Kornel Ujejski | |
---|---|
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1877 – 1879 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Polský klub |
Narození | 12. září 1823 Beremjany Rakouské císařství |
Úmrtí | 19. září 1897 (ve věku 74 let) Pavliv Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Radechivský rajón |
Choť | Henryką Komorowską |
Alma mater | Lvovská univerzita |
Profese | básník, spisovatel, politik a publicista |
Ocenění | Stříbrný kříž řádu Virtuti Militari |
Podpis | |
Commons | Kornel Ujejski |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kornel Ujejski (12. září 1823 Beremjany[1] – 19. září 1897 Pavliv[1][2]) byl básník a rakouský politik polské národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Pocházel z bohaté šlechtické rodiny, která roku 1839 přesídlila do okolí Lvova. V mládí se vzdělával doma, pak studoval na gymnáziu v Bučači a následně na Lvovské univerzitě, kde se seznámil s dalšími budoucími slavnými literáty Leszkem Duninem-Borkowským a Wincentym Polem. Od mládí se pokoušel o básnickou tvorbu. Ve 40. letech pobýval po jistou dobu v Belgii a Francii a zapojil se do tamních polských kruhů. Během revolučního roku 1848 se vrátil do vlasti. Oženil se s hraběnkou Henrykou Komorowskou a pronajal si statek Zubrza u Lvova.[1]
Ve své tvorbě se hlásil k romantismu a byl jedním z posledních velkých romantických básníků. Jeho Skargi Jeremiego a Melodie biblijne analogicky líčí smutný osud Judeje a Polska.[3] Jeho nejznámějším dílem je píseň Z dymem pożarów, která byla velmi populární v polském prostředí zejména během roku 1848.[1]
Angažoval se i v politice. Byl poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1877 za velkostatkářskou kurii v Haliči. Slib složil 7. prosince 1877. Rezignaci oznámil na schůzi 22. října 1878. Po znovuzvolení ale 4. listopadu 1878 opětovně složil slib.[4] V roce 1877 se uvádí jako rytíř Cornel von Ujejski, nájemce statku, bytem Zubrza (Zubra na dnešní Ukrajině).[5] Byl členem poslanecké frakce Polský klub.[6] Polský klub ale opustil v rámci skupiny několika liberálně orientovaných poslanců (Otto Hausner, Ludwik Skrzyński a Artur Gołuchowski).[2]
Zemřel v září 1897 na statku svého syna v Pavlivě.[2]