Kočani
| Kočani Кочани | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 41°55′ s. š., 22°24′45″ v. d. |
| Nadmořská výška | 390 m n. m. |
| Časové pásmo | středoevropský čas středoevropský letní čas |
| Stát |  Severní Makedonie |
| Statistický region | Východní |
| Opština | Kočani |
  Kočani | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 18,6 km² |
| Počet obyvatel | 28 330 (2002) |
| Hustota zalidnění | 1 523,1 obyv./km² |
| Etnické složení | Makedonci (93,12 %), Romové (5,12 %), Turci (0,83 %), Arumuni (0,50 %), Srbové (0,17 %) a ostatní nepočetné menšiny[1] |
| Náboženské složení | pravoslaví, islám |
| Správa | |
| Starosta | Nikolcho Ilijev |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 033 |
| PSČ | 2300 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kočani (makedonsky Кочани 
[ˈkɔtʃani], pomnožný název) jsou město ve východní části Severní Makedonie s 28 330 obyvateli, sídlo stejnojmenné opštiny, 120 km od Skopje.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Město se nachází na severní straně údolí Kočansko na obou stranách řeky Kočanska Reka. Ze severu jej obklopují hory, z jižní strany potom uvedené široké údolí. Severně leží pohoří Osogovo[2] a jižně potom obec Plačkovica.
Nedaleko se nachází známé zimní turistické centrum Ponikva.
Klimatické podmínky
[editovat | editovat zdroj]Klima je mírné, kontinentální, ovlivňuje ho středomořské klima šířící se podél řeky Bregalnica. Průměrná teplota je 12,9 °C, roční srážkový průměr 538 mm.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Název Kočani vznikl podle oblíbeného makedonského křestního jména Kočo. U vesnice Dolno Gratče byly při archeologických průzkumech dochovány pozůstatky antického sídla se základy zdí a římská a byzantská keramika, resp. šperky.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1337, v zápise, v němž Jovan Oliver Grčinić daroval městu kostel. V roce 1662 navštívil město turecký cestoval Evlija Čelebi, který si poznamenal, že zde žije zhruba 600 rodin, stojí tu mešita a nachází se zde zájezdní hostinec (karavanseraj) a zhruba přes desítku řemeslných dílen. Nezaznamenal však obranné věže, které vznikly nejspíše také v 17. století a dochovaly se do současných dní. Zhruba podobný počet obyvatel mělo město zhruba do roku 1878, poté došlo k mírnému růstu. Mimo jiné se zde po válce dosídlila řada sedláků ze vzdálenějších krajů.
Ve 20. století se město stalo součástí nejprve srbského království a poté Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. V meziválečném období sem byla zavedena železnice, mimo jiné i proto, že z bezpečnostního hlediska bylo nezbytné zajistit propojení odlehlé části země při hranice s nepřátelským Bulharskem. Po druhé světové válce se stalo město součástí makedonské republiky v rámci Jugoslávie. Jeho modernizace probíhala jen velmi obezřetně, přestavěno bylo nábřeží a v jeho blízkosti vyrostly některé nové moderní domy. Hlavní nábřeží nese i v roce 2023 svůj název podle Josipa Broze Tita. Výstavba průmyslu a dalších moderních objektů se realizovala hlavně na jižním okraji města.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Kočani mají rozlohu 18,6 km² a 28 330 obyvatel. Vývoj počtu obyvatel:
V roce 2002 se 90 % obyvatel přihlásilo k makedonské národnosti, 5 % k romské a 3 % k turecké národnosti.
Kultura a pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
Město je známé v regionu folkovou skupinou Kočani orkestar.
Jako den města se slaví den sv. Petra (Petrovden), a to 9. července.[3] Koná se zde také pravidelně amatérský festival dramatu.[4]
Ve městě stojí kulturní dům, který nese název podle románu Koči Racina, Beli mugri. Místní městská knihovna nese název Jiskra (makedonsky Искра). Otevřena byla v roce 1945.
Z historických staveb jsou zde dochovány dvě věže z 16. a 17. století.[2]
Mezi náboženské stavby potom patří kostel svatého Jiří nebo mešita Dudi Hanum.
Kopec Lokubija, který se nachází v samotném městě, je zalesněný a představuje hlavní park pro místní obyvatele. Na jeho jižním konci stojí Památník svobody[2] (makedonsky Споменик на слободата), který vznikl po druhé světové válce podle návrhu architekta Gligora Čemerského.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Město je známé pěstováním rýže[2] a geotermálními prameny. Místní rýže byla vyhlášená v celé bývalé socialistické Jugoslávii. Průmyslové zóny stojí v jižní, resp. jihovýchodní části města, kde se krajina otevírá do široké roviny a kde je železniční spojení. Vyrábí se zde např. díly do automobilů[2],
Krajina jižně od města je zemědělsky využívána (tzv. Kočanská kotlina[2])
Město má také vlastní skládku.[5]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Ze západu do města směřuje dálnice A3, která vede do Skopje a dalších měst země. Dálnice ve městě končí, obchází jej ale po jižní straně a tvoří jeho přirozený obchvat. Silnice pokračuje dále na východ do města Delčevo[2] a potom dále do Bulharska.
Do Kočanů vede také železniční trať z města Veles. Ačkoliv je ve Velesu ukončena, předpokládá se její prodloužení dále na východ.[zdroj?]
Hlavní nádraží se nachází jižně od středu města a autobusová stanice stojí v jeho blízkosti.
Sport
[editovat | editovat zdroj]
V Kočanech stojí městský stadion, který nese název podle Nikoly Mantova. K němu přiléhají další sportovní zařízení, včetně například plaveckého bazénu.
Školství
[editovat | editovat zdroj]Základní vzdělávání v Kočanech probíhá ve čtyřech základních školách ve městě (ZŠ Nikoly Kareva, ZŠ Cyrila a Metoděje, ZŠ Rade Kratovce, ZŠ Maliny Popivanovny). Středoškolské vzdělání poskytují dvě školy střední[2] (SŠ Ljupči Santova a SŠ Ǵoši Vikentijeva). Od roku 1956 zde působí také hudební škola Risty Jurkova.
Zdravotnictví
[editovat | editovat zdroj]V Kočanech se nachází nemocnice regionálního významu.
Známé osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Rade Kratovče, revolucionář
- Pavle Krošarev, makedonský pilot
- Branko Pendovski, spisovatel
- Malina Popivanova, revolucionář
- Blagoja Popov, politik v období existence SR Makedonie
- Blagoj S. Popov, matematik
- Ljupčo Santov, revolucionář
- Stevo Teodosievski, hudebník
- Jordan Pop-Jordanov, člen MANU
- Blagica Jovanova, vědkyně
- Simeon Kango Ivanov, hudebník
- Gošo Vikentiev, účastník partyzánského boje
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Križevci, Chorvatsko
Yenifoça, Turecko
Szigetszentmiklós, Maďarsko
Perejaslav, Ukrajina
Kazanlak, Bulharsko
Novi Kneževac, Srbsko
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Stav počtu obyvatel 2002 PDF v angličtině a v makedonštině
- ↑ a b c d e f g h i RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija A-Ľ. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. Kapitola Кочани, s. 749. (makedonština)
- ↑ Кочани ќе го одбележи Петровден, празникот на градот. Večer. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština)
- ↑ 60. издание на Драмскиот аматерски фестивал во Кочани: Отворање на 22 мај со перформансот „Театарот е жив“. Vecer. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština)
- ↑ Затрупан влезот во градската депонија на Кочани, отпадот се истура покрај патот кон Пониква. Nova Makedonija. Dostupné online [cit. 2023-08-15]. (makedonština)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kočani na Wikimedia Commons
