Kalidou Koulibaly | |||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Kalidou Koulibaly (2022) | |||||||||||||||||||
Osobní informace | |||||||||||||||||||
Datum narození | 20. června 1991 (33 let) | ||||||||||||||||||
Místo narození | Saint-Dié-des-Vosges, Francie | ||||||||||||||||||
Výška | 186 cm | ||||||||||||||||||
Klubové informace | |||||||||||||||||||
Současný klub | Al Hilal | ||||||||||||||||||
Pozice | střední obránce | ||||||||||||||||||
Mládežnické kluby* | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
Profesionální kluby* | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
Reprezentace** | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
Úspěchy | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
Další informace | |||||||||||||||||||
Povolání | fotbalista | ||||||||||||||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 21. 6. 2023 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 21. 6. 2023 | |||||||||||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kalidou Koulibaly (* 20. června 1991 Saint-Dié-des-Vosges) je senegalský profesionální fotbalista francouzského původu, který působí v saúdském klubu Al Hilal FC. Na mládežnické úrovni reprezentoval Francii, v seniorské kategorii reprezentuje Senegal.
Se Senegalem se probojoval do finále Afrického poháru národů 2019, do toho však kvůli obdrženým kartám nemohl nastoupit a Senegal následně podlehl Alžířsku.[1]
S profesionálním fotbalem začal ve francouzském klubu FC Metz, odkud v létě 2012 přestoupil do belgického KRC Genk.[2]
Do italského klubu SSC Neapol přišel v létě 2014.[3][4] Neapoli se nepodařilo proniknout do základní skupiny Ligy mistrů UEFA 2014/15, Koulibaly se tak představil v základní skupině I Evropské ligy, kde se kampánský klub střetl s AC Sparta Praha (Česko), ŠK Slovan Bratislava (Slovensko) a BSC Young Boys (Švýcarsko).[5] S týmem postoupil do jarního šestnáctifinále EL.[6]
Dne 22. prosince 2014 získal s Neapolí italský Superpohár po výhře v penaltovém rozstřelu nad Juventusem, hrálo se v katarském Dauhá. Koulibaly proměnil rozhodující penaltu.[7][8]
Koulibalyho sice v průběhu léta oslovila nabídka z londýnské Chelsea, vedení italského celku ovšem mělo v plánu ho udržet a to se mu povedlo, v září 2019 navíc došlo na prodloužení smlouvy do června 2021.[9]
Neapol zahájila ligovou sezónu 2017/18 nadějně a po pěti kolech držela první místo a maximum 15 bodů. Právě v 5. kole se Koulibaly gólově prosadil a přispěl k výhře 4:1 venku 20. září na Laziu.[10] Další gól dopravil do sítě Cagliari v 7. kole, které se hrálo první den v říjnu a Neapol vyhrála 3:0. Neapol tímto zaznamenala rekordní sérii sedmi ligových výher za sebou.[11] Série výher byla ukončena 21. října Interem Milán (10. kolo), který v Neapoli dokázal remizovat 0:0.[12] Ve 34. kole italské ligy 22. dubna 2018 se gólově prosadil na půdě Juventusu přesnou hlavičkou v 90. minutě. Neapol se vítězstvím 1:0 přiblížila Juventusu na bod se čtyřmi zápasy do konce soutěže.[13] V kole následujícím ale Koulibaly Neapoli nepomohl, na hřišti Fiorentiny totiž po šesti minutách obdržel červenou kartu a Neapol týmu La Viola podlehla 0:3.[14] Další ligový zápas proti Turínu FC tak nemohl ovlivnit, bez něj Neapol remizovala doma 2:2. Ve 36. kole byl již zpátky v sestavě a povedeným výkonem se zaskvěl proti Sampdorii a jeho tým vyhrál 2:0.[15] Juventus ale předchozích zaváhání Neapole využil a získal pro sebe Scudetto, trenér Maurizio Sarri tak na trofej nedosáhl.[16] Neapol tedy skončila v lize druhá. O budoucnosti Koulibalyho se v létě hodně spekulovalo v souvislosti s možným stěhováním do Chelsea. Ta nebyla jediným anglickým nápadníkem, jelikož o realizaci transferu následně usiloval Manchester United. Koulibaly však veškeré spekulace utnul v srpnu, když podepsal nový pětiletý kontrakt s italským klubem.[17]
Ačkoli ani v sezóně 2018/19 s Neapolí nezískal Scudetto (italský mistrovský titul), došel si pro individuální ocenění – byl totiž zvolen nejlepším obráncem v Serii A za daný ročník.[18]
V pohárovém finále o Coppu Italia hraném 17. června 2020 čelil Koulibaly mužstvu Juventusu. Neapol pohár získala, poté co uspěla 4:2 v penaltovém rozstřelu.[19]
Koulibaly se s Neapoli rozloučil po dlouhých osmi letech, když odešel do Chelsea, která o něj přitom poprvé projevila zájem již roku 2016. Všesti z osmi let pod jeho dohledem patřila mezi tři nejlepší defenzívy v Serii A. Za toto období byl hned čtyřikrát zvolen do oficiálního týmu sezony, v čemž ho předčí pouze Gianluigi Buffon a Giorgio Chiellini.[20]
V létě 2022 přestoupil Kalidou Koulibaly do londýnské Chelsea, kde měl nahradit odcházejícího Antonia Rüdigera a připojil se ke krajanovi ze Senegalu Édouardovi Mendymu. Blues měli za afrického obránce se všemi bonusy zaplatit až 40 milionů eur. Koulibaly podepsal smlouvu na čtyři roky s opcí na další.[20]
Koulibaly debutoval v novém dresu 6. srpna 2022, kdy pomohl Chelsea k výhře na půdě Evertonu, zápas však nedohrál vinou zranění.[21][22] Svůj první gól vstřelil při domácím debutu na Stamford Bridge o týden později, a to při remíze 2:2 s Tottenhamem.[23] Koulibaly nedohrál úvodní čtvrtfinále Ligy mistrů na hřišti Realu Madrid, když kvůli zdravotním problémům střídal v 55. minutě.[24] Obránce Chelsea čekala několikatýdenní pauza, kvůli níž přišel i o odvetu čtvrtfinále Ligy mistrů.[25]
Koulibaly v létě 2023 přestoupil do saúdského klubu Al Hilal, se kterým podepsal tříletou smlouvu.[26][27]
Koulibaly působil v mládežnickém výběru Francie v kategorii U20.
V A-mužstvu Senegalu debutoval v roce 2015.[28]
Byl jednou z opor Senegalu na Africkém poháru národů 2019, kde se jeho tým probojoval do finále. Do toho však kvůli obdrženým kartám nemohl nastoupit a Senegal následně podlehl Alžířsku.[1]
Představil se na pro Senegal třetím světovém mistrovství, které v listopadu a prosinci 2022 pořádal Katar. Při absenci hvězdného útočníka Sadia Maného byl hlavní oporou a nosil kapitánskou pásku. Úvodní skupinové utkání 21. listopadu prohrál Senegal s Nizozemskem 0:2.[29] O čtyři dny později nastoupil k vítěznému utkání proti pořadatelům z Kataru, který byl v důsledku porážky 1:3 prvním vyřazeným týmem turnaje.[30] Dne 29. listopadu potřeboval Koulibaly ve třetím skupinovém utkání se svými spoluhráči porazit Ekvádor. Za nerozhodného stavu vstřelil vítězný gól na 2:1 a svůj první gól za národní tým. Afričané postoupili do osmifinále.[31]
Zdroj:[36]