Langur čínský

Jak číst taxoboxLangur čínský
alternativní popis obrázku chybí
Langur čínský
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
Čeleďkočkodanovití (Cercopithecidae)
RodRhinopithecus
Binomické jméno
Rhinopithecus roxellana
Milne-Edwards, 1870
Rozšíření langura čínského (červeně)
Rozšíření langura čínského (červeně)
Rozšíření langura čínského (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Langur čínský (Rhinopithecus roxellana) je úzkonosý primát (Catarrhini) z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae).

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Vědecká synonyma:

  • Pygathrix roxellana
  • Pygatrix roxellana[2]

Někdejší národní názvy:

  • langur tibetský
  • opice tibetská[2]

Jsou uznány tři poddruhy langura čínského: [2]

  • Rhinopithecus roxellana hubeiensis, Y. Wang, Jiang & Li, 1998
  • Rhinopithecus roxellana qinlingensis, Y. Wang, Jiang & Li, 1998
  • Rhinopithecus roxellana roxellana, Milne-Edwards, 1870

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]
Samice a mládě langura čínského

Langur čínský žije pouze v západních částech centrální Číny. Obývá lesy v horách mírného pásma v provinciích s názvem Sečuán, Kan-su, Chu-pej a Šen-si.[3]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Samci langurů čínských měří na délku asi 58 až 68 cm, samice jsou menší, měří 47 až 52 cm. Ocas je dlouhý 50 až 70 cm. Průměrná hmotnost samců je odhadována na 20 kg, samice jsou lehčí, váží 6 až 12 kg.

Zbarvení tohoto druhu se pohybuje od šedé a plavé přes zlatavou, hnědou až po rezavou a rezavooranžovou. Kromě jiného závisí na věku a pohlaví jedince. Barva kolem kulatých, lehce madlovitých očí s černými zornicemi je bělavá až namodralá či světle modrá. Srst mláďat je světlá, zpočátku bělavá, našedlá, později nažloutlá.

Chování

[editovat | editovat zdroj]

Zcela převažující část života tráví na stromech. Výzkum v letech 2003–2004 v čínské oblasti Čchien-ťia-pching v přírodní rezervaci Šen-nung-ťia prokázal, že opice strávily na stromech 97,1 % času, a to především ve střední (74,4 %) a horní stromové vrstvě (17,4 %). Přes 94 % stromů bylo vysokých více než šest metrů.[4]

Langur čínský žije ve skupinách, které v létě sestávají až z 200 jedinců (resp. až z 600 jedinců), zatímco v zimě se rozdrobí na skupiny o 20 až 30 členech. Tlupa se skládá z menších skupin (rodin) tvořených samcem, asi čtyřmi samicemi a mláďaty. Největší autoritu má samec s největším počtem samic. Život ve skupinách poskytuje opicím spolehlivější ochranu před predátory (více očí více vidí), sociální kontakt, ochranu před zimou (v mrazivých dnech se členové rodiny schoulí k sobě a zahřívají se[5]) aj.

V létě languři čínští žijí v rozlehlých horských listnatých, smíšených a jehličnatých lesích v nadmořské výšce 1400 až 2800 metrů.[3][6] Na zimu se uchylují na místa v nižší nadmořské výšce (v rámci uvedeného rozpětí).

Typickým znakem langurů čínských je užívání neobvykle velkého domovského okrsku. Ten úzce souvisí s rozložením a hojností zdrojů potravy. Při monitorování v pohoří Čchin-ling bylo zjištěno, že na jaře opice využívaly okrsek o ploše 14,1 km2, v létě 9,5 km2, na podzim 12,1 km2 a v zimě 12,3 km2. Celková využitá plocha byla 22,5 km2. Sezónní změny odpovídají fenologickým fázím vegetace.[6]

Opice jsou aktivní ve dne, přičemž krmení se věnují téměř stejně dlouho jako odpočinku (okolo 36 % času); okolo 30 % času zabírá pohyb a ca 5 % jiné sociální chování.[3]

Potrava

[editovat | editovat zdroj]

Langur čínský je býložravec. Skladba potravy se však liší podle ročního období a podle lokality.

V oblasti výskytu se vegetace mění s nadmořskou výškou od listnatých lesů v nízkých nadmořských výškách po smíšené lesy (nad 2200 m n. m.) a jehličnaté lesy (nad 2600 m n. m.).[6] Obecně se opice živí listy, pupeny, květy, plody, semeny a kůrou listnatých stromů (v jehličnatých lesích jehlicemi, pupeny, semeny a kůrou borovic, jedlí a smrků), lišejníky, bylinami a výhonky různých rostlin.

Podle výzkumu se languři čínští v přírodní rezervaci Šen-nung-ťia živili především lišejníky, mladými listy, zralými listy, květy, plody nebo semeny a pupeny ve středních a vyšších vrstvách stromového patra, kůrou v nižších a středních vrstvách a bylinami na zemi.[4]

Pohlavní zralost samců signalizují výstupky na horním rtu[5]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

K páření samce se samicí dochází v srpnu až říjnu. Březost trvá 193–203 dní. V březnu až červnu samice porodí jedno mládě (dvě zcela výjimečně). Nejvíce porodů připadá na duben.[3] Péči o novorozené mládě zajišťuje především matka; kojí ho, zahřívá, čistí a chrání. Na výchově se podílí i otec a ostatní samice ve skupině (rodině). Pro nerodičovskou péči má angličtina výraz allomothering – zahrnuje nošení, dotyky, čistění, ochranu kojenců před predátory nebo druhově příbuznými (kojencům hrozí nebezpečí, pokud by dominantní samec prohrál souboj s dospělým samcem, který chce jeho rodinu převzít[5]; viz též infanticida) aj.

Juvenilní (nedospělé) samičky zůstávají u matky, zatímco juvenilní samečci vytvářejí skupinu a významnou část dne tráví hrou. Samci dosahují pohlavní dospělosti ve věku asi sedmi let a samice mezi čtyřmi až pěti lety.[5] Dospělá samice rodí každé dva roky. Délka života se uvádí 25–30 let.[3]

Predace

[editovat | editovat zdroj]

Predátorem langura čínského je dhoul sibiřský (Cuon alpinus), vlk (Canis lupus), levhart (Panthera pardus), kočka Temminckova (Catopuma temmincki), orel skalní (Aquila chrysaetos), jestřáb lesní (Accipiter gentilis),[4] také stromoví hadi[5] aj.

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Nebezpečí pro tento druh představuje ztráta přirozeného prostředí. Opice jsou rovněž zabíjeny pro srst, maso a kosti. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody se jedná o ohrožený taxon s populací do 20 000 exemplářů. Tendence je spíše klesající.[3]

Uvádí se, že poddruhu Rhinopithecus roxellana roxellana žije asi 10 000 jedinců v pohořích Sečuánu, a to ve 100 skupinách (6000 jedinců v Min-šan, 3500 v Čchiung-laj-šan a 500 v Ta-siang-ling a Siao-sien-ling), asi 800 jedinců v osmi skupinách v Kan-su a asi 170–200 v jedné nebo dvou skupinách v Šen-si.[3]

Poddruhu Rhinopithecus roxellana qinlingensis se uvádí přibližně 4400 jedinců ve 39 skupinách. Přibližně polovina z nich jsou dospělí jedinci. Od poloviny 90. let se zdá, že se populace stabilizovala.[3]

Zástupců poddruhu Rhinopithecus roxellana hubeiensis je nejméně, uvádí se okolo 1100 jedinců v 5–6 skupinách.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lumiapina na finské Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ a b c Langur čínský. BioLib.cz [online]. ©1999–2024 [cit. 10.11.2024]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i Golden Snub-nosed Monkey. In: YONGCHENG, L. & RICHARDSON, M. Rhinopithecus roxellana (amended version of 2020 assessment). The IUCN Red List of Threatened Species 2021 [cit. 10. 11. 2024]. e.T19596A196491153. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-1.RLTS.T19596A196491153.en
  4. ↑ a b c LI, Yiming. Terrestriality and tree stratum use in a group of Sichuan snub-nosed monkeys. Primates. 2007, vol. 48, no. 3, s. 197–207. https://doi.org/10.1007/s10329-006-0035-9
  5. ↑ a b c d e Skrytá království čínské divočiny. 5. epizoda: Les plný langurů. Velká Británie 2019. TV dokument.
  6. ↑ a b c LI, Baoguo; CHEN, Chao; JI, Weihong a REN, Baoping. Seasonal Home Range Changes of the Sichuan Snub-Nosed Monkey (Rhinopithecus roxellana) in the Qinling Mountains of China. Folia Primatologica. 2000, vol. 71, no. 6, s. 375–386. doi:10.1159/000052734

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LI, Yankuo; JIANG, Zhigang; LI, Chunwang a GRUETER, Cyril C. Effects of Seasonal Folivory and Frugivory on Ranging Patterns in Rhinopithecus roxellana. International Journal of Primatology. 2010, vol. 31, no. 4, s. 609–626. doi:10.1007/s10764-010-9416-4. S2CID 36931264.
  • QI, Xiao-Guang; GRUETER, Cyril C.; FANG, Gu; HUANG, Peng-Zhen; ZHANG, Jing; DUAN, Yan-Mei; HUANG, Zhi-Pang; GARBER, Paul A.; LI, Bao-Guo. Multilevel societies facilitate infanticide avoidance through increased extrapair matings. Animal Behaviour. 2020, vol. 161, s. 127–137. ISSN 0003-3472. doi:10.1016/j.anbehav.2019.12.014. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0003347219304166
  • ZHANG, Peng; HU, Kaijin; YANG, Bin a YANG, Danhe. Snub-nosed monkeys (Rhinopithecus spp.): conservation challenges in the face of environmental uncertainty. Science Bulletin 2016, vol. 61, no. 5, s. 345–348. DOI 10.1007/s11434-016-1008-z

Audiovizuální dokumenty

[editovat | editovat zdroj]

Skrytá království čínské divočiny. 5. epizoda: Les plný langurů. Velká Británie 2019. TV dokument. 44 min. V orig. The hidden kingdoms of China. [Osou dokumentu je vývoj mláděte od narození do věku jednoho roku.]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]