Lennart Nilsson | |
---|---|
Lennart Nilsson (8. března 2014) | |
Narození | 24. srpna 1922 Strängnäs |
Úmrtí | 28. ledna 2017 (ve věku 94 let) Stockholm |
Místo pohřbení | Severní hřbitov (od 2017; 59°21′31″ s. š., 18°1′26″ v. d.) |
Povolání | fotograf, spisovatel a vědec |
Zaměstnavatel | Karolínský ústav (od 1970) |
Ocenění | The KTH Great Prize (1972) medaile prince Evžena (1974) Hasselblad Award (1980) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lennart Nilsson (24. srpna 1922 Strängnäs – 28. ledna 2017[1]) byl švédský fotograf a vědec. Věnoval se fotografiím lidského embrya a dalších lékařských objektů považovaných za nefotografovatelné, obecněji řečeno se věnoval extrémní makrofotografii. Jako dvorní fotograf portrétoval švédskou královskou rodinu od roku 1940.[2] Byl také považován za průkopníka moderní fotožurnalistiky.
Lennart Nilsson se narodil 24. srpna 1922 v Strängnäs ve Švédsku. Jeho otec a strýc byli oba fotografové. Jeho otec mu dal svůj první fotoaparát ve dvanácti letech. Když mu bylo asi patnáct, viděl dokument o Louisi Pasteurovi, který v něm vzbudil zájem o mikroskopii. Během několika málo let Nilsson mikroskop získal a dělal mikrofotografie hmyzu.
Ve svých dvaceti letech pak začal mít příležitost portrétovat mnoho slavných Švédů. Profesionální kariéru zahájil v polovině 40. let jako fotograf na volné noze, často pracoval pro nakladatelství Åhlen & Åkerlund ze Stockholmu. Jeden z jeho prvních úkolů se týkal osvobození Norska v roce 1945 během druhé světové války. Některé z jeho raných fotoesejí, obzvláště Porodní asistentky v Laponsku (1945), Lov polárního medvěda na Špicberkách (1947) a Rybáři na řece Kongo (1948), mu přinesly mezinárodní pozornost po zveřejnění v časopisech Life, Illustrated, Picture Post i jinde. Výběr ze svých fotografií publikoval v roce 1955 v knize Reportage. V roce 1954 ve své knize Profile publikoval sérii fotografií předních a významných osobností Švédska. V některých významných obrazových časopisech a v roce 1963 v knize Hallelujah byla publikována jeho velká fotografická esej o švédské Armádě spásy.[3]
V polovině 50. let 20. století Nilsson začal experimentovat s novými fotografickými technikami pro pořizování fotografií „z extrémní blízkosti“. Jeho překvapivé makrostudie v kombinaci s endoskopií se staly velkou senzací a byly publikovány v řadě knih a časopisech na celém světě. Počátkem 60. let 20. století začal používat speciálně upravené velmi tenké endoskopy (s průměrem jen 1 mm, s čočkami zachycujícími až obrazové pole s úhlem 170 stupňů a s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností jen 1,5 mm), aby mohl fotografovat krevní řečiště a dutiny lidského těla.[3]
Mezinárodního věhlasu dosáhl v roce 1965, když jeho fotografie z počátku lidského života se objevila na obálce časopisu Life. Publikoval také magazínech Stern, Paris Match, The Sunday Times a jinde. Fotografie z připravované knihy A Child Is Born (1965) byly převzaty do vydání časopisu Life ze dne 30. dubna 1965 a během prvních 4 dnů po zveřejnění se prodalo osm miliónů kopií.[4] Některé z fotografií publikovaných v této knize bylo později zařazeno do obou programů Voyager. Kromě toho své fotografie publikoval v švédském fotožurnalistickém časopisu Se.
V roce 1969 začal používat rastrovací elektronový mikroskop, pořídil první obrázky viru HIV a v roce 2003 nafotografoval první obrázek viru SARS.
Kolem roku 1970 se stal členem personálu Karolinska Institutet a také tam pracoval.
Nilsson se také podílel na tvorbě dokumentárních filmů, včetně The Saga of Life (1982) nebo The Miracle of Life (1996).
Získal řadu ocenění, cen, medailí a dalších uznání. Zemřel 28. ledna 2017.