Karel Krautgartner

Karel Krautgartner
Pamětní deska Karla Krautgartnera v Mikulově
Pamětní deska Karla Krautgartnera v Mikulově
Základní informace
Narození20. července 1922
Mikulov, Morava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. září 1982 (ve věku 60 let)
Kolín nad Rýnem
Německo Německá spolková republika
Místo pohřbeníMelaten-Friedhof
Žánryswing, jazz
Povolánísaxofonista, klarinetista, skladatel, dirigent, herec
Nástrojesaxofon, klarinet
Příbuzná témataKarel Vlach
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Krautgartner (20. července 1922 Mikulov – 20. září 1982 Kolín nad Rýnem)[1] byl český hudebník, skladatel jazzové hudby, herec, dirigent, jeden z nejlepších československých saxofonistů 20. století.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Karel Josef Krautgartner v rodině poštmistra Josefa Krautgartnera a jeho ženy Marie. Na klarinet začal hrát jako chlapec. Základní školu vychodil v Mikulově, ve školním roce 1935/1936 měl nastoupit do třetí třídy reformního reálného gymnázia v Břeclavi. Protože se v roce 1935 se s rodiči přestěhoval do Brna, z břeclavského gymnázia vystoupil[2] a dostudoval v Brně (maturita 1942).[1] Jeho učitelem hry na saxofon zde byl Stanislav Krtička (1887–1969). V Brně začínal okolo roku 1935 v poloprofesionálních souborech Quick Band a Slavia Band. V roce 1942 se stal členem orchestru Gustava Broma, který v následujícím roce opustil.[3]

V orchestru Karla Vlacha

[editovat | editovat zdroj]

Krautgartnerem založený orchestr Dixie Band si v roce 1945 přijel do Brna poslechnout Karel Vlach. Po jeho nabídce odjeli tři členové orchestru do Prahy, Karel Krautgartner se v orchestru Karla Vlacha stal vedoucím saxofonové sekce.[4]

Samostatná činnost a TOČR

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1956 Karel Krautgartner opustil orchestr Karla Vlacha a spolu s Karlem Velebným založili Kvinteto Karla Krautgartnera. To vystupovalo nejprve v pražské kavárně Alfa, od roku 1957 se kvinteto rozrostlo na septeto (později noneto) a přesunulo své působiště do kavárny Vltava. Spolu s ním zde vystupovali Vlasta Průchová a Karel Hála.[5] V roce 1957 rozpoznal talent Karla Gotta, který se zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty roku 1958.[6]

V roce 1958 požádal Československý rozhlas Krautgartnera, aby sestavil pro jednorázové vystoupení na mezinárodním festivalu orchestr z nejlepších československých jazzových hudebníků. Po tomto vystoupení Krautgartner orchestr nerozpustil a vystupoval s ním nadále. Od počátku roku 1960 se z tohoto tělesa stal Taneční orchestr Československého rozhlasu (TOČR), Karel Krautgartner byl jeho dirigentem do roku 1963, kdy došlo k rozdělení na taneční a jazzový orchestr. Funkci dirigentů převzali Kamil Hála a Josef Vobruba, Krautgartner se stal uměleckým vedoucím obou orchestrů, přejmenovaných v roce 1967 na Orchestr Karla Krautgartnera.

Emigrace

[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1968, bezprostředně po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, emigroval spolu s partnerkou Elen Tanasco do Vídně, kde se stal dirigentem rozhlasového jazzového orchestru stanice ÖRF. V roce 1971 přesídlil do Kolína nad Rýnem, kde chtěl vyučovat na místní konzervatoři. Proto začal studovat hudební vědy na filozofické fakultě Rheinische Musikschule a studium v roce 1982 úspěšně dokončil, krátce nato však zemřel.[5] Je pohřben na kolínském centrálním hřbitově Melatenfriedhof (řada R4, hrobové místo č. 124).

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 se v Praze seznámil s Elen Tanasco (1919–2022)[7], vlastním jménem Helena Herget-Atanasković. Elen Tanasco byla profesionální tanečnice z pražské jugoslávské rodiny, která tančila např. v Novém německém divadle či ve skupině Joe Jenčíka.[8] Po válce tančila v muzikálu Divotvorný hrnec, kdy se seznámila s Karlem Krautgartnerem.[9] Kvůli jugoslávskému původu Elen Tanasco jim československé úřady nepovolily sňatek.[4] Karla Krautgartnera následovala i do emigrace v Německu, kde se později vzali.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Nahrávky orchestrů, které Karel Krautgartner vedl, vycházely na gramofonových deskách, později na CD, např.:

  • Noční ulice (nahrávky Orchestru Karla Krautgartnera z 50. a 60. let 20. století, vydal Supraphon 2008)[10]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Kromě činnosti dirigentské a interpretační je jméno Karla Krautgartnera zaznamenáno u vzniku řady filmu. V řadě z nich vystupoval, představoval sám sebe nebo hudebníka, např.:

  • 1967 – Píseň pro Rudolfa III. Píseň pro Rudolfa III. (TV seriál, sám sebe)
  • 1964 – Kdyby tisíc klarinetů (role vojáka)
  • 1959 – Ošklivá slečna (klarinetista)

K více filmům složil hudbu nebo byl dirigentem.

Posmrtné připomínky

[editovat | editovat zdroj]
  • Na rodném domě v Mikulově byla v roce 2003 umístěna pamětní deska sochaře Nikose Armutidise.[11]
  • Na připomínku Karla Krautgartnera se v Mikulově každoročně koná koncert, kde se představují legendy českého jazzu. Při té příležitosti je pozvané osobnosti zasazena deska do chodníku slávy před Krautgartnerovým rodným domem, v domě samém je malé vzpomínkové muzeum.[12][13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ ŠEFL, Milan. Případ Krautgartner ještě nekončí. Témata Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas, 2006-06-23 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b SMEJKALOVÁ, Veronika. Historie a významné osobnosti hudebního školství na Mikulovsku. Olomouc, 2016 [cit. 2019-05-18]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Gabriela Coufalová. s. 26–29. Dostupné online.
  5. ↑ a b ZAPADLO, Radek. Hudba a unikátní pozice Karla Krautgartnera na české jazzové scéně. Brno, 2014. Bakalářská práce. JAMU, Hudební fakulta. Vedoucí práce Jan Dalecký. s. 9–13. Dostupné online.
  6. ↑ KLUSÁK, Pavel. Klusák o Karlu Gottovi: Být superstar znamená žít v mlýnici zájmů. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2019-10-02 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ Elena Tanasco. csfd.cz [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jak se kdy v Praze tančilo (inzerát). Lidové noviny. 23. 4. 1943, s. 8. Dostupné online. 
  9. ↑ Oficiální stránky Ondřeje Suchého -. www.semanovice.cz [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ Noční ulice. Výběr písní – Karel Krautgartner se svým orchestrem – Supraphonline.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  11. ↑ POCTA KARLU KRAUTGARTNEROVI. Vltava [online]. Český rozhlas, 2003-07-24 [cit. 2019-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22. 
  12. ↑ VLASÁK, Petr. Na chodníku skončí i Felix Slováček. Břeclavský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2010-06-04 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ 12. červen 2018 - ArtZóna | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]


  • Hrob Karla Krautgartnera, Melatenfriedhof, Kolín nad Rýnem
    Hrob Karla Krautgartnera, Melatenfriedhof, Kolín nad Rýnem
  • Detail náhrobku
    Detail náhrobku

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]