Klimatická spravedlnost je termín používaný pro vymezení globálního oteplování jako etického a politického problému, tedy pokud globální oteplování přestaneme chápat jen jako čistě environmentální nebo fyzikální problém. K tomu dojde, jestliže účinky změny klimatu spojíme s pojmy jako spravedlnost (zejména spravedlnost ekologická a sociální) a se zkoumáním otázek jako rovnost, lidská práva, kolektivní práva a historická odpovědnost za změnu klimatu. Základním rozporem klimatické spravedlnosti je to, že ti, kteří jsou za změnu klimatu nejméně zodpovědní, trpí vážnými následky.[1][2][3]
Pojem klimatická spravedlnost je také používán pro soudní řízení – litigace – v otázkách změny klimatu. V roce 2017 zpráva o programu OSN pro životní prostředí identifikovala 894 soudních řízení, která na světě probíhají.[4]
Schopnost populace zmírňovat důsledky globálního oteplování a schopnost přizpůsobovat se negativním důsledkům změny klimatu jsou ovlivňovány faktory jako je příjem, rasa, společenská třída, pohlaví, kapitál a politické zastoupení.[5] Jelikož u chudých komunit a u komunit s barevným obyvatelstvem jsou prostředky pro přizpůsobení malé, pokud vůbec nějaké, jsou tyto komunity obzvláště citlivé na změnu klimatu.[5][6] Lidé žijící v chudobě nebo v nejistých podmínkách nemají obvykle ani finanční zdroje, ani pojištění nezbytné k tomu, aby se zotavili z ekologických katastrof.[6] Navíc tito obyvatelé často dostanou pouze malý díl z finanční pomoci, která je určena na odstraňování následků katastrof a na obnovu.[5]
V roce 2000, současně se šestou konferencí smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP 6), se v Haagu uskutečnil první Summit o klimatické spravedlnosti. Tento Summit měl za cíl „potvrdit, že změna klimatu je také právní otázkou“ a „budovat spojenectví napříč státy přes hranice“ proti změně klimatu a ve prospěch udržitelného rozvoje.[7]
Následně se v srpnu až září 2002 setkaly mezinárodní organizace v oblasti životního prostředí v Johannesburgu na Summitu Země.[8] Na tomto summitu, známém také jako Rio+10, který se konal deset let po Summitu Země v roce 1992, byly přijaty Zásady pro klimatickou spravedlnost z Bali.[9]
V roce 2004 byla na mezinárodním setkání v Durbanu v Jižní Africe založena Durbanská skupina pro klimatickou spravedlnost. Zástupci nevládních organizací a národních hnutí zde diskutovali o realistických politikách pro řešení klimatických změn.[10]
Na konferenci v Bali v roce 2007 byla založena globální koalice Climate Justice Now! a v roce 2008 se na klimatickou spravedlnost na svém zahajovacím zasedání v Ženevě zaměřilo Globální humanitární fórum.[11]
V roce 2009 byla v průběhu příprav Konference OSN o změně klimatu 2009 v Kodani vytvořena síť Climate Justice Action.[12] Tato síť navrhovala během Summitu akce občanské neposlušnosti a přímé akce a mnozí aktivisté vystupovali s heslem „změnu systému, ne změnu klimatu“.[13]
V dubnu 2010 se konala Světová konference lidu o změně klimatu v provincii Tiquipaya v Bolívii. Konferenci hostila bolivijská vláda jako celosvětové setkání občanské společnosti a vlád. Konference vydala „Dohodu lidí“, která mimo jiné vyzvala k větší klimatické spravedlnosti.[14]
V prosinci 2018 byly předány účastníkům konference COP 24 tzv. Požadavky lidu na klimatickou spravedlnost. Toto prohlášení, které podepsalo 292 000 jedinců a 366 organizací, požadovaly jednání v souhlasu s 6 požadavky klimatické spravedlnosti.[15]
Rozpory mezi různými skupinami bojujícími za klimatickou spravedlnost jsou často v tom, jak dalece je za změnu klimatu zodpovědný kapitalismus. Tato otázka vede často k zásadním rozporům mezi liberálními a konzervativními ochranářskými organizacemi na straně jedné a levicovými a radikálními organizacemi na straně druhé. Zatímco první skupina považuje za východisko řešení krize tržně orientovanou reformu, levicové skupiny považují kapitalismus s jeho vykořisťovatelskými rysy za ústřední problém.[6][16]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Climate justice na anglické Wikipedii.