Lev Prchala
| Lev Prchala | |
|---|---|
.jpg) generál Lev Prchala | |
| Narození | 23. března 1892 Slezská Ostrava  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 11. června 1963 (ve věku 71 let) Feldbach  Rakousko |
| Místo pohřbení | Lesní hřbitov v Mnichově |
| Národnost | Češi |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | armádní generál |
| Doba služby | 1913-1939 |
| Sloužil | Rakousko-uherská armáda .svg){kind=small} Československá armáda |
| Války | První světová válka |
 multimediální obsah na Commons | |
Lev Prchala (23. března 1892 Slezská Ostrava[1] – 11. června 1963 Feldbach, Rakousko) byl český generál a exilový politik.
Životopis
[editovat | editovat zdroj].Cs.Legie.Rusko.(1918-1920).jpg)
Během první světové války byl v roce 1916 jako nadporučík rakousko-uherské armády zajat na východní frontě. Již dalšího roku vstoupil do Československých legií v Rusku,[3] v jejichž řadách se účastnil bojů proti německým vojskům a později proti Rudé armádě.
Zpět do své vlasti se dostal v roce 1920 přes Vladivostok. Po studiu na vysoké válečné škole v Paříži působil v několika funkcích v československé armádě. V roce 1925 se stal brigádním generálem, 1928 divizním generálem a 1936 armádním generálem. V době mnichovské krize velel 4. armádě, která měla bránit jižní Moravu. Stavěl se důrazně proti kapitulaci, navštívil i Edvarda Beneše, aby mu tlumočil svůj názor, a účastnil se i příprav státního převratu, který měl rozhodnutí o kapitulaci zvrátit; převrat se nakonec neuskutečnil.[4]
Po kapitulaci byl Prchala jmenován vojenským velitelem Podkarpatské Rusi a členem tamní vlády. 15. března 1939 nařídil vojenskou obranu proti maďarskému útoku, která se udržela tři dny. Po obsazení Podkarpatské Rusi Prchala odešel do Protektorátu, odkud uprchl do Polska. Zde organizoval československé vojenské jednotky a velel Legii Čechů a Slováků. 17. září 1939 odjel do Francie, později byl nucen emigrovat do Velké Británie. V exilu patřil mezi výrazné odpůrce politiky Edvarda Beneše, který jej také v říjnu 1940 postavil mimo vojenskou službu.
Do Československa se Prchala již nikdy nevrátil. V červenci 1945 byl na návrh čs. vlády zbaven hodnosti armádního generála, kterou později úspěšně vysoudil u britského soudu zpět. V exilu se nadále politicky angažoval, mimo jiné spolupracoval i se sudetoněmeckými organizacemi, a v roce 1958 obdržel Evropskou cenu Karla IV. Zemřel při rekreačním pobytu ve štýrském Feldbachu a je pohřben na lesním hřbitově v Mnichově.
Prchalova armáda
[editovat | editovat zdroj]Jedním z hlavních odpůrců odbojové koncepce prezidenta Edvarda Beneše během druhé světové války byl armádní generál Lev Prchala. Po skončení války v roce 1945 zůstal se svými stoupenci v britském exilu a politicky bojoval proti režimu v Československu.[5]
Informace, že pod jeho velením existovaly v západních okupačních zónách Německa československé vojenské jednotky (tzv. „Prchalova armáda“) složené z dobrovolníků odhodlaných bojovat v případném válečném konfliktu mezi Východem a Západem proti Československu, byla jen fámou. Takováto armáda nikdy nevznikla, i když v to věřily desítky osob nespokojených s vývojem politické situace v nově se rodícím poválečném Československu.[5]
Dezinformace o činnosti Lva Prchaly a jeho „Prchalově armádě“ (i o podpoře, které se jí dostává ze Západu) záměrně šířily a živily tehdejší tajné služby (ovládané už před únorem 1948 komunisty) ve snaze využít je k promyšlené propagandě. Aby nebezpečí získalo na věrohodnosti, bylo třeba čas od času odhalit a zneškodnit „prchalovské podhoubí“ přímo v republice:[5]
- Příkladem toho byla aféra z konce roku 1945. Tehdy bylo (při příjezdu z Velké Británie) zatčeno několik zahraničních vojáků. Byli obviněni z pašování prchalovských letáků. Dokonce jim hrozil mimořádný lidový soud, před kterým měli být souzeni spolu s válečnými zločinci a kolaboranty.[5]
- Dalším příkladem (z počátku roku 1947) byla snaha tajných služeb vyprovokovat vznik a činnost údajné „protistátní skupiny“ napojené na prchalovský exil na Jáchymovsku. Do této aféry měl být jako její hlavní aktér zatažen tehdy velmi populární Jan Smudek, který se netajil svými ostře protikomunistickými názory. Celá tato akce skončila blamáží.[5]
- Soud s šiřiteli prchalovských letáků proběhl i v listopadu 1947. S dalšími osobami byl souzen Stanislav Nikolau, významný předválečný geograf a novinář (též prvorepublikový předseda Vlajky), který byl za další předání letáku odsouzen na 4 měsíce nepodmíněně (odpykáno vyšetřovací vazbou).[6]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
|
Medaile za statečnost, malá stříbrná |
|
|
Medaile za statečnost, velká stříbrná |
|
|
Vojenský záslužný kříž, III. třídy |
.png){kind=small}
|
Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí |
|
Řád sokola, vojenská skupina s meči |
|
Válečný kříž |
|
Československý válečný kříž 1914–1918 |
|
Řád za vynikající službu |
|
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř |
|
|
Válečný kříž |
.jpg){kind=small}
|
Válečný záslužný kříž |
|
Řád medvědobijce, II. třídy |
|
Československá medaile Vítězství |
|
Československá revoluční medaile |
|
Řád rumunské koruny, II. třídy - velkodůstojník |
|
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník |
|
Medaile Za vojenské zásluhy 1917 |
|
Řád rumunské hvězdy, II. třídy s meči |
|
Řád bílého orla, II. třídy - velkodůstojník |
|
Kříž za chrabrost |
Ztvárnění v umění
[editovat | editovat zdroj]V roce 2013 ho v seriálu České století ve 2. epizodě Den po Mnichovu (1938) ztvárnil herec Karel Dobrý.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Slezská Ostrava
- ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. "Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920". Kniha 4, díl V, "Od Volhy na Urál, magistrála, návrat do vlasti", 1918-1920. Praha: Za svobodu, 1929. 900 stran, Strana 1 (obrazová příloha na samém úvodu knihy).
- ↑ Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – Prchala Leo
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 173–178.
- ↑ a b c d e PLACHÝ, Jiří. Druhá aféra „Nepolapitelného Jana“ (nezdařená provokace tajných služeb proti Janu Smudkovi v roce 1947) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, studie v rámci projektu securitas imperii, S. 46 až 59 [cit. 2014-06-11]. Dostupné online.
- ↑ Rudé právo 12.1.1946, s.1, Odhalené pikle proti republice a 20.11.1947, s.5 Fašista Nikolau odsouzen na 4 měsíce pro hanobení republiky a urážky president (dostupné online v NK ČR)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 627.
- Kuklík, Jan - Němeček, Jan: Proti Benešovi! Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýně 1939-1945. Univerzita Karlova, nakl. Karolinum, Praha 2004, zejména kapitola V.1. Hodža, Prchala, Osuský, Prídavok, Česká národní jednota a Slovenská národní rada.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Sergej Nikolajevič Vojcechovský - generál ruského původu
- Vojtěch Boris Luža - armádní generál
- Ludvík Krejčí - armádní generál
- Jan Smudek - Nepolapitelný Jan
- Stanislav Nikolau - geograf, odsouzen pro šíření letáků
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Prchala na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Prchala
- Národní myšlenka, Stručný životopis generála Lva Prchaly Archivováno 15. 12. 2007 na Wayback Machine.
- Druhá světová válka, generál Lev Prchala
- Válka .cz, Prchala Lev - armádní generál
- Lev Prchala v časopiseckých článcích NK ČR
- Lev Prchala – životopis
- Lev Prchala – životopis a fotografie
- Václav Chyský: Exil jako důsledek totalitarismu Archivováno 31. 1. 2009 na Wayback Machine.
