Manuel Godoy | |
---|---|
Rodné jméno | Manuel Godoy y Álvarez de Faria |
Narození | 12. května 1767 Badajoz |
Úmrtí | 4. října 1851 (ve věku 84 let) Paříž |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise |
Povolání | voják a politik |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna velkokříž Řadu Kristova |
Příbuzní | Adolfo Ruspoli, 2nd Duke of Alcudia[1] a Luigi Ruspoli, 3rd Marquis of Boadilla del Monte (vnoučata) |
Funkce | secretary of State of Spain (1792–1798)Q131448027 (1794–1808) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Manuel Godoy y Álvarez de Faria Ríos (12. května 1767 Badajoz – 4. října 1851 Paříž) byl španělský politik, ministerský předseda Španělska v letech 1792–1797 a 1801–1808.
Původně sloužil jako důstojník královské stráže, v mladém věku se stal oblíbencem královské rodiny.[2] Ve dvaadvaceti letech byl přijat do rytířského řádu sv. Jakuba z Compostely.[3] Roku 1792 stanul v čele španělské vlády. Na tento úřad nestačil ani svým vzděláním, ani zkušenostmi. Jak mezi šlechtou, tak mezi úřednictvem a intelektuály měl mnoho nepřátel, spoléhal se hlavně na přízeň krále Karla IV. a jeho manželky Marie. Na Godoye bylo nahlíženo jako na povýšence a jeho vláda byla viněna z korupce.[2] Pokoušel se o osvícenské reformy, ale uznání od veřejnosti se příliš nedočkal. Nedařilo se mu ani v zahraniční politice. Španělsko krvácelo ve finančně nákladné válce s Velkou Británií, v rámci které prohrálo bitvu u Trafalgaru a ekonomicky strádalo v důsledku zavedení kontinentální blokády.[3][2] Přišlo také o západní část Hispanioly a Louisianu.[3] Roku 1808 král rezignoval a na trůn nastoupil jeho syn Ferdinand VII. Téhož roku skončil ve funkci premiéra i Godoy.[2] Zbytek života strávil ve francouzském a italském exilu.
Oženil se s Marií Terezií Bourbonskou, vnučkou krále Filipa V. Spekulovalo se, že byl milencem královny Marie.[3]