Lachtan jihoamerický | |
---|---|
Dospělec v zajetí | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | šelmy (Carnivora) |
(nezařazeno) | ploutvonožci (Pinnipedia) |
Čeleď | lachtanovití (Otariidae) |
Rod | Arctocephalus |
Binomické jméno | |
Arctocephalus australis (Zimmermann, 1783) | |
Rozšíření lachtana jihoamerického | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lachtan jihoamerický, známý též jako lachtan jihoamerický falklandský (Arctocephalus australis) je ploutvonožec z čeledi lachtanovití (Otariidae) a rodu Arctocephalus. Popsal jej Eberhard August Wilhelm von Zimmermann v roce 1783. Vyskytuje se při obou pobřežích Jižní Ameriky. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je hodnocen jako málo dotčený druh se zvyšující se populací.
Rodové jméno Arctocephalus znamená medvědí hlava a lachtanovi jej vynesly jeho obličejové rysy.[2] Druhu se přezdívá rovněž mořský medvěd.[3] Jsou známy celkem 2 poddruhy, ačkoli jejich validita je sporná:[4]
Lachtan jihoamerický je druhem neotropické oblasti, vyskytuje se u obou pobřeží Jižní Ameriky na území Argentiny, Chile, Peru a Uruguaye,[5][3] přičemž v Urugayi žijí nejpočetnější populace. Příležitostně se lachtani objevují i mimo svůj obvyklý areál rozšíření, například v Kolumbii.[2] Vyjma pevninských stanovišť je lachtan jihoamerický hojným druhem ostrovních regionů, jako jsou Falklandy, které poskytují dobré útočiště zvláště během období rozmnožování. Jsou schopni žít na souši i v moři; pokud jsou na souši, dávají přednost skalnatým útesům. Umí se dobře pohybovat po zemi, čehož využívají při přemisťování se do strmých svahů.[5]
Samci lachtana jihoamerického mohou měřit až 1,9 m a vážit 120–200 kg. Samice jsou menší a dosahují velikosti až 1,4 m, s hmotností nepřesahující 90 kg; u tohoto druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus.[2] Tělo je podsadité, ve srovnání s ostatními lachtany vynikne delší čenich.[5] Dalšími výraznými znaky jsou nápadné čelo a krémově bílé vousy.[2] Ušní boltce jsou malé.[3]
Srst má hustou podsadu a její zbarvení se liší podle pohlaví a věku zvířete. Dospělí samci mají černošedé zbarvení, zbarvení samic a mladých samců se pohybuje od tmavě hnědé do šedočerné, se světlejším břichem. Mláďata do tří až čtyřech měsíců života mají srst po celém těle černou.[2]
Lachtani jihoameričtí většinu času tráví na otevřeném moři, ale v období rozmnožování žijí na souši. Jsou to společenská zvířata žijící ve velkých koloniích. Na souši se soustředí především do stinných skalnatých oblastí. Především samci se chovají velmi teritoriálně a v období rozmnožování si nárokují území o rozloze asi 50 m2, které si náruživě brání. Vzájemné potyčky a souboje mohou vyústit i ve vážná zranění, vítěz však získá právo na spáření se samicemi.[2][5]
Samotné rozmnožování nastává jednou do roka mezi říjnem až prosincem. Jedná se o polygamní druh; dominantní samci s největším územím se páří s největším množstvím samic. Počet samic na nejúspěšnějšího samce je u tohoto druhu nejvyšší mezi všemi známými savci.[5] Po 8–12 měsících březosti samice na souši porodí jedno mládě vážící 3,5 až 5,5 kg. S matkou mládě komunikuje pomocí specifického volání, díky čemuž jej matka může v kolonii lokalizovat i po několikadenních loveckých výpravách.[5] Zhruba týden po porodu se samice znovu páří, vývoj zárodku se však na tři až čtyři měsíce zastaví.[2] Odstaveno od mateřského mléka je mládě po 6–12 měsících věku (někdy však také až ve 3 letech). Pohlavní dospělosti dosahují samice ve 3 letech a samci v 7 letech, často se však páří teprve později. Průměrný věk činí 12 až 30 let. Mezi přirozené nepřátele tohoto druhu patří kosatka dravá (Orcinus orca), žralok bílý (Carcharodon carcharias) a lachtan hřívnatý (Otaria flavescens). Mláďata někdy mohou smést bouře na otevřené moře.[2][5]
Lachtan jihoamerický loví v noci, a sice v hloubkách kolem 30 m.[2] Potravu tvoří ryby, chobotnice, krabi a další.[3]
Nebezpečí pro lachtana jihoamerického představoval především lov pro hustou srst, provozovaný od 18. století. Z tohoto důvodu byly vybity stovky tisíc kusů zvířat, nicméně během 20. století začal lovecký tlak postupně klesat. Mezi současné hrozby patří spíše průmyslový rybolov snižující stavy přirozené potravy, úhyny v důsledku vedlejších úlovků, ropné havárie a možné nemoci. Kvůli rozrůstající se vysoké populaci je však lachtan jihoamerický řazen Mezinárodním svazem ochrany přírody mezi málo dotčené druhy. Je uveden na druhé příloze Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[4]