Lag ba-omer | |
---|---|
Oheň, jeden ze symbolů svátku | |
Oficiální název | hebrejsky: ל״ג בעומר |
Slavený | v judaismu, Židy; Samaritány |
Druh | židovský |
Význam a smysl | 33. den po svátku Pesach |
Datum | 18. ijar |
Rok 2023 | 9. května |
Rok 2024 | 26. května |
Rok 2025 | 16. května |
Zvyky a tradice | pálení ohňů |
Souvisí s | Pesach, Šavu'ot, Počítání omeru |
Lag ba-omer (hebrejsky ל״ג בָּעוֹמֶר, doslova 33. den omeru) je jedním z menších židovských svátků, jejichž slavení nepramení z Tóry. Podle lidové tradice přestali tohoto dne umírat žáci rabiho Akivy, a že 33. dne omeru zemřel i Šim'on bar Jochaj. Tento den připadá v židovském kalendáři na 18. ijar.
Lag ba-omer nepatří mezi biblické ani mezi historické svátky. Jeho původ je v Talmudu, kde se nachází krátká zpráva o neštěstí, které se událo během období omeru:
„ | Říkají: Rabi Akiva měl dvacet čtyři tisíc žáků... a všichni najednou zemřeli, protože nechovali respekt jeden k druhému. Svět se stal opuštěný, dokud nepřišel rabi Akiva k našim učencům na jihu (tj. v Judsku) a nepředal jim své učení – rabimu Me'irovi, rabimu Jehudovi, rabimu Josimu, rabimu Šim'onovi a rabimu El'azarovi ben Šamu'a a ti tehdy ustanovili Tóru. | “ |
— Jevamot 62b |
Jedna z interpretací tohoto příběhu je ta, že studenti byli pobiti při povstání Bar Kochby (během kterého rabi Akiva projevil duchovní podporu vůdci povstání, Šim'onu bar Kochbovi, a byl následně Římany umučen). Tato pasáž z Talmudu však neříká nic o 33. dni omeru. V období mezi 6. a 11. stol., kdy se již dodržovaly zvyky související s počítáním omeru, není žádná zmínka o tomto dni jako o slavnostním dni a na několika místech je zmíněn naopak jako postní den na připomínku smrti Jozueho a jakéhosi zemětřesení. Prvním, kdo přichází s tvrzením, že žáci rabiho Akivy přestali umírat právě 33. dne omeru, byl Menachem Me'iri na konci 13. století, avšak ani tehdy ještě 18. ijar nebyl chápán jako svátek.
Oslavy s tímto dnem propojil až Jicchak Lurja a jeho žák rabi Chajim Vital, který napsal, že 18. ijar je „dnem oslavy Šim'ona bar Jochaje“, údajného autora knihy Zohar, který měl v tento den zemřít, avšak nepřál si, aby den jeho úmrtí byl dnem smutku. U jeho hrobu v galilejském Meronu poblíž Safedu se v tento den konají velké poutě, kterách se účastní několik set tisíc lidí.
Podle bratislavského rabína Chatam Sofera začala 18. ijaru (33 dní po vyjití z Egypta) padat putujícím Izraelitům nebeská strava – mana.
Poté, co se začaly oslavy šířit mezi lidem, se rabíni postavili tomu, aby se 33. omer stal svátečním dnem. Jednak toto datum vzniklo dodatečně a jednak se 18. ijaru stalo několik neradostných událostí:
K Lag ba-omer není žádné speciální čtení z Tóry či jiných biblických knih, ani žádný přídavek k modlitbám. Mezi zvyky Lag ba-omer patří slavení svateb[pozn. 1] a také se zapalují velké hranice. Často se také střílí šípy z luku, což má připomenout, že tento den je spojen s historickými válečnými událostmi.
Kabala spojuje střelbu z luku s tradicí, že za života rabiho Šim'ona bar Jochaje nebyla na obloze duha.[pozn. 2] Duha v judaismu symbolizuje Boží hněv, neboť slouží jako znamení smlouvy, že Bůh již nikdy nezahladí lidstvo potopou (i když by to někdy rád učinil).
V moderním Izraeli mají děti na tento svátek volno ze školy. Mladší děti rozdělávají se svými rodiči na volném prostranství ohně.
V tento den se také malým dětem z ultraortodoxních rodin poprvé stříhají vlasy a ponechávají se jim jen typické pejzy kolem uší.
Protože Lag ba-omer není svátkem biblického původu, neplatí pro ně předpisy o zákazu práce, jako je tomu v případě poutních a vysokých svátků.
Server Dingir roku 2020 informoval o aktuálních opatřeních během náboženského slavení. Bylo dbáno na snížení počtu účastníků i dodržování nošení hygienických roušek.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ל"ג בעומר na hebrejské Wikipedii.