NK-12 | |
---|---|
Motor NK-12M na letounu Tu-95 na RIAT Fairford 1993 | |
Typ | turbovrtulový motor |
Výrobce | Kuzněcov |
První rozběh | říjen 1952 |
Hlavní použití | Antonov An-22 Tupolev Tu-95 Tupolev Tu-114 |
Kuzněcov NK-12 je sovětský turbovrtulový motor z padesátých let, který vznikl v konstrukční kanceláři Kuzněcov. Motor NK-12 má dvě velké čtyřilisté protiběžné vrtule o průměru 5,6 m (NK-12MA) a 6,2 m (20 ft) (NK-12MV). Jedná se o nejvýkonnější turbovrtulový motor, který se dostal do provozu.
Konstrukce, ze které nakonec vzešel motor NK-12, byla vyvinuta po druhé světové válce týmem ruských konstruktérů a odvlečených německých inženýrů pod vedením Ferdinanda Brandnera, který předtím pracoval pro Junkerse; v čele konstrukční kanceláře stál hlavní inženýr Nikolaj D. Kuzněcov. Design NK-12 tak vznikl z německých studií o turbovrtulovém motoru z konce války; ty začaly poválečným vývojem turbovrtulového motoru Jumo 022 z doby války, který byl navržen tak, aby poskytoval výkon 6 000 shp (4 500 kW) a vážil 3 000 kg. Úsilí pokračovalo konstrukcí o výkonu 5 000 shp (3 700 kW) a hmotnosti 1 700 kg. Dokončen byl roku 1947. Vývoj k variantě TV-12 o výkonu 12 000 shp (8 900 kW) vyžadoval rozsáhlé použití nově vyvinutých sovětských slitin a byl dokončen v roce 1951.
NK-12 zůstává nejvýkonnějším turbovrtulovým motorem, který vstoupil do služby. I když motor Europrop TP400 se mu (v roce 2005) přiblížil. Další motor podobných parametrů - Pratt & Whitney T57 o výkonu 15 000 shp (11 000 kW) a tahu 5 000 lbf (22 kN) - běžel 3 100 hodin předtím, než byl jeho vývoj v roce 1957 zrušen.[1][2]
NK-12 pohání např. bombardér Tupolev Tu-95 a jeho varianty jako námořní hlídkový letoun Tu-142 a dopravní letoun Tupolev Tu-114 (s NK-12MV), který stále drží titul nejrychlejšího vrtulového letadla, přestože byl v roce 1991 vyřazen ze služby.