Louňovice pod Blaníkem
| Louňovice pod Blaníkem | |
|---|---|
 Louňovice pod Blaníkem | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | městys |
| Pověřená obec | Vlašim |
| Obec s rozšířenou působností | Vlašim (správní obvod) |
| Okres | Benešov |
| Kraj | Středočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°38′14″ s. š., 14°50′48″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 657 (2024)[1] |
| Rozloha | 17,11 km²[2] |
| Nadmořská výška | 400 m n. m. |
| PSČ | 257 06 |
| Počet domů | 297 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 5 |
| Počet k. ú. | 3 |
| Počet ZSJ | 5 |
| Kontakt | |
| Adresa úřadu městyse | J. Žižky 16 257 06 Louňovice pod Blaníkem urad@lounovicepodblanikem.cz |
| Starosta | Ing.Václav Fejtek |
| Oficiální web: www | |
  Louňovice pod Blaníkem | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 530107 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Městys Louňovice pod Blaníkem se nachází v okrese Benešov, asi patnáct kilometrů východně od města Votice a osm kilometrů jižně od města Vlašim. Obec se skládá z pěti místních částí – Louňovice pod Blaníkem, Býkovice, Mrkvová Lhota, Rejkovice a Světlá. V celé obci je evidováno celkem 327 domů, z toho v samotných Louňovicích je jich 279. Žije zde 657[1] obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Ve starých spisech lze nalézt jméno obce pod názvem Lúňovice či Lunovice. Podle tohoto jména odvozuje Antonín Vlasák ve svém popisu vlašimského okresu ze skutečnosti, že obec byla založena mezi oběma vrchy Blaníky. Tedy v samotném lůně.
Nejstarší dějiny tohoto městysu na jihu benešovského okresu jsou úzce spojeny s osudy jeho ženského premonstrátského louňovického kláštera, který byl založen roku 1149 mnichem Jindřichem v tehdy pusté krajině jako protějšek želivského kláštera. O jeho počátcích ve 12. století jsou dochovány písemné zprávy v Jarlochově kronice. Klášter, který sehrál důležitou úlohu v hospodářském a kulturním zvelebení Podblanicka, se záhy rozmohl. Ovládl během svého téměř 300letého trvání řadu osad v okolí. Při samotném klášteře vznikla záhy osada – dnešní Louňovice.
Louňovický klášter zanikl roku 1420 na samém počátku husitských válek, kdy byl Žižkou vypálen. K dobytí kláštera došlo patrně 23. srpna 1420 a Louňovice připadly Táboru. Ten je držel až do roku 1547, kdy o ně táborští přišli konfiskací majetku Ferdinandem I. jako následek jejich nezdařeného odboje. V druhé polovině 16. století a v 17. století patřily Louňovice pod Blaníkem Skuhrovským. Později vrchností byli páni z Říčan. Bezdětný Karel Adam Lev z Říčan ve své poslední vůli Louňovice roku 1672 odkázal pražskému arcibiskupství, které vlastnilo louňovický statek a lesy až do roku 1924. Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status městyse.[4]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Louňovicím vévodí dva zalesněné skalnaté vrchy – Malý Blaník a Velký Blaník. Z nich zvláště Velký Blaník o výšce 638 metrů je charakteristickým bodem rozsáhlé zvlněné krajiny, která tvoří přechod mezi Středočeskou pahorkatinou a Českomoravskou vrchovinou. Velký Blaník byl osídlen již před začátkem našeho letopočtu. Žili na něm lidé halštatskolaténské kultury. V době osídlení naší země Kelty zde bylo hradiště, později tvrz. Na Velkém Blaníku jsou patrné pozůstatky opevnění v podobě mohutných kamenných valů.
Blaník je opředen mnoha pověstmi, které mají původ zřejmě již v keltských dobách. Podle legendy, která má původ ve druhé polovině 15. století, odpočívá uvnitř hory Blaník vojsko. Jeho velitelem je sám patron země České svatý Václav. Až bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že studánku přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se otevře hora, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku, vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír.
O proslavení Blaníku se zasloužilo mnoho významných umělců. Alois Jirásek ztvárnil blanickou legendu ve svých Starých pověstech českých. Hora svou symboličností poskytla námět též řadě hudebníků (Bedřich Smetana, Zdeněk Fibich) a malířům-krajinářům ve druhé polovině 19. století (Julius Mařák či Mikoláš Aleš).
Vrchol Malého Blaníku měří 564 metrů. Nachází se na něm zříceninu poutní kaple svaté Máří Magdaleny. Stavba byla dokončena v roce 1753, zrušena pak v roce 1783 nařízením císaře Josefa II. Od té doby zub času vykonal dílo zkázy. Uprostřed zříceniny dnes roste obrovský smrk.
Oblast Podblanicka je chráněnou krajinnou oblastí Blaník.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní a stojí na místě původního románského kostela, který byl součástí rozsáhlého klášterního areálu.
- Na návsi stojí louňovický zámek.
- U Blanice stával zaniklý Jeřábkův mlýn (čp. 78).
Rodáci
[editovat | editovat zdroj]
Jan Dismas Zelenka – světově proslulý barokní hudební skladatel, který se zde narodil 16. října 1679. Jeden z nejvýznamnějších skladatelů období vrcholného baroka a jeden z prvních českých skladatelů, který byl též inspirován lidovou hudbou. Na jeho počest se v Louňovicích pravidelně koná hudební festival Podblanický hudební podzim.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Rozhodnutí č. 16 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 23. ledna 2007
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louňovice pod Blaníkem na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Louňovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Louňovice ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky
- Louňovice pod Blaníkem v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Louňovice pod Blaníkem v Muzeu České Sibiře
