Luigi Federico Menabrea | |
---|---|
Rodné jméno | Louis-Frédéric Ménabréa |
Narození | 4. září 1809 Chambéry |
Úmrtí | 25. května 1896 (ve věku 86 let) nebo 24. května 1896 (ve věku 86 let) Saint-Cassin |
Alma mater | Turínská univerzita |
Povolání | matematik, politik, diplomat, profesor, počítačový vědec a inženýr |
Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1851) důstojník Vojenského savojského řádu (1856) komandér Řádu čestné legie (1860) komtur Vojenského savojského řádu (1860) velkodůstojník Vojenského savojského řádu (1860) … více na Wikidatech |
Politická strana | Historická pravice |
Nábož. vyznání | katolicismus |
Příbuzní | Léon Menabrea (sourozenec) |
Funkce | člen Poslanecké sněmovny Království Sardinie (1848) člen Poslanecké sněmovny Království Sardinie (1849) člen Poslanecké sněmovny Království Sardinie (1849–1853) člen Poslanecké sněmovny Království Sardinie (1853–1857) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Luigi Federico Menabrea, od roku 1860 hrabě Menabrea, od roku 1875 markýz z Valdory (4. září 1809, Chambéry – 24. května 1896, Saint-Cassin) byl italský inženýr, matematik, generál, politik a diplomat, v letech 1867 až 1869 ministerský předseda Italského království.
Studoval matematiku a inženýrství v Turíně, po získání doktorátu působil jako profesor. Na vědeckém kongresu v Turíně roku 1840 poznal Charlese Babbage, jednoho ze zakladatelů informatiky, a na svých seminářích dále rozvíjel jeho myšlenky. Menabreův článek Notions sur la machine analytique de Charles Babbage (1842) lze dokonce považovat za první odborný článek o informatice vůbec. Vědecky tvořil také v oblasti teoretické mechaniky, spolu s Carlem Albertem Castiglianem formuloval zákonitost dnes označovanou jako Castiglianova věta.
Roku 1848 byl zvolen členem piemontského parlamentu a král Karel Albert Sardinský ho vyslal na diplomatickou misi. Roku 1859 se stal generálmajorem a velitelem ženijního vojska. Účastnil se tažení v Lombardii a obléhání pevnosti Gaeta. Roku 1860 byl povýšen na generálporučíka, jmenován senátorem a získal titul hraběte. V letech 1861–1862 byl ministrem námořnictva, v letech 1862–1864 ministrem veřejných prací. Od 27. října 1867 do 13. května 1869 byl premiérem.
Po rezignaci na post premiéra byl jmenován vyslancem v Londýně, později působil i v Paříži. Roku 1875 získal titul markýze. Z veřejného života odešel roku 1892.