Lakovka obecná

Jak číst taxoboxLakovka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Oddělenístopkovýtrusé (Basidiomycota)
TřídaBasidiomycetes
Řádlupenotvaré (Agaricales)
Čeleďlanýžovcovité (Hydnangiaceae)
Rodlakovka (Laccaria)
Binomické jméno
Laccaria laccata
Cooke; 1884
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lakovka obecná (Laccaria laccata (Scop. ex Fr.) patří do čeledi lanýžovcovitých. Je hojná v jehličnatých a smíšených lesích. V literatuře je uváděna jako jedlá prostřední jakosti.

Makroskopický

[editovat | editovat zdroj]

Klobouk dosahuje velikosti 20 až 40 (60) milimetrů, v  mládí skoro hladkým a lysým, později trochu vločkatým, až jemně šupinkatým, sklenutým, někdy s pupkem uprostřed, někdy s okrajem trochu nepravidelným až vzhůru zdviženým.

Lupeny jsou masově červené, řídké, tlusté. V dospělosti vypadají jako bíle pomoučené od bezbarvých výtrusů.

Třeň dosahuje rozměrů 30 až 120 × 3 až 10 milimetrů, je zbarvený podobně jako klobouk, všude stejně tlustý, často nerovný, dole nepatrně ztluštělý, k podkladu přirostlý bílou plstí.

Dužnina je zbarvená stejně jako klobouk houby, často je bledší, vodnatá. Oschlá je trochu světlejší, bez nápadné chutě a vůně.

Mikroskopický

[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy jsou nápadného tvaru (kulaté a ostnité), bezbarvé.

Roste hlavně na okrajích lesů, na lesních cestách, lukách a také v lesích. Je to velmi proměnlivý druh, a to jak zbarvením plodnic, tak velikostí. Fruktifikuje od června do listopadu.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Lakovka obecná roste v celém mírném pásu severní polokoule: v Evropě a Severní Americe[1] až po Mexiko a Kostariku. V Severní Americe se většinou jedná o varietu pallidifolia, kterou popsal Charles Horton Peck. Vyskytuje se také v severní Africe a v Austrálii. Spolu s dalšími lakovkami je pokládána za pionýrský druh.

  1. David Arora. Mushrooms Demystified. A Comprehensive Guide to the Fleshy Fungi [online]. Berkeley: Ten Speed Press, 1986. S. 172. Dostupné online. ISBN 0-89815-169-4. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČIHAŘ, Jiří. Příroda v ČSSR. 3. rozšířené vyd. Praha: Práce, 1988, s. 426.
  • ERHARTOVI, Josef a Marie. Houbařský atlas. Vimperk: Tina Vimperk, 1994, s. 380. ISBN 80-85618-31-1.
  • PILÁT, Albert a Otto UŠÁK. Kapesní atlas hub. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968, s. 191.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]