Kryštof Dientzenhofer

Kryštof Dientzenhofer
Narození7. července 1655
St. Margarethen (Brannenburg)
Úmrtí20. června 1722 (ve věku 66 let)
Praha
Místo pohřbeníMalostranský hřbitov
Povolánístavitel, architekt
DětiKilián Ignác Dientzenhofer
Jindřich Dientzenhofer
PříbuzníJohann Leonhard Dientzenhofer[1], Georg Dientzenhofer[1], Wolfgang Dientzenhofer[1] a Johann Dientzenhofer[1] (sourozenci)
Hnutíbaroko
Významná dílaKostel Všech svatých
Kostel svatého Michaela archanděla
Klášter klarisek v Chebu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kryštof Dientzenhofer (7. července 1655 St. Margarethen, Bavorsko – 20. června 1722 Praha[2]) byl český stavitel německého původu. Proslavil se jako významný architekt vrcholného baroka.

Kryštof Dientzenhofer je jedním z nejvýznamnějších představitelů iluzivního baroka a ve své době byl jedním z nejvyhledávanějších stavitelů. Jeho díla patří k vrcholům české, ale i evropské barokní architektury. Navázal na práci úspěšných vlašských stavitelů, kteří působili v Čechách, jako například Luraga, Orsiho či Carattiho. Nejvíce si však cenil italských mistrů Borrominiho a zejména Guariniho.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z hornobavorské stavitelské rodiny. Byl synem Georga Dientzenhofera (1614–1673), který se narodil nedaleko obce Bad Feilnbach. I další čtyři Kryštofovi bratři se stali významnými staviteli:

  • Georg (1643–1689), např. klášterní kostel ve Waldsassenu a bývalý jezuitský kostel (dnes kostel sv. Martina) v Bamberku
  • Wolfgang (1648–1706), např. poutní kostel P. Marie Pomocné v Ambergu
  • Leonhard (1660–1707), např. nová biskupská rezidence v Bamberku
  • Johann (1663–1726), např. klášterní kostel v opatství Banz nebo zámek Weißenstein

Kryštof Dientzenhofer se vyučil zedníkem a roku 1677 se přestěhoval do Čech, kde se živil jako polír u mistra. Dlouhá léta pracoval pro architekta Abrahama Leuthnera. Pracoval s ním společně na stavbě zámku v Ostrově u Karlových Varů a od roku 1691 v cisterciáckém klášteře ve Waldsassenu.

Roku 1685 se v Praze oženil s Annou, vdovou po staviteli Janovi Jiřím Aichbauerovi;[3] žili na Malé Straně v domě, nazývaném Aichbauerovský dům. Jeho nevlastní syn Jan Jiří Aichbauer mladší byl rovněž stavitelem a architektem.

V roce 1689 získal měšťanství v Praze a dostal povolení provozovat stavitelskou činnost. V roce 1689 získal místo stavitele premonstrátské kanonie v Teplé, kde se podílel na barokní přestavbě. Jednou z prvních staveb vybudovaných podle vlastního návrhu byla kaple Nejsvětější trojice při bývalém špitálu v Teplé. V západních Čechách realizoval řadu dalších staveb pro tepelské premonstráty (mj. kostel Narození svatého Jana Křtitele v Úterý, kostel svaté Kláry v Chebu nebo obnovovací práce hospodářského dvora a zámečku v Hamrníkách). V letech 1698–1701 působil v Chebu jako pevnostní stavitel.

V prvním desetiletí 18. století vznikly jeho nejvýznamnější realizace ze skupiny tzv. radikálních staveb: kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, klášterní kostel sv. Josefa řádu paulánů v Obořišti, jezuitský kostel svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně, kostel svaté Markéty v klášteře benediktinů na Břevnově. Jsou charakteristické dynamickým a výrazně expresivním stylem. Půdorys je založen na proniku oválů, které vytvářejí jednolodní prolamovaný prostor, stěny i klenby se vlní.

Mezi jeho poslední stavby, realizované v letech 1719–1722, patří dva venkovské kostely na Broumovsku a průčelí loretánské kaple v Praze na Hradčanech. Na posledních dílech již spolupracoval se svým synem Kiliánem Ignácem, u něhož brzy rozpoznal jeho výtvarný talent.

Kryštof Dientzenhofer zemřel v roce 1722 a jeho dílnu a atelier převzal syn Kilián Ignác Dientzenhofer.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Se svojí ženou měl Kryštof pět dětí, které se narodily v letech 1685–1695:

  • Kateřina (* 1685)
  • Martin (* 1687, později přijal řeholní jméno Tobiáš)
  • Kilián Ignác (* 1689), slavný barokní architekt a stavitel
  • Jindřich (* 1692)
  • Marie Anna (*1695)

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Pro jeho stavby je typické dokonalé provedení detailů, jako jsou hlavice či patky sloupů a další stavební prvky. Při stavbě chrámů u nás poprvé použil složité klenební konstrukce, kde se rafinovaně prostupují geometrické plochy. Spolehlivě je ovšem doložen pouze jako stavitel.[4] Autorství projektů některých staveb je výsledkem bádání různých historiků architektury, ale tvůrčí vklad architekta není spolehlivě doložen a v řadě případů je zpochybňován.

Bývá mu připisována skupina staveb dynamického baroka, ke kterým patří kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, kostel svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně, kostel svaté Markéty v břevnovském klášteře, kostel svaté Kláry v Chebu a barokní areál Skalka v Mníšku pod Brdy. Nesporně působil jako klášterní stavitel břevnovsko-broumovského kláštera a také jako pevnostní stavitel v Chebu i v Praze. K zajímavým pracím se řadí například přestavba Písecké brány pražského opevnění na Brusce nebo dům U zlaté lilie na Malém náměstí na Starém Městě pražském. Spolupracoval na mnoha dalších stavbách v Čechách.

Některé stavby v Praze

[editovat | editovat zdroj]

Některé stavby mimo Prahu

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Union List of Artist Names. 10. prosince 2009. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 137. 
  5. ↑ Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Příprava vydání Pavel Vlček. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 91. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KUBÍN, Antonín. Dinzenhoferové a jejich slavná díla v království Českém : s 26 obrazovými přílohami a současnou podobiznou Kiliána Dinzenhofera. Praha: Stivín, 1908. 
  • HORYNA, Mojmír, a kol. Dientzenhoferové. Praha: Akropolis, 1998. ISBN 80-85770-68-7. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 121. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D-Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 204–205. 
  • PREISS, Pavel; VILÍMKOVÁ, Milada. Ve znamení břevna a růží. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1989. 340 s. ISBN 80-7021-013-3. 
  • FRANZ, Heinrich Gerhard. Christoph Dientzenhofer. In: Neue Deutsche Biographie(NDB). Band 3. Berlín: Duncker & Humblot, 1957. Dostupné online. ISBN 3-428-00184-2. S. 648.
  • VLČEK, Pavel. Stavitel Kryštof Dientzenhofer. In: Historická architektura. Věda. Výzkum. Praxe. Sborník k poctě Milana Pavlíka. Praha: Jalna, 1995. S. 201–212.
  • ZIMMER, Hans. Die Dientzenhofer. Ein bayerisches Baumeistergeschlecht in der Zeit des Barock. 1. vyd. Rosenheim: Rosenheimer Verlagshaus Alfred Förg, 1976. 120 s. ISBN 9783475521492. 
  • VILÍMKOVÁ, Milada; BRUCKER, Johannes. Dientzenhofer: Eine bayerische Baumeisterfamilie in der Barockzeit. Rosenheim: Rosenheimer Verlagshaus, 1989. 272 s. ISBN 3-475-52610-7. 
  • Dientzenhofer, Baumeisterfamile. In: Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder. Bd. 1 A-H. München: R. Oldenbourg Verlag, 1979. Dostupné online. ISBN 3-486-44051-9. S. 247, 248.
  • GORYS, Erhard. Tschechische Republik: Kultur, Landschaft und Geschichte in Böhmen und Mähren (DuMont-Kunst-Reiseführer). Köln: DuMont, 1994. ISBN 978-3770128440. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]