Byl žákem Aleksandera Chodźka na Collège de France a v letech 1885–1923 zde sám zastával místo profesora langue et littérature slaves, tj. slovanských jazyků a literatury (pozici, která zde byla zřízena roku 1840 pro Adama Mickiewicze). Již v mládí podlehl módní polské vlně, zanechal studia práv a pustil se do studia slovanských jazyků. V roce 1864 poprvé navštívil Prahu a později plynule hovořil i psal česky. V roce 1872 odjel z pověření francouzské vlády do Ruska, což jej výrazně ovlivnilo.[1]
Věnoval se především počátkům slovanských dějin, mytologii a folkloristice a jeho práce se staly klíčovým zdrojem informací pro další západní autory. Ve svém díle zastával pozice panslavismu, soustavně se však zabýval i českými tématy.
8. ledna 1923, v předvečer 80. narozenin, byla na jeho počest pojmenována Legerova ulice v Praze (do té doby se nazývala Táborská).[2]
Léger také inicioval stavbu nového pomníku českému králi Janu Lucemburskému v Crécy, jenž byl odhalen v roce 1905.[3]
Návštěva Prahy r. 1912: Louis Leger v Praze. Národní politika. 1912-06-27, roč. 30, čís. 175, s. 6. Dostupné online [cit. 2011-01-19].
Medailon k 80. narozeninám: WEINGART, Miloš. Louis Leger. Národní listy. 1923-01-13, roč. 63, čís. 11, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-19].
Nekrolog v Národních listech: Louis Leger. Národní listy. 1923-05-02, roč. 63, čís. 119, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-11-19].
(francouzsky)(slovensky) Antoine Marès, Louis Léger et Ernest Denis, Profil des deux bohémisants français au XIXe siècle, in Bohumila Ferenuhová, La France et l'Europe centrale (1867-1914) / Francúzsko a stredná Európa (1867-1914), Slovanské stúdie n° 2 (actes du colloque des historiens tchèques, slovaques et français à Bratislava les 12 et 13 novembre 1992). Academic Electronic Press, Bratislava, 1995 ISBN80-967366-6-3
Velvyslanec Slovanů ve světě Pořad Českého rozhlasu Plus, detailní informace o Légerově životě, citace z málo známé korespondence.