Koksan (houfnice)
| Koksan | |
|---|---|
 Severokorejská houfnice M-1989 Koksan | |
| Historie | |
| Výrobce | Severní Korea |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 2 + 7 |
| Délka | 6,28 m (podvozek) |
| Výška | 2,78 m (podvozek) |
| Hmotnost | 40 tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Hlavní zbraň | 170mm houfnice |
| Pohon a pohyb | |
| Max. rychlost | 50 km/h (na silnici) |
| Dojezd | 500 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Koksan je severokorejská těžká samohybná houfnice neobvyklé ráže 170 mm. Název Koksan houfnici západní rozvědky přidělily podle města, kde byla poprvé spatřena.[1] Vyznačuje se velkými rozměry a vysokými výkony. Ve své době to bylo samohybné dělo s největším dostřelem.[2] Počet vyrobených kusů není znám. Například stránka WeaponSystems.net uvádí možný rozsah výroby od několika tuctů až po 500 kusů.[1] Za irácko-íránské války v osmdesátých letech byla houfnice exportovala do Íránu. Část houfnic ukořistil Irák. V roce 2024 byly houfnice nasazeny na ruské straně ve válce na Ukrajině.[2]
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Severní Korea houfnici vyvíjela jako zbraň s dostřelem větším, než měly sovětské 152mm polní houfnice D-20. Velká ráže a s tím spojený značný dostřel měly umožňovat ostřelování jihokorejského hlavního města Soul. Konstrukčně kanón vycházel z německého 170mm kanónu K18 z období druhé světové války. Jako platforma byl využit podvozek čínského tanku Typu 59. Veřejnost se o existenci zbraně dověděla roku 1978.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Systém Koksan ve verzi M-1978 tvoří 170mm houfnice umístěná na podvozku tanku Typu 59. Houfnice nebyla umístěna do věže a její posádka není nijak chráněna. Neseno je pouze šest kusů munice. Další mohou přepravovat doprovodná vozidla. Ta přepravují i pětičlennou obsluhu houfnice. Vozidlo ma dvoučlennou posádku. Kanón má dostřel až 50 km, v případě použití speciální munice až 60 km.[2]
Modernizovaná verze M-1989 má nejspíše stejnou houfnici, ale využívá nový podvozek vycházející z dělostřeleckého tahače ATS-59. Zásoba munice se zdvojnásobila na dvanáct kusů. Obsluha houfnice mohla být přepravována uvnitř vozidla.[2] Celkové řešení této verze připomíná sovětskou samohybnou houfnici 2S7 Pion.[1]
Varianty
[editovat | editovat zdroj]
- M-1978 – Označní používané pro základní verzi.
- M-1989 – Označení používané pro modernizovanou verzi.
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]Írán houfnice nasadil za irácko-íránské války.[2]
V říjnu 2024 byly houfnice Koksan nasazeny při podpoře ruské invaze na Ukrajinu. V prosinci 2024 byl počet nasazených houfnic odhadován na padesát kusů. Nebylo přitom jasné, jestli byly houfnice součástí severokorejského kontingentu vyslaného na podporu Ruska, popř. kdo tvoří jejich obsluhy.[2]
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
Irák – Ukořistěna nejméně jedna.
Írán – Dodáno odhadem až 36 kusů verze M-1978.
Severní Korea – Hlavní uživatel.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Koksan na Wikimedia Commons - M1989 Koksan [online]. Armyrecognition.com, rev. 2024-11-14 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online.
