Li Ťing-čchüan

Li Ťing-čchüan
Narození19. září 1908
Linchuan District
Úmrtí24. dubna 1989 (ve věku 80 let)
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkceposlanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Li Ťing-čchüan je čínské jméno, v němž Li je příjmení.

Li Ťing-čchüan (čínsky pchin-jinem Lǐ Jǐngquán, znaky 李井泉; 1. listopadu 1909 – 24. dubna 1989) byl čínský komunistický politik. Roku 1930 vstoupil do Komunistické strany Číny, o rok později do čínské Rudé armády. V Rudé armádě sloužil jako politický komisař, účastnil se bojů v Ťiang-si v první polovině 30. let, Dlouhého pochodu, bojů s Japonci v provinciích Šen-si a Suej-jüan koncem 30. let a v první polovině 40. let. Závěrečných bojů občanské války se účastnil v řadách 2. polní armády při dobývání jihozápadní Číny. Poté zůstal na jihozápadě, vedl administrativu západního S’-čchuanu (1950–1952), stranickou organizaci v provincii S’-čchuan (1952–1965) a vládu S’-čchuanu (1952–1955), byl členem politbyra ústředního výboru KS Číny (1958–1967), prvním tajemníkem jihozápadního byra ÚV KS Číny (1960–1966) a místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1965–1983). Od druhé poloviny 50. let do kulturní revoluce byl nejvlivnějším politikem jihozápadní Číny, patřil k levým radikálům podporujícím Mao Ce-tunga proti umírněnějším politikům v centru a regionech země. Za kulturní revoluce byl odstraněn z funkcí a perzekvován, do politiky se vrátil po roce 1973, nicméně dřívějšího významu a vlivu již nedosáhl.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Li Ťing-čchüan se narodil roku 1909 v okrese Chuej-čchang na jihu provincie Ťiang-si v rodině statkáře.[1] Roku 1927 vstoupil do Komunistického svazu mládeže Číny, účastnil se nančchangského povstání, poté působil jako komunistický aktivista v Kuang-tungu. Roku 1930 vstoupil do Komunistické strany Číny, o rok později do čínské Rudé armády, kde se věnoval politické práci.[1] Sloužil jako pracovník politického oddělení a komisař ve 3. sboru 1. frontu, účastnil se Dlouhého pochodu,[1] během něhož byl roku 1935 přeložen k 9. sboru 4. frontu a roku 1936 ke 4. divizi 2. frontu. Byl jedním z mála důstojníků, kteří sloužili ve všech třech hlavních frontech čínské Rudé armády.

V roce 1937, kdy byla Rudá armáda reorganizována na Osmou pochodovou armádu, Li sloužil jako zástupce velitele brigády a politický komisař 359. brigády 120. divize. Od roku 1942 působil jako politický komisař na Protijaponské vojenské a politické akademii.[1] Během nového kola občanské války v letech 1945–1949 působil jako komisař vojenského regionu Ťin-suej, komisař Ťin-suejské polní armády. Závěrečných bojů občanské války se účastnil v řadách 2. polní armády při dobývání jihozápadní Číny.[1] Poté zůstal na jihozápadě, stal se předsedou administrativního výboru západního S’-čchuanu (1950–1952), prvním tajemníkem s’čchuanského provinčního výboru KS Číny (1952–1965) a předsedou vlády S’-čchuanu (1952–1955). Během kolektivizace zemědělství a budování průmyslu v první polovině 50. let se projevil jako schopný a umírněný manažer.[1] Koncem 50. let, během Velkého skoku a kritiky Pcheng Te-chuaje na Lušanské konferenci patřil k levým radikálům podporujícím Mao Ce-tunga proti umírněnějším členům vedení strany.[1] Jeho radikalismus při zavádění Velkého skoku měl katastrofické následky v podobě hladomoru s miliony obětí. Nicméně vedení strany (Mao, Čou En-laj, Teng Siao-pching) ocenili jeho pomoc se zásobováním Šanghaje a Pekingu (na úkor jeho vlastního S’-čchuanu), takže jeho politické postavení zůstalo pevné. Roku 1956 byl na VIII. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru, roku 1958 byl přijat mezi členy politbyra ÚV KS Číny a roku 1960 byl jmenován prvním tajemníkem jihozápadního byra ÚV KS Číny (byro řídilo stranické organizace jihozápadních provincií), stal se tak zdaleka nejvlivnějším politikem na jihozápadě Číny. Současně od roku 1965 zastával úřad místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu).

Během kulturní revoluce byl terčem ostré kritiky jako „král jihozápadu“ a sesazen ze všech funkcí.[2] Do politiky se vrátil v pozdějších fázích kulturní revoluce, když byl na X. sjezdu KS Číny roku 1973 opět zvolen do ústředního výboru a začátkem roku 1975 se vrátil na místo místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. Roku 1977 byl znovuzvolen do ÚV a roku 1978 potvrdil své postavení místopředsedy parlamentu. Na dalším, XII. sjezdu KS Číny, roku 1982 odešel z ústředního výboru, náhradou byl zvolen členem stálého výboru ústřední poradní komise KS Číny. Následující rok opustil místopředsednictví parlamentu. V září 1985 rezignoval i na členství v ústřední poradní komisi.

Zemřel v Pekingu 24. dubna 1989.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 李井泉 na čínské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Biographical Dictionary of the People's Republic of China.. Příprava vydání Song, Yuwu. Jefferson, North Carolina: McFarland, 2013. ISBN 978-0-7864-3582-1. S. 172–173. (anglicky) 
  2. ↑ GOODMAN, David S. G. Li Jingquan and the South-West Region, 1958-66: The Life and "Crimes" of a "Local Emperor". The China Quarterly. Mar. 1980, čís. 81, s. 66–96. Dostupné online. ISSN 03057410. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969)
členové politbyra
stálý výbor od září 1956
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching
od května 1958 i
Lin Piao (místopředseda ÚV)
stálý výbor od srpna 1966
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün
Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien
od května 1958 i
Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967)
od srpna 1966 i
kandidáti politbyra
Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967)
od srpna 1966 i
7. politbyro ← • → 9. politbyro
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
1. volební období (1954–1959)
od 1958 i
2. volební období (1959–1964)
3. volební období (1965–1975)
4. volební období (1975–1978)
od 1976 i
5. volební období (1978–1983)
od 1979 i
od 1980 i
od 1981 i
6. volební období (1983–1988)
od 1986 i
7. volební období (1988–1993)
8. volební období (1993–1998)
9. volební období (1998–2003)
10. volební období (2003–2008)
11. volební období (2008–2013)
12. volební období (2013–2018)
13. volební období (2018–2023)
14. volební období (2023–2028)
Představitelé S’-čchuanu po roce 1952
tajemníci provinčního výboru KS Číny
Li Ťing-čchüan (1952–1965) • Liao Č’-kao (1965–1967) • Čang Kuo-chua (1971–1972) • Liou Sing-jüan (1972–1975) • Čao C’-jang (1975–1980) • Tchan Čchi-lung (1980–1983) • Jang Žu-taj (1983–1993) • Sie Š’-ťie (1993–2000) • Čou Jung-kchang (2000–2002) • Čang Süe-čung (2002–2006) • Tu Čching-lin (2006–2007) • Liou Čchi-pao (2007–2012) • Wang Tung-ming (2012–2018) • Pcheng Čching-chua (2018–2022) • Wang Siao-chuej (2022– )
předsedové provinčního lidového shromáždění
Tu Sin-jüan (1979–1985) • Che Chao-ťü (1985–1993) • Jang Si-cung (1993–1998) • Sie Š’-ťie (1998–2003) • Čang Süe-čung (2003–2007) • Tu Čching-lin (2007–2008) • Liou Čchi-pao (2008–2013) • Wang Tung-ming (2013–2019) • Pcheng Čching-chua (2019–2023) • Wang Siao-chuej (2023– )
guvernéři
Li Ťing-čchüan (1952–1955) • Li Ta-čang (1955–1966) • Čang Kuo-chua (1968–1972) • Liou Sing-jüan (1972–1975) • Čao C’-jang (1975–1979) • Lu Ta-tung (1979–1982) • Jang Si-cung (1982–1985) • Ťiang Min-kchuan (1985–1988) • Čang Chao-žuo (1988–1993) • Siao Jang (1993–1996) • Sung Pao-žuej (1996–1999) • Čang Čung-wej (1999–2007) • Ťiang Ťü-feng (2007–2013) • Wej Chung (2013–2016) • Jin Li (2016–2020) • Chuang Čchiang (2020–2024) • Š’ Siao-lin (2024– )
předsedové provinčního výboru ČLPPS
Li Ťing-čchüan (1955–1965) • Liao Č’-kao (1965–1967) • Tu Sin-jüan (1977–1979) • Žen Paj-ke (1989–1983) • Jang Čchao (1983–1985) • Feng Jüan-wej (1985–1988) • Liao Po-kchang (1988–1993) • Nie Žung-kuej (1993–2002) • Čchin Jü-čchin (2002–2008) • Tchao Wu-sien (2008–2013) • Li Čchung-si (2013–2014) • Kche Cun-pching (2014–2022) • Tchien Siang-li (2022– )