Ludvík Orleánský, vévoda z Nemours

Ludvík Orleánský, vévoda z Nemours
Ludvík Orleánský, vévoda z Nemours
Rodné jméno	Louis Charles Philippe Raphaël d'Orléans
Narození	25. října 1814; Palais Royal
Úmrtí	26. června 1896 (ve věku 81 let); Versailles
Místo pohřbení	Královská kaple sv. Ludvíka v Dreux
Alma mater	Lyceum Jindřicha IV.
Povolání	důstojník
Ocenění	rytíř Řádu svatého Ducha; rytíř Řádu sv. Michala; rytíř Řádu zlatého rouna
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Viktorie Sasko-Kobursko-Kohárská (od 1840)
Děti	Gaston Orleánský, hrabě z Eu; Ferdinand z Alençonu; Markéta Adelaida Orleánská; Blanche d'Orléans
Rodiče	Ludvík Filip Francouzský a Marie Amálie Neapolsko-Sicilská
Rod	Bourbon-Orléans
Příbuzní	Klementina Orleánská, Marie Orleánská, Luisa Orleánská, Karel z Penthièvre, František Ferdinand Orleánský, Ferdinand Filip Orleánský, Antonín z Montpensier a Jindřich Evžen Francouzský (sourozenci); Luísa Vitória, Princess of Grão-Pará, Petr Orleánský z Braganzy, Ludvík Orleánský z Braganzy a Antonín Gaston Orleánský z Braganzy (vnoučata)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Karel Orleánský, vévoda z Nemours (francouzsky Louis Charles Philippe Raphaël d'Orléans, 25. října 1814 – 26. června 1896) byl druhorozeným synem posledního francouzského krále Ludvíka Filipa vládnoucího v letech 1830 až 1848 a jeho ženy Marie Amálie Neapolsko-Sicilské. Pocházel z rodu Bourbon-Orléans, vedlejší větve dynastie Bourbonů. Byl otcem prince Gastona, hraběte z Eu, budoucího manžela brazilské císařské princezny Isabely, se kterou založil dynastii Orléans-Braganza.

Kandidát na trůn Řecka a Belgie

Jako druhorozený syn významného monarchy měl vyhlídky na to získat některý z nově vytvořených neobsazených trůnů. Ovšem již v roce 1825 (kdy ještě jeho otec nevládl a samotnému Ludvíkovi bylo 11 let) byl uveden jako možný kandidát na nový řecký trůn, který později obsadil neslavný Otto Bavorský. V únoru roku 1831 byl mladý Ludvík z Nemours nominován jako kandidát na krále Belgičanů, ale mezinárodní úvahy odradily jeho otce v té době již krále Francouzů Ludvíka Filipa od přijmutí nabídky pro svého syna. Poté se vévoda z Nemours účastnil francouzské expedice do Belgie proti nizozemské invazi a také na obraně Antverp, během obléhání.

Legitimistické postoje v exilu

Po revoluci roku 1848 která svrhla jeho otce z uzurpovaného trůnu se přesunul do Anglie, kde se usadil se svými rodiči na Claremont. Jeho hlavním cílem během exilu bylo především po smrti jeho otce, usmíření mezi oběma větvemi rodu Bourbonů a (díky tomu lepší) obnovení francouzské monarchie v jakékoli formě. Vévoda z Nemours tak byl jedním z mála samotných členů domu Orleánského, kteří podporovali starší větev rodu. Zároveň byl z nich nejvíce nakloněn legitimismu, o poznání více než ostatní orleánská knížata a princové.

Rodina

24. dubna 1840 si v Saint-Cloud vzal za ženu princeznu Viktorii Sasko-Kobursko-Kohárskou. Měli spolu 4 děti:

1. Gaston Orleánský, hrabě z Eu (28. 4. 1842 Neuilly-sur-Seine – 28. 8. 1922 Rio de Janeiro)
- ⚭ 1864 císařská princezna Isabela Brazilská (29. 7. 1846 Rio de Janeiro – 14. 11. 1921 Eu)
2. Ferdinand Orleánský, vévoda z Alenconu (12. 7. 1844 Neuilly-sur-Seine – 29. 6. 1910 Wimbledon)
- ⚭ 1868 Sofie Bavorská (23. 2. 1847 Mnichov – 4. 5. 1897 Paříž), sestra rakouské císařovny Alžběty Bavorské (zvané Sissi)
3. Markéta Adelaida Orleánská (16. 2. 1846 Paříž – 24. 10. 1893 tamtéž)
- ⚭ 1872 kníže Władysław Czartoryski (3. 7. 1828 Varšava – 23. 6. 1894 Boulogne-Billancourt)
4. Blanka Marie Amélie Karolína Louisa Victorie d'Orléans (28. 10. 1857 – 4. 2. 1932 Paříž), svobodná a bezdětná