Li Te-šeng

Li Te-šeng
Narození4. května 1916
Xin County
Úmrtí8. května 2011 (ve věku 95 let)
Peking
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcečlen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1973–1975)
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Li Te-šeng (čínsky pchin-jinem Lǐ Déshēng, znaky 李德生; 4. května 1916 — 8. května 2011) byl čínský komunistický voják a politik, účastník občanské války, Dlouhého pochodu a čínsko-japonské války, po založení Čínské lidové republiky regionální vojenský velitel se do vyšších funkcí dostal během kulturní revoluce, když od roku 1968 spravoval provincii An-chuej jako předseda provinčního revolučního výboru. Mao Ce-tung si ho všiml a vyzdvihl do vysokých funkcí, od roku 1970 působil v Pekingu jako náčelník Hlavní politické správy Čínské lidové osvobozenecké armády (1970–1973) a velitel Pekingského vojenského okruhu (1971–1973). Současně byl zvolen kandidátem (1969–1973) a členem politbyra ústředního výboru (1973–1985) a místopředsedou ústředního výboru (1973–1975) Komunistické strany Číny. Roku 1973 byl přeložen na místo velitele Šenjangského vojenského okruhu (1973–1985, zahrnoval území Mandžuska), což vedlo ke ztrátě jeho politického vlivu, na druhé straně se nezapletl do politického soupeření v Pekingu ve druhé polovině 70. let.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Li Te-šeng se narodil roku 1916 v okrese Kuang-šan v provincii Che-nan. Roku 1930 se přidal k čínské Rudé armádě, následujícího roku vstoupil do Komunistického svazu mládeže Číny a roku 1930 do Komunistické strany Číny. Bojoval v občanské válce při obraně sovětské oblasti E-jü-wan, účastnil se Dlouhého pochodu v řadách 4. frontu, roku 1937 velel četě, roku 1938 už rotě, praporu v letech 1939–1943 a pluku v letech 1943–1945, po celou dobu ve 129. divizi 8. pochodové armády. V letech 1946–1949 byl Li velitelem 17. brigády a sloužil v Polní armádě centrální nížiny během kampaně Chuaj-chaj. V Korejské válce velel divizi. Při zavedení vojenských hodností roku 1955 byl jmenován generálmajorem a vrátil se do provincie An-chuej (která byla částí Nankingského vojenského okruhu). Později se stal zástupcem velitele a velitelem 12. armády v Ťiang-su. V letech 1968–1970 působil jako zástupce velitele Nankingského vojenského okruhu.

V dubnu 1968, během kulturní revoluce, se Li stal předsedou revolučního výboru provincie An-chuej (revoluční výbory převzaly v čínských provinciích civilní správu a současně i řízení místních organizací komunistické strany). V říjnu téhož roku se zúčastnil zasedání ústředního výboru KS Číny , během něhož byl Liou Šao-čchi oficiálně vyloučen ze strany. O rok později, v roce 1969, se zúčastnil IX. sjezdu KS Číny, na němž byl zvolen členem ústředního výboru, kandidátem politbyra a členem ústřední vojenské komise.

Mao Ce-tung kladně hodnotil Li Te-šengovo spravování provincie An-chuej, zejména jeho podporu levice[1] a potlačení násilností roku 1968,[2] a povolal ho Pekingu, zřejmě jako protiváhu vlivu generálů spjatých s Lin Piaem.[2] V dubnu 1970 byl tak Li te-šeng jmenován náčelníkem Hlavní politické správy Čínské lidové osvobozenecké armády. V lednu 1971 byl navíc jmenován velitelem Pekingského vojenského okruhu. Současně mu (formálně) zůstalo předsednictví anchuejského revolučního výboru (do dubna 1974), po obnovení anchuejského provinčního výboru KS Číny byl v květnu 1971 zvolen jeho prvním tajemníkem (do května 1975).

V září 1971, během Lin Piaova útěku z Číny a jeho smrti, převzal Li Te-šeng vedení obrany Pekingu a kontrolu nad vojenským letectvem. V říjnu 1971 se po reorganizaci ústřední vojenské komise stal jedním z deseti členů její pracovní konference, užšího vedení komise, které řídilo ozbrojené síly státu. V srpnu 1973 byl X. sjezdu KS Číny zvolen členem politbyra, členem stálého výboru politbyra a místopředsedou ústředního výboru. Ačkoli se mezi pěti místopředsedy strany umístil až na posledním místě, kombinace jeho funkcí z něj učinila velmi vlivného politika.

Mao Ce-tung však brzy začal kritizovat činnost ústřední vojenské komise a prosadil rotaci velitelů vojenských okruhů. Většina generálů, kterých se přesuny týkaly, velela svým okruhům mnoho let, zatímco Li Te-šeng zastával svou funkci v Pekingu relativně krátce, ovšem dostal se do konfliktu s Ťiang Čching a s ní spojenými radikály, převážně kvůli jeho nedostatečné podpoře kampaně „kritika Lin Piaa a Konfucia“, a ztratil Maovu podporu.[2][3] V prosinci 1973 tak přešel do Mandžuska jako velitel Šenjangského vojenského okruhu, zatímco ze Šen-jangu přišel velet do Pekingskému vojenskému okruhu Čchen Si-lien. Současně Li Te-šeng ztratil vedení Hlavní politické správy.[3]

V Šen-jangu se ocitl mimo mocenské centrum, což vedlo k poklesu jeho politického vlivu bez ohledu na vysoké funkce. V lednu 1975 rezignoval i na místopředsednictví ústředního výboru a členství ve stálém výboru politbyra[2] (obě funkce převzal Teng Siao-pching), a v únoru 1975 vypadl z vedení ústřední vojenské komise (když byla její pracovní konference přejmenována na stálý výbor, Li Te-šeng už nebyl jmenován jeho členem), zůstal pouze řadovým členem politbyra a ústřední vojenské komise. Nadále nehrál významnou politickou roli a výrazněji se nezapojoval do politického soupeření pekingských politiků.[3] Do ústředního výboru a politbyra byl znovuzvolen na XI. sjezdu KS Číny roku 1977 i XII. sjezdu KS Číny roku 1982. V Šen-jangu velel tamnímu vojenskému okruhu až do června 1985, kdy odešel na místo komisaře Univerzity národní obrany (1985–1990).[2] Po několika měsících, v září 1985, s řadou dalších starých zasloužilých funkcionářů rezignoval na členství politbyru a ústředním výboru. Náhradou přešel do ústřední poradní komise KS Číny, v níž byl v letech 1985–1992 členem stálého výboru Při znovuzavedení vojenských hodností roku 1988 obdržel hodnost generálplukovníka.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Li Desheng na anglické Wikipedii.

  1. ↑ TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. The end of the Maoist era : Chinese politics during the twilight of the Cultural Revolution, 1972–1976. Armonk, New York: M.E.Sharpe, 2007. ISBN 978-0-7656-1096-6. S. 102. (anglicky) [Dále jen Teiwes, Sun]. 
  2. ↑ a b c d e GUO, Jian; SONG, Yongyi; ZHOU, Yuan. Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution. Lanham, Maryland: The Scarecrow Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5461-1, ISBN 0-8108-5461-9. S. 140–141. (anglicky) [Dále jen Guo (2006)]. 
  3. ↑ a b c Teiwes, Sun, s. 144–145.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Člen vedení Komunistické strany Číny
9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng
Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972)
kandidáti politbyra
8. politbyro ← • → 10. politbyro
10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975)
od ledna 1975 i
Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977)
od dubna 1976 i
Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976)
od prosince 1973 i
Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru)
od ledna 1975 i
Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru)
kandidáti politbyra
9. politbyro ← • → 11. politbyro
11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
členové politbyra
stálý výbor
Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980)
od prosince 1978 i
Čchen Jün (místopředseda ÚV)
od února 1980 i
Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung
od prosince 1978 i
Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen
od září 1979 i
Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen
kandidáti politbyra
Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi
10. politbyro ← • → 12. politbyro
12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987)
členové politbyra
stálý výbor
Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987) • Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985) • Teng Siao-pching • Čao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987) • Li Sien-nien • Čchen Jün
Wan Li • Si Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985) • Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985) • Ulanfu (rezignoval v září 1985) • Fang I • Teng Jing-čchao (rezignovala v září 1985) • Li Te-šeng (rezignoval v září 1985) • Jang Šang-kchun • Jang Te-č’ • Jü Čchiou-li • Sung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985) • Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985) • Chu Čchiao-mu • Nie Žung-čen (do září 1985) • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien (rezignoval v září 1985) • Pcheng Čen • Liao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983)
od září 1985 i
kandidáti politbyra
Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra) • Čchin Ťi-wej • Čchen Mu-chua
11. politbyro ← • → 13. politbyro
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
9. ústřední vojenská komise KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
předseda
místopředsedové
Lin Piao (výkonný místopředseda, zemřel v září 1971) • Liou Po-čcheng • Čchen I (zemřel v lednu 1972) • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing (od září 1971 výkonný místopředseda)
pracovní skupina ústřední vojenské komise (do října 1971)
pracovní konference ústřední vojenské komise (od října 1971)
členové
v dubnu 1969 zvoleno 42 členů (bez předsedy a místopředsedů)
10. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
předseda
Mao Ce-tung (zemřel v říjnu 1976) • Chua Kuo-feng (od října 1976)
místopředsedové
Jie Ťien-jing (pověřen vyřizováním běžných záležitostí do února 1976 a od března 1977) • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Teng Siao-pching (od ledna 1975 do dubna 1976 a od července 1977)
pracovní konference ústřední vojenské komise
(fakticky do ledna 1974, formálně do února 1975)
ústřední skupina pro vojenské záležitosti
(od ledna 1974 do února 1975)
stálý výbor (od února 1975)
Jie Ťien-jing (předseda) • Wang Chung-wen (do října 1976) • Teng Siao-pching (do dubna 1976 a od července 1977) • Čang Čchun-čchiao (do října 1976) • Liou Po-čcheng • Čchen Si-lien (pověřen vyřizováním běžných záležitostí od února 1976 do března 1977) • Wang Tung-sing • Su Čen-chua • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Su Jü • Li Sien-nien (od 1975) • Wang Čen (od 1975)
členové
v srpnu 1973 zvoleno 63 členů včetně předsedy a místopředsedů
Náčelníci hlavní politické správy ČLOA a jejich předchůdci
Lu I (1930–1931) • Mao Ce-tung (1931) • Čou I-li (1931) • Wang Ťia-siang (1931–1935) • Che Čchang (1932– , úřadující) • Ku Cuo-lin (1934, úřadující) • Li Fu-čchun (1934–1935, úřadující) • Čchin Pang-sien (1935, úřadující) • Čchen Čchang-chao (1935) • Wang Ťia-siang (1935–1937) • Žen Pi-š’ (1937–1938) • Wang Ťia-siang (1938–1945) • Liou Šao-čchi (1945–1950) • Luo Žung-chuan (1950–1956) • Tchan Čeng (1956–1961) • Luo Žung-chuan (1961–1963) • Siao Chua (1963–1967) • neobsazeno (1967–1970) • Li Te-šeng (1970–1973) • neobsazeno (1973–1975) • Čang Čchun-čchiao (1975–1976) • neobsazeno (1976–1977) • Wej Kuo-čching (1977–1982) • Jü Čchiou-li (1982–1987) • Jang Paj-ping (1987–1992) • Jü Jung-po (1992–2002) • Sü Cchaj-chou (2002–2004) • Li Ťi-naj (2004–2012) • Čang Jang (2012–2017) • Miao Chua (2017– )
uvedeni jsou náčelníci hlavní politické správy: vojenské komise ÚV KS Číny (1930–1931) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1931–1935) • čínské Rudé armády (1935) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1935–1937) • vojenské komise ÚV KS Číny (1937–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2015) • ústřední vojenské komise (2015– )
Představitelé An-chueje po roce 1949
tajemníci provinčního výboru KS Číny
Ceng Si-šeng (1952–1962) • Li Pao-chua (1962–1967) • Li Te-šeng (1971–1975) • Sung Pchej-čang (1975–1977) • Wan Li (1977–1980) • Čang Ťing-fu (1980–1982) • Čou C’-ťien (1982–1983) • Chuang Chuang (1983–1986) • Li Kuej-sien (1986–1988) • Lu Žung-ťing (1988–1998) • Chuej Liang-jü (1998–2000) • Wang Tchaj-chua (2000–2004) • Kuo Ťin-lung (2004–2007) • Wang Ťin-šan (2007–2010) • Čang Pao-šun (2010–2015) • Wang Süe-ťün (2015–2016) • Li Ťin-pin (2016–2021) • Čeng Šan-ťie (2021–2023) • Chan Ťün (2023–2024) • Liang Jen-šun (2024– )
předsedové provinčního lidového shromáždění
Ku Čuo-sin (1979–1983) • Jang Wej-pching (1983–1985) • Wang Kuang-jü (1985–1993) • Meng Fu-lin (1993–2003) • Wang Tchaj-chua (2003–2005) • Kuo Ťin-lung (2005–2008) • Wang Ťin-šan (2008–2010) • Čang Pao-šun (2010–2015) • Wang Süe-ťün (2015–2017) • Li Ťin-pin (2017–2022) • Čeng Šan-ťie (2022–2023) • Chan Ťün (2023– )
guvernéři
Ceng Si-šeng (1952–1955) • Chuang Jen (1955–1967) • Li Te-šeng (1968–1974) • Sung Pchej-čang (1975–1977) • Wan Li (1977–1979) • Čang Ťing-fu (1979–1981) • Čou C’-ťien (1981–1983) • Wang Jü-čao (1983–1987) • Lu Žung-ťing (1987–1989) • Fu Si-šou (1989–1994) • Chuej Liang-jü (1994–1998) • Wang Tchaj-chua (1998–2000) • Sü Čung-lin (2000–2002) • Wang Ťin-šan (2002–2007) • Wang San-jün (2007–2011) • Li Pin (2011–2013) • Wang Süe-ťün (2013–2015) • Li Ťin-pin (2015–2016) • Li Kuo-jing (2016–2021) • Wang Čching-sien (2021– )
předsedové provinčního výboru ČLPPS
Ceng Si-šeng (1955–1962) • Li Pao-chua (1962–1967) • Ku Čuo-sin (1978–1979) • Čang Kchaj-fan (1980–1985) • Jang Chaj-po (1985–1986) • Š’ Ťün-ťi (1986–1996) • Lu Žung-ťing (1996–2000) • Fang Čao-siang (2000–2007) • Jang Tuo-liang (2007–2011) • Wang Ming-fang (2011–2017) • Sü Li-čchüan (2017–2018) • Čang Čchang-er (2018–2022) • Tchang Liang-č’ (2022– )