Klášterec nad Ohří

Klášterec nad Ohří
Znak města Klášterec nad OhříVlajka města Klášterec nad Ohří
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecKlášterec nad Ohří
Obec s rozšířenou působnostíKadaň
(správní obvod)
OkresChomutov
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°23′4″ s. š., 13°10′17″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel14 175 (2024)[1]
Rozloha53,79 km²[2]
Nadmořská výška320 m n. m.
PSČ431 51
Počet domů1 524 (2021)[3]
Počet částí obce12
Počet k. ú.13
Počet ZSJ29
Kontakt
Adresa městského úřadunám. Dr. Eduarda Beneše 85
Klášterec nad Ohří
431 51 Klášterec nad Ohří 1
podatelna@muklasterec.cz
StarostaŠtefan Drozd (STAN)
Oficiální web: www.klasterec.cz
Úřední web: www.klasterec.cz
Klášterec nad Ohří na mapě
Klášterec nad Ohří
Klášterec nad Ohří
Další údaje
Kód obce563129
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášterec nad Ohří (německy Klösterle an der Eger) je město v okrese Chomutov ležící v nadmořské výšce 320 metrů v údolí Ohře mezi Krušnými a Doupovskými horami v severozápadních Čechách. Žije zde přibližně 14 tisíc[1] obyvatel. Městem prochází silnice I/13 a železniční trať Chomutov–Cheb. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Svůj název město dostalo podle malého kláštera (klášterce) resp. proboštství, které zde založil postoloprtský klášter benediktýnů. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Claustrellum (1352), Closterlin (1356), Claustralium (1399), Closterlij (1356), in Claustrello (1363), de Klasterzecz (1407), Classterzecz (1431), Klassterecz (1541), Klassterzecz (1545) na Klášterci (1615) nebo Klösterle (1787).[4] Přívlastek nad Ohří se začal používat od roku 1921/23 kvůli odlišení od shodně pojmenovaných obcí u Vimperka a u Žamberka.[5]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1150 až 1405 zde klášter řádu benediktinů z Postoloprt měl své proboštství. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.[4]

Sloup Nejsvětější Trojice

Významným majitelem panství a budovatelem města v letech 1452–1620 byl saský rod pánů Oplů z Fictumu, rádců českých králů, povýšených roku 1472 do panského stavu, kteří postavili vodní tvrz na místě zámku. Roku 1514 obýval Hanuš Fictum z Fictumu hrad Nový Šumburk s poplužním dvorem v Klášterci a roku 1541 se objevuje označení hradu jako zámku.[4] Kryštof Fictum se stále ještě nazývá pánem na Šumburce a Klášterci. Za účast ve stavovském povstání z roku 1618 byl tomuto rodu majetek zkonfiskován a roku 1620 Fictumové uprchli zpět do Saska.

Není jasné, zda byl Klášterec opevněn. Existenci hradeb nasvědčuje jasně vymezený obrys tří stran města na plánu stabilního katastru, ale prameny z osmnáctého století žádné opevnění nezmiňují. Hradbu připomíná mohutná zeď na jihovýchodní straně městského jádra, ale ta je součástí úpravy zámeckého parku. Je nepravděpodobné, že by bylo město ohrazeno vůči vrchnostenskému sídlu, které stojí oproti městu v nevýhodné poloze. Doložená je existence trojice bran: Červená či Silniční na východě v Chomutovské ulici, Měděnecká či Zadní na západě (přibližně na křižovatce ulic Karlovarské, Třebízského a Kostelní) a Horní či Šumburská na jihu v Zahradní ulici.[6]

Podniková prodejna porcelánu

Důležitou etapu v rozvoji města představoval další majitel panství z let 1621–1945, katolický, původem jihotyrolský rod Thunů. Ti postavili barokní kostel Nejsvětější Trojice, přestavěli zámek nejdříve v barokním stylu a později v dnešní novogotické podobě a vybudovali také rozsáhlý anglický zámecký park se sala terrenou.

Město v těchto dobách postihlo několik rozsáhlých požárů, takže bylo mnohokrát přestavováno, naposledy koncem 19. století. V roce 1794 zde byla založena druhá nejstarší česká manufaktura na porcelán (Klášterec nad Ohří – Porcelánka Thun). U jejího zrodu stál Johann Nikolaus Weber (1734–1801), továrnu propachtoval a k největším úspěchům dovedl jeho syn Maxmilian Weber. Dodnes prosperující továrna používá pro své výrobky značku THUN.

V roce 1873 je ve městě zmiňován hamr na výrobu plechu.[7]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Mimo masiv Doupovských hor na jižním okraji se nad městem vypínají vrcholy Lestkov se zříceninou hradu Lestkov (Egerberk), Mravenčák (531 m) a Černý vrch (678 m). Na západním okraji se tyčí hora Šumburk (545 m) se zříceninou hradu Šumburk (Šumná). Severní stranu tvoří hřbet s vrcholy Krušných hor Holubí vrch (577 m) a Planina (603 m). Údolí z východu uzavírá Jezerní hora (421 m).[8]

Severně od města se nachází národní přírodní památky Ciboušov a Doupňák. Jsou to významné mineralogické lokality s výskytem jaspisu, achátu a ametystu. Méně významná naleziště minerálů se nachází u Klášterecké Jeseně, Domašína a Horní Halže. V průmyslové zóně Verne byl roku 2002 objeven siderit a goethit. Blízký Měděnec je znám jako lokalita těžby měděné rudy chalkopyritu a železné rudy magnetitu. Jižně od města jsou přírodní památky Mravenčák a Rašovické skály.

Minerální voda

[editovat | editovat zdroj]

Na jihozápadním okraji města vyvěrají minerální prameny. Nejstarší z nich, Evženie, byl zachycen téměř devět metrů hlubokou studní roku 1897. Výskyt kyselky souvisí s polohou v blízkosti krušnohorského zlomového pásma a vulkanické oblasti Doupovských hor. Jejich horniny jsou překryté štěrkovými a pískovými náplavy Ohře, ale při hloubení studny Evženie, byla v hloubce 7,5 metru odhalena čedičová žíla se sklonem 60° k severovýchodu, která je považována za výplň zřídelní linie. Obohacení vody o oxid uhličitý umožňuje soustava zlomů, kterými hlubinný plyn stoupá k povrchu. Podle různých autorů dochází k výstupu plynu podle ohareckého nebo podkrušnohorského zlomu.[9]

Voda z pramene Evženie je slabě mineralizovaná hydrouhličitano-sodná kyselka se zvýšeným obsahem fluoru. Podle analýzy z roku 1969 obsahovala celkem 3,73 g·l−1 rozpuštěných pevných látek (z toho 764,7 mg·l−1 sodíku a 2,9 mg·l−1 fluoru).[9]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání z roku 1921 zde žilo v 316 domech 2 452 obyvatel, z nichž bylo 1 298 žen. 22 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 2 403 k německé a jeden k židovské. Žilo zde 2 377 římských katolíků, 66 evangelíků a šest židů.[10] Podle sčítání 1930 zde žilo v 379 domech 2 590 obyvatel. 41 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 2 523 k německé. Žilo zde 2 479 římských katolíků a 67 evangelíků.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[12][13][14]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 2 284 2 299 2 464 2 635 2 866 2 457 2 524 1 593 2 022 3 590 4 147 6 624 6 486 5 922 5 511
Domy 248 257 287 308 313 318 370 443 765 381 380 445 430 486 492
Údaje zahrnují též zaniklá sídla Kunov a Vysoké. Data z roku 1961 zahrnují domy místních částí Ciboušov, Miřetice, Šumná a Útočiště.
Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011 včetně místních částí[12][13][14]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 5 800 5 976 6 190 6 486 7 062 6 627 7 336 4 770 5 838 9 173 13 255 16 213 15 757 14 591 13 829
Domy 786 818 872 922 941 956 1 162 1 321 1 063 1 122 1 153 1 256 1 272 1 447 1 524
  • Věková struktura obyvatel obce Klášterec nad Ohří roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce Klášterec nad Ohří roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Klášterec nad Ohří roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce Klášterec nad Ohří roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Klášterec nad Ohří roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce Klášterec nad Ohří roku 2011

Městská správa a politika

[editovat | editovat zdroj]

Části města

[editovat | editovat zdroj]

Částmi města jsou:

Součástí města jsou i území obcí, která již byla likvidována nebo vysídlena: Kunov, Pavlov, Potočná a Velká Lesná.

Zastupitelstvo a starosta

[editovat | editovat zdroj]

Seznam starostů města:

Městské symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. ledna 2000.[15]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Městem vedou silnice I/13 a železniční trať Chomutov–Cheb, na které ve východní části města stojí stanice Klášterec nad Ohří.

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Novogotická radnice
Sala terrena s barokními sochami
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Klášterci nad Ohří.

Zámek

[editovat | editovat zdroj]

Klášterecký zámek je čtyřkřídlá novogotická stavba na základech renesanční zámku. Na nádvoří jsou do stěny vsazeny dva gotické náhrobní kameny Oplů z Fictumu, věž a doplňky ve stylu tudorovské novogotiky pochází z doby po požáru zámku. V zámeckém parku se vzácnými dřevinami botanika Osvalda II. Thun-Hohensteina stojí Sala terrena se sochami čtyř ročních období a bustami Turků na balustrádě od Jana Brokoffa. Salu terrenu doplňuje také sousoší alegorických soch, které znázorňují kontinenty.

Církevní památky

[editovat | editovat zdroj]
Lázně Evženie
Pohled z radnice na náměstí Dr. Edvarda Beneše
  • Sloup Nejsvětější Trojice na náměstí Dr. E. Beneše; na vrcholu sloupu je vytesán Trůn Boží moudrosti, tj. sousoší trůnícího Boha Otce, který drží v rukou kříž se svým ukřižovaným synem, k němuž shora slétá holubice Ducha svatého; na podstavci stojí socha Panny Marie Immaculaty mezi svatou Annou s dítětem Marií, svatým Josefem s Ježíškem a svatým Jáchymem. V rozích čtvercové balustrády jsou sochy svatého Jana Nepoumuckého, Františka Xaverského, svatého Antonína Paduánského s Ježíškem a pravděpodobně svatého Františka Borgiáše.
  • Barokní kostel Nejsvětější Trojice s kryptou Thun-Hohensteinů navržený Carlem Luragem stavěl Rossi de Lucca. V průčelí ho zdobí alianční znaky Michaela Thun-Hohensteina a jeho ženy hraběnky Lodronové.
  • Socha svatého Floriána se dvěma motivy požáru městské brány na soklu je pravděpodobně dílem Jana Brokoffa. Stojí nalevo od vchodu do Trojičního kostela.
  • Mariánský sloup se sochou Panny Marie Ochranitelky mezi sochami svaté Barbory, svatého Jáchyma, svaté Anny a svatého Aloise z Gonzagy stojí vpravo od vchodu do Trojičního kostela. Podle latinského nápisu na zadní straně podstavce jej 8. srpna roku 1696 dal postavit Kryštof Vojtěch Fidler z Prunéřova.
  • Trojiční sloup s ikonografickým motivem sousoší Trůnu Boží moudrosti, stojí za kostelem Nejsvětější Trojice. Byl sem přemístěn z Mikulovic.
  • Vrcholně barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie (Utěšitelky, Ochranitelky) se dvěma věžemi a konkávně zvlněným průčelím. Vysvěcen byl roku 1714 na místě gotické poutní kaple a přestavěn v šedesátých letech 18. století (stavitel J. Ch. Kosch). V nadpraží portálu má zlacený znak papeže Klementa XI. v podobě tiáry se skříženými klíči svatého Petra na znamení milostí, které byly chrámu uděleny. Uvnitř kostela se nachází gotická poutní soška Panny Marie z let 1480–1490, barokní sochy na bočních oltářích. K oltářnímu obrazu svaté Otýlie, ochranitelky před nemocemi zraku, putovala kdysi procesí nemocných. Pouť se koná 5. května. Přilehlý hřbitov byl v provozu od 15. století.
  • Mariánský sloup na terase pod kostelem, se sochou Panny Marie Ochranitelky, pochází ze zaniklého města Přísečnice.
  • Volně stojící barokní sochy svatého Jana Nepomuckého na mostě, svatého Jana Nepomuckého; opata svatého Prokopa (nesprávně označovaného jako svatý Norbert)
  • Sedm zastavení Bolestné cesty Panny Marie v severní části zámeckého parku. Dal je postavit hrabě Michael Osvald Thun roku 1691. Zastavení spojovala loretánskou kapli původně stojící v místech staré porcelánky a kapli Panny Marie na skále, která stávala v místech pilíře železničního mostu.

Světské památky

[editovat | editovat zdroj]
  • Pseudorenesanční radnice s osmibokou věží od stavitele Böhma z Mostu z let 1855–1860
  • Bývalá sladovna (později špejchar) z druhé poloviny 17. století
  • Budova Staré porcelánky – zbourána v roce 2001
  • Lázně Evženie[16] tvoří klasicistní sloupový pavilon a budova lázní se sloupovým portikem byly postavené roku 1829 nad pramenem kyselky. Uvnitř se nachází socha bohyně zdraví Hygeiy. K pavilonu přiléhají další dvě hrázděné stavby lázní z roku 1855, ve kterých je provozován penzion.
  • Muzeum hodin

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]
Památník sochaře Brokoffa od Karla Melouna

Rodáci

[editovat | editovat zdroj]

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b c PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 232. 
  5. ↑ LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Milan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. Praha: Mladá fronta, 1982. 328 s. S. 146. 1. vydání. 
  6. ↑ RAZÍM, Vladislav. Středověká opevnění českých měst. 1. vyd. Díl 2. svazek 1. – katalog Čechy B–O. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2020. 575 s. ISBN 978-80-88339-07-6. Kapitola Klášterec nad Ohří, s. 351. 
  7. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 57. 
  8. ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 50 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Klášterec nad Ohří, s. 83–87. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 246. 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 131. 
  12. ↑ a b Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  13. ↑ a b Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  14. ↑ a b Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ Udělené symboly – Klášterec nad Ohří [online]. 2000-01-14 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ pavilon bývalé střelnice je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 46122/5-562 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD).

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Klášterec nad Ohří – zámek, s. 199–201. 
  • POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: K/O. Svazek II. Praha: Academia, 1979. 
  • LANGHAMMER, Rudolf. Die Burgen des mittleren Egertales und die Stadt Klösterle. Klösterle an der Elbe: Neuber, 1934. 326 s. (německy) 
  • KURTANIČ, Josef. Thun-Hohenstein: klášterecká větev – panství Klášterec, Benešov, Žehušice, Lipová, Pětipsy : Mathias Oswald hrabě von Thun-Hohenstein Salm-Reifferscheidt – poslední majitel kláštereckého panství. Klášterec nad Ohří: J. A Kurtanič, 2009. 74 s. ISBN 9788025442623. 
  • VACHATA, Zdeněk. Klášterec nad Ohří. Přehled dějin města a okolí. 2. vyd. Klášterec nad Ohří: Klášterec nad Ohří, 2015. 260 s. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Části města Klášterec nad Ohří
Části obce
Ostatní
Města, městyse a obce okresu Chomutov
legenda: město, městys.