Kaidžú (japonsky 怪獣, doslova „nezvyklá bestie“) je filmový žánr původem z poválečného Japonska na pomezí science fiction a fantasy,[1] ve kterém je antagonistou nebo antihrdinou obrovská příšera.
Přerostlá monstra v těchto filmech bojují buď proti sobě, nebo pod palbou ozbrojených sil a navzdory snahám vědců devastují lidská sídla, nejčastěji Tokio. Neobvyklá velikost příšer má většinou spojitost s přírodní katastrofou nebo lidskou činností tj. industrializací, znečištěním prostředí nebo radioaktivitou.[2] Vzhledem příšery kaidžú vychází z nadpřirozených bytostí jókai japonského folkloru.[3] Na rozdíl od západních filmů, ve kterých byla monstra vytvářena většinou pomocí metody stop motion, využívají tradiční kaidžú filmy ke ztvárnění dvounohých příšer herce v kostýmech. Tento fakt je z jejich pohybů velmi zřejmý. Pohyby představují také přehnané lidské emoce, což vychází z tradice bunraku. Létající příšery ovládají loutkovodiči.[4]
Prvním filmem tradičně považovaným za kaidžú je Godzilla z roku 1954. Film se dočkal přes 20 pokračování a několika rebootů a z pustošícího monstra se v některých z nich stal ochránce Japonska. Mezi další zástupce žánru patří filmy o létajícím Rodanovi (první Sora no daikaidžú Radon vyšel v roce 1956), můře jménem Mothra (Mosura, 1961) a mimozemské Dogoře (Učú daikaidžú Dogora, 1965) režírované Iširó Hondou, přerostlé želvě Gameře řežíséra Noriakiho Juasy (Daikaidžú Gamera , 1965), nebo Daimadžin, prastaré soše posedlé démonem (Daimadžin, 1966) od Kimijošiho Jasudy.[2] Před Godzillou bylo natočeno několik úspěšných amerických filmů o obřích monstrech, například King Kong s opicí z roku 1933, The Beast from 20,000 Fathoms s dinosaurem z roku 1953 nebo hmyzí Them! z roku 1954.[3]
Po opadajícím zájmu na konci 60. let byl žánr oživen v 90. letech (trilogie o Gameře, reboot Godzilly) a nové filmy vznikají v Japonsku a mimo něj i v 21. století (franšíza MonsterVerse, Pacific Rim: Útok na Zemi).[5]