Károly Ferenczy

Károly Ferenczy
Rodné jméno	Freund Károly a Carl Freund
Narození	8. února 1862; Vídeň
Úmrtí	18. března 1917 (ve věku 55 let); Budapešť
Místo pohřbení	Hřbitov Kerepesi
Alma mater	Vídeňská univerzita (do 1885); Accademia di Belle Arti di Napoli (do 1886); Julianova akademie (do 1889); C. a. k. institut pro výchovu dcer důstojníků v Ödenburku
Povolání	malíř a vysokoškolský učitel
Manžel(ka)	Olga Fialková
Děti	Béni Ferenczy; Noémi Ferenczyová; Valér Ferenczy
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Károly Ferenczy (1862, Vídeň - 1917, Budapest) byl maďarský impresionistický malíř.

Život

Vystudoval práva a ekonomii a malbě se začal plně věnovat až po dokončení studií pod vlivem své manželky Olgy Fialka. Pro více inspirace se vydal na cestu po Itálii a poté roku 1887 studovat malířství v Paříži na Julianově akademii. Z Paříže odjíždí roku 1889 do Szentendre, klidného městečka nedaleko Budapešti, kde nalezl tvůrčí atmosféru pro realizaci svých naturalistických pláten. Roku 1893 se přestěhoval se svou rodinou do Mnichova, kde se setkal s malíři z okruhu Simona Hollosyho. Většina těchto umělců se rozhodla roku 1896 Mnichov opustit a založit uměleckou kolonii v sedmihradské Nagybányi (dnešní rumunská Baia Mare).
Jeho výstava v Budapešti v roce 1903 se dočkala triumfálního úspěchu. Do maďarské metropole se umělec roku 1906 také přestěhoval a stal se profesorem malby na budapešťské akademii, ale léta stále trávíval v Nagybányi. Ve své poslední tvůrčí etapě se věnoval především aktu.

Úspěšnými umělci se staly i jeho děti. Nejstarší syn Valér Ferenczy se též věnoval malbě a sepsal memoáry o svém otci. Béni Ferenczy se stal sochařem, významná je především jeho tvorba figurální a plastická. Noémi Ferenczy se proslavila především svými gobelíny. Díla členů celé rodiny lze zhlédnout v galerii Ferenczyových v Szentendre.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Károly Ferenczy na Wikimedia Commons
Dílo Károlye Fernczyho

Literatura

BÁN, András. Szentendre. Budapest: Kunstverlag Arkadius, 1990. ISBN 963-336-528-7. S. 17–20.
NÉMETH, Gyula. Hungary: A Complete Guide. Budapest: Corvina, 1992. ISBN 963-13-3740-5. S. 72.
SZABÓ MASSÁNYI, Kinga. Hétvégi kirándulások: Szentendre. Budapest: Tourinform ISBN 963-229-486-6. S. 11–12.