma mater | Univerzita Complutense v Madridu |
Pracoviště | Kalifornská univerzita v Los Angeles Wellesleyská kolej Yaleova univerzita Harvardova univerzita Indianská univerzita v Bloomingtonu |
Obor | filozof |
Ocenění | velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1978) velkokříž Řádu Isabely Katolické (1981) Premio Príncipe de Asturias de Comunicación y Humanidades (1996) velkokříž Květnového řádu (1996) Menéndez Pelayo International Prize (2002) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Dolores Franco Manera |
Děti | Javier Marías Fernando Marías Miguel Marías Franco |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Julián Marías Aguilera (17. června 1914 Valladolid – 15. prosince 2005 Madrid) byl španělský filozof, představitel madriské školy, otec spisovatele Javiera Maríase a švagr filmaře Jesúse Franca.
Studoval filozofii na Universidad Complutense de Madrid, kde získal v roce 1936 licenciát. Byl představitelem Generace 36 a jeho filozofické myšlení ovlivnil především José Ortega y Gasset, jehož učení se jako věřící katolík pokoušel sladit s teismem.[1] Maríasovými učiteli byli také Manuel García Morente a Xavier Zubiri.
Ve španělské občanské válce stál na straně republikánů, avšak pro krátkozrakost nebyl odveden k armádě a pracoval pro časopisy Hora de España a Blanco y Negro.[2] Pro tuto činnost strávil po nastolení frankistického tři měsíce ve vězení. Po propuštění odmítl složit přísahu věrnosti nové vládě, takže nesměl učit na vysoké škole a živil se překladatelstvím a soukromými kondicemi. V roce 1940 vydal knihu Historia de la filosofía, která se stala světově uznávanou učebnicí filozofie. Napsal také filozofický rozbor Dona Quijota a esej o Miguelu Unamunovi. Spolu s Ortegou y Gassetem založil a vedl Instituto de Humanidades de Madrid. Přednášel na Harvardově univerzitě, Kalifornské univerzitě v Los Angeles a Yaleově univerzitě. V roce 1964 se stal členem Real Academia Española. V letech 1977 až 1979 byl senátorem. Papež Jan Pavel II. ho jmenoval do Papežské rady pro kulturu. Byla mu udělena Fastenrathova cena, Řád Isabely Katolické a Cena knížete asturského.[3]