Kakuru

Jak číst taxoboxKakuru
Stratigrafický výskyt: Spodní křída, asi před 120 miliony let
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
Infrařád?celurosauři (Coelurosauria)
RodKakuru
Molnar & Pledge, 1980
Binomické jméno
Kakuru kujani
Molnar & Pledge, 1980
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakuru ("Duhový had" v místním nářečí)[1] byl rod malého teropodního dinosaura, který žil na území současné Jižní Austrálie v období rané křídy. V nářečí domorodých Aboridžinců jeho rodové jméno znamená "duhový had". Formálně byl typový druh K. kujani popsán roku 1980.[2]

Popis a fosilní materiál

[editovat | editovat zdroj]

Délka tohoto rodu se odhaduje asi na 1,5 metru, jednalo se tedy o malého dravého dinosaura.[3] Hmotnost se pak pohybovala nejspíš v řádu několika kilogramů.

Fosilní materiál tohoto malého dravce pochází ze souvrství Maree o stáří 125 až 112 milionů let (geologický stupeň apt) a zahrnuje téměř kompletní pravou holenní kost a prstní článek ze zadní končetiny, jehož zařazení k tomuto rodu nicméně není jisté. Tzv. plastoholotyp nese katalogové označení SAM P17926.

Pravděpodobný prstní článek rodu Kakuru.

Fosilní kost objevil v roce 1973 paleontolog Neville Pledge ve výloze jednoho obchodu s opály v Andamooce. Kost prošla mineralizací a byla vytěžena v jednom z opálových dolů, odkud se pak dostala do výlohy klenotnictví. Kost zůstala 31 let v soukromém držení a v roce 2004 tuto fosilii zakoupilo za 22 000 $ instituce South Australian Museum.[4] V prosinci roku 2018 bylo oznámeno znovuobjevení prstního článku tohoto dinosaura, a to po 45 letech. Fosilie byla zakoupena přes internet a poté darována zmíněnému muzeu.[5]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Barrett, P. M., Kear, B. B. and Benson, R. B. J. (2010). Opalized archosaur remains from the Bulldog Shale (Aptian: Lower Cretaceous) of South Australia. Alcheringa. 34 (3): 293-301.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]