Katzbalger byl krátký renesanční meč nápadný svou robustní stavbou a charakteristickou záštitou. V 15. a 16. století doplňoval výzbroj německých a švýcarských lancknechtů.[1]
Tento meč často používali jako svoji poboční, záchrannou zbraň pěšáci vyzbrojení píkami, takzvaní pikenýři, a rovněž lučištníci a kušníci v případě, že se nepřátelští bojovníci přiblížili na tak krátkou vzdálenost, že již kuše, luky ani píky nebylo možné účinně použít.
Dvousečná čepel tohoto asi 1 kg těžkého meče byla 4 až 5 cm široká, rovná, dlouhá přibližně 60 cm, se zaoblenou špicí na konci.[2] Dřevěný jílec se směrem k široké hlavici lehce rozšiřoval. Charakteristická záštita měla tvar ležatého písmene „S“ nebo čísla 8, často s ozdobnou čepičkou na koncích. Tato záštita sice dobře chránila ruku před seky, nicméně díky svým otvorům nebyla nejvhodnější v případě bodnutí. Pochva byla ze dřeva potaženého kůží. Vzhledem k zaoblené špičce, která není vhodná k bodání, a široké ploché čepeli sloužil katzbalger spíš jako sečná zbraň. Jako bodná zbraň se mohl uplatnit pouze v boji s protivníkem bez ochranné zbroje.
Po roce 1570 se tvar meče změnil. Asi od roku 1590 se čepel prodloužila a jílec dostal propracovanější koš. Katzbalger tohoto období byl ovlivněn italskou schiavonou, která ho později nahradila.
Tak jako u mnoha jiných typů mečů existovaly i u katzbalgeru různé obměny. Jeho typickou záštitu kombinovali mečíři s užší a špičatější čepelí vhodnější k bodání.
Originální meče Katzbalger lze zhlédnout v Německém Klingenmuseu v Solingenu, v Britském muzeu v Londýně či v drážďanské Zbrojnici.
Existují v zásadě dvě teorie o tom, jak vznikl název tohoto meče:
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Katzbalger na anglické Wikipedii a Katzbalger na německé Wikipedii.