Karl Egon Ebert | |
---|---|
Karl Egon rytíř Ebert | |
Narození | 5. června 1801 Praha-Malá Strana České království |
Úmrtí | 24. října 1882 (ve věku 81 let) Smíchov Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
Pseudonym | Franta Wokrauliczek |
Povolání | básník, spisovatel, dramatik, dramaturg a libretista |
Vzdělání | právnické |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Egon rytíř Ebert, psán též Carl Egon Leopold Ebert, (5. června 1801 Praha-Malá Strana[1] — 24. října 1882 Smíchov[2] u Prahy) byl německy píšící básník, prozaik, dramatik, veřejný činitel a novinář z Čech.
Pocházel z pražské německé rodiny fürstenberského knížecího úředníka a advokáta JUDr. Xaveria Michaela Eberta (1768–1829), původem z Jihlavy, a jeho ženy Josefy Hürschmannové z Prahy[3]. Rodina byla známa vřelými sympatiemi k vlasti: teritoriálním vlastenectvím. Po absolutoriu německého gymnázia v Praze vystudoval práva na univerzitě ve Vídni. Po rigorózních zkouškách roku 1825 nastoupil na zámku v Donaueschingenu jako knihovník svého kmotra, knížete Egona z Fürstenbergu. Dále cestoval po Německu (zalíbilo se mu v Drážďanech a v Karlsruhe) a po Švýcarsku.
Od roku 1832 zakotvil v Praze. Živil se jako úředník, a to vrchní správce administrativy knížecích fürstenberských statků v Čechách a dvorní rada. Dále byl veřejným činitelem a publicistou. Zasloužil se o zrušení roboty roku 1848 i o zavedení první železnice do Čech (Buštěhradská dráha). Za své zásluhy roku 1872 obdržel Řád železné koruny a byl povýšen do rytířského stavu. Zůstal svobodný a bezdětný.
Ve svých dílech se zasazoval o mírumilovné soužití Čechů a Němců v Čechách, byl zastáncem tzv. bohemismu, blízkým přítelem Františka Palackého a dalších českých obrozenců. Svými dramaty se snažil zprostředkovat česká témata německému obecenstvu. Epos Wlasta, „česká národní hrdinská báseň“, měl v německojazyčném prostředí značný ohlas a byl jedním z nejznámějších pražských literárních děl první poloviny 19. století. Roku 1848 Ebert podepsal prohlášení 60 spisovatelů o zrovnoprávnění české a německé národnosti. V pozdním prozaickém díle o továrníku a jeho dělnících projevil vysokou míru sociálního cítění.
Ebert se projevoval jako rozmařilý estét, rád a mnohokrát se dával portrétovat, jak v malbě, tak grafiky a fotografy.