Kamil Bednář

Kamil Bednář
Rodné jménoKamil Prokop Bednář
Narození4. července 1912
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. května 1972 (ve věku 59 let)
Mělník
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymProkop Kouba
Povoláníspisovatel, překladatel, básník, autor sci-fi, vydavatel, esejista, prozaik a dramatik
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Tématapoezie, próza, překlad a drama
Manžel(ka)Emilie Bednářová
DětiJiří Bednář[1]
PříbuzníVeronika Bednářová (vnučka)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamil Bednář (4. července 1912, Praha[2] – 23. května 1972, Mělník) byl český básník a překladatel.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Emiliana Bednáře (1884), zemského účetního asistenta, a Vlasty roz. Koubové (1890).

Studia práv a filozofie na Karlově univerzitě nedokončil. Po uzavření vysokých škol okupační správou působil jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Odtud přešel do nakladatelství V. Petra a několik let po válce roku 1949 k Československému spisovateli. Od roku 1959 se věnoval pouze psaní. Používal také pseudonymy, např. Prokop Kouba.

Patřil k vůdčím osobnostem básnické generace, která umělecky dorůstala v období krátce před německou okupací Československa. Ta se orientovala k nadčasovým hodnotám konkrétního, „nahého“ člověka (člověk zbavený vnější slupky, oproštěn od umělých konvencí a ideologií), což Bednář vyjádřil v programovém eseji Slovo k mladým (1940), kolem něhož se soustředily názory celé literární generace.

S první manželkou Věrou roz. Škrabálkovou měl Bednář dva syny: Jiřího[3] a Ivana (1945), který se stal divadelním režisérem a publicistou. Před rokem 1948 se stal členem Moravského kola spisovatelů.

Druhá manželka Kamila Bednáře byla Emilie Bednářová, spisovatelka a překladatelka (publikovala také pod pseudonymem Emilie Stambolieva). Sňatek uzavřeli v roce 1960. Od roku 1966 do roku 1972 žili v letní sezoně na chatě v Mělníku obklopeni velkou zahradou. Zde také vznikaly fejetony o zahradě a přírodě, které vycházely periodicky v novinách Lidová demokracie. Pod titulem Zahrada přítelkyně vyšla po smrti autora jejich knižní sbírka s ilustracemi Ludmily Jiřincové, švagrové Kamila Bednáře.

Kamil Bednář zemřel 23. května 1972 v Mělníku, je pohřben na hřbitově v Praze-Ďáblicích.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Bednářovým debutem byla sbírka spirituální, programově antiavantgardní lyriky Kámen v dlažbě (1937), vydaná v Halasově edici První knížky a Halasovou poetikou též značně ovlivněná. Následovaly pak sbírky Milenka modř (1939) a Kamenný pláč (1939). Též v básnických knihách uveřejněných za okupace (Po všech svatbách světa, Bosé oblohy, Hladiny tůní) Bednář vycházel z prožitku úzkostné doby a blízkosti smrti. Zároveň se sbližoval s autory Skupiny 42 a i v jeho poezii se objevují motivy města a jeho periférie. S válečnou dobou se vyrovnával ve skladbě Jim hostinou bylo (1948)[4] a předložil tu svou vizi o spasitelské síle utrpení.

Kniha Kouzlení a cesty doktora Fausta je souborem přepisů dosud napsaných českých překladů německých pověstí o Faustovi, který vyvolal ďábla a upsal mu svou duši. Dílo je zařazováno k sci-fi, resp.fantasy literatuře kvůli líčení letu Fausta na draku k Atlantidě. Tento motiv použil i v napsaných pohádkách a loutkové hře.[5]

Pokusem vyjít vstříc dobové společenské situaci a zároveň uchránit před jejím tlakem svou básnickou integritu je kniha Dějiny srdce (1957), shrnující Bednářovu lyriku z let 1946–1956.

Věnoval se tvorbě pro děti (např. Jak zvířátka od lesa šla na pana Korbesa, 1948) a překladatelství. Vyniká zvláště jeho přetlumočení díla amerického básníka Robinsona Jefferse (Mara (1958), Jestřábí křik (1960), Pastýřka putující k dubnu (1961), Básně z Jestřábí věže (1964) a další). V roce 1961 vyšlo pod názvem Rukopis královédvorský a zelenohorský jeho novodobé přebásnění textů Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského.

Některá publikovaná díla (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Kámen v dlažbě (1937)
  • Milenka modř (1939)
  • Kamenný pláč (1939)
  • Po všech svatbách světa (1941)
  • Bosé oblohy (1942)
  • Kouzlení a cesty doktora Fausta (1943)
  • O Faustovi, Markétě a Ďáblu (1943), pohádka pro děti
  • Hladiny tůní (1943)
  • Praha pod křídly války (1945)
  • Duše orlů (1946)
  • Paměť bojovníků (1947)
  • Jim hostinou bylo (1948)
  • Dějiny srdce (1957)
  • Johanes doktor Faust (1958), veršovaná loutková hra
  • Jezdci v topolech (1961)
  • Střepiny, o které jsem se sám pořezal (1969)
  • Sladká beznaděj (1982), výbor z milostné poezie

Překlady (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Hvězdy nad Triglavem: moderní poesie slovinská – vybrali a uspořádali Oton Berkopec a Josef Hora; doslov Oton Berkopec; přeložili ze slovinštiny Kamil Bednář, Jan Čarek, Josef Hora, František Nechvátal a Karel Nový. Praha: Melantrich, 1940
  • Portugalské lásky: výbor z milostné lyriky – Luis de Camões; s jazykovou a výběrovou pomocí Václava Černého přeložil Kamil Bednář. Praha: Václav Petr, 1941
  • Arabské pohádky ze 1001 noci – přeložil z arabštiny a upravil; ilustroval V. Kubašta. Červený Kostelec, 1942
  • Kletba: tragedie – Stanislav Wyspański; přeložil a upravil. 1947
  • Mé písně: výbor – Sándor Petőfi; přebásnili Kamil Bednář aj.; předmluvu napsal Julius Ďuriš; úvodní stať Tibora Barabáse př. Olga a Jiří Macků; na převodu z maďarštiny spolupracoval Jaroslav Lisický. Brno: Rovnost, 1950
  • Otroci – Castro Alves; z portugalštiny př. Kamil Bednář a Zdeněk Hampejs. Praha: ČS, 1951
  • Buchara – Sadriddín Ajní; z tádžičtiny do ruštiny přeložil Sergej Borodin; z ruštiny do češtiny přeložila Anděla Žukovská; verše přeložil Kamil Bednář; doslov k českému vydání a odbornou revisi provedl Josef Aul. Praha: Svět sovětů, 1952
  • Alexander Sergejevič Puškin – Ivan Novikov; z ruštiny př. František Hřivna, verše př. Kamil Bednář ... aj. Praha: Mladá fronta, 1952
  • Petőfi a Ady – József Révai; z maďarštiny př. a poznámkami opatřila Anna Rossová; verše př. Kamil Bednář. Praha: ČS, 1952
  • Veliký Mouravi – Anna Arnoldovna Antonovská; př. Karel Kraus; ilustroval Miroslav Čapek; verše př. Kamil Bednář. Praha: Svět sověfů, 1953
  • Městečko Okurov. Léto – Maxim Gorkij; odp. redaktorka Zdenka Bergová; předml. Mojmír Botura; př. Kamil Bednář, Sergej Machonin, Amalie Šoršová; graficky upravil František Muzika. Praha: SNKLHU, 1953

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby III. Část jmenná - československá scéna. Supraphon. 1990. ISBN 80-7058-210-3.
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČTK. Zemřel herec a scenárista Jiří Bednář, objevil se v Nebeských jezdcích i ve Vrchní, prchni. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-18 [cit. 2013-11-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ BEDNÁŘ, Kamil. Jim hostinou bylo. Ilustrace Zdeněk Mlčoch. Praha: Václav Petr, 1948. 62 s. 
  5. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Bednář, Kamil, s. 33. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 24–27. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 608. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 31–32. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 66. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 3. sešit: Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 324–325. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]