Marcel Marceau | |
---|---|
Marcel Marceau v roce 1971 | |
Rodné jméno | Marcel Marceau |
Narození | 22. března 1923 Štrasburk, Francie |
Úmrtí | 22. září 2007 (ve věku 84 let) Cahors, Francie |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Marceau |
Bydliště | Štrasburk (1923–1938) Limoges (od 1942) Lille (od 1942) |
Alma mater | Lyceum Fustela de Coulanges Gay-Lussacovo lyceum Národní umělecká škola v Limoges |
Povolání | mim, herec, klaun, cirkusový artista, francouzský odbojář, malíř, litograf, filmový herec, výtvarník a komik |
Ocenění | Prix du Brigadier (1963) Čestný Molière (1990) rytíř Řádu akademických palem Řád za zásluhy o vzdělání a kulturu Gabriely Mistral čestný doktor Princetonské univerzity … více na Wikidatech |
Nábož. vyznání | judaismus |
Choť | Ella Jaroszewiczová[1] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marcel Marceau, rodným jménem Marcel Mangel, (22. března 1923 Štrasburk – 22. září 2007 Cahors) byl francouzský mim a herec, zakladatel moderní pantomimy.
Narodil se ve Štrasburku do židovské rodiny a jeho rodiči byli Charles Mangel a Ann, rozená Werzberg.[2] Otec byl povoláním židovský řezník (šochet). Když byly Marcelu Mangelovi čtyři roky, přestěhoval se s rodinou do města Lille, ale později se do Štrasburku vrátili.[3] V době, kdy Francie vstoupila do druhé světové války, uprchl jako šestnáctiletý s rodinou do Limoges.[3] V 1944 byl jeho otec chycen a deportován do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, kde zahynul. Jeho matka holokaust přežila.
Během války spolu s bratrem Alainem přijali příjmení Marceu, s odkazem na generála François Séverin Marceaua z dob velké francouzské revoluce.[3][4] V Limoges se oba bratři přidali k francouzskému odboji, v jehož řadách zachraňovali děti před rasovými zákony a koncentračními tábory (Marcel Marceu pomáhal pašovat židovské děti do Švýcarska),[5] a po osvobození Paříže se dal k francouzské armádě.[3] Díky perfektní znalosti angličtiny se stal styčným důstojníkem armády generála George Pattona.[3][6] Pantomimu poprvé použil, když se snažil udržet děti, pašované do Švýcarska, v klidu.[7]
Koncem války bojoval v Ardenách. Roku 1946 byl demobilizován[3] a vrátil se do Dullinova divadla, kde spolupracoval s Decrouxem i Barraultem, pod jehož vedením vystoupil v prvních pantomimách. O rok později se osamostatnil, založil si vlastní soubor a tvoří si svého jedinečného Bipa.
Jedná se o, z dnešního pohledu, základní techniky klasické pantomimy – Chůze na místě, chůze proti větru, chůze ve vodě, přetahování lana nebo kratičké etudy jako Malíř, Sochař, Člověk a měsíc, etc. M. Marceau je začal roku 1944 předvádět a publikum žaslo, jak byl schopen vytvořit na pódiu neexistující věci. Nejdříve šlo o upravené etudy jeho učitelů, ale čím dál častěji si tvořil vlastní a po celý život je zdokonaloval.
Bipovy pantomimy jsou jakýmsi dalším, vyšším stupněm Marceauovy pantomimy. I Bip má svůj osobitý kostým, konkrétně tříčtvrteční kalhoty, šedou vestu s dvojí řadou knoflíků, pod ní pruhované tričko (od té doby tolik známé a spojované s mimem), volný krk a nabílený obličej s vysoko namalovaným obočím. Na hlavě cylindr a nezaměnitelný červený karafiát na dlouhém stonku.
Těmito etudami vyjadřuje filosofické myšlenky pomocí obyčejného člověka v každodenních situacích. Jedná se např. O Mládí, zralost, stáří a smrt, klec, Bip ve vlaku, Bip malíř, Učitel botaniky, ...
Mimodramata jsou celovečerní pantomimy s látkami od středověku, přes Commedii dell'arte až po nejnovější dobu. Marceau vždy kvůli mimodramatu sestavil početnější soubor a s ním hrál tu konkrétní hru. Např.: Smrt na úsvitu (1948, Deburauova cena), Plášť (1951, podle Gogolovy povídky), Večer ve Funambules (1952), Don Juan (1963), etc.
Sedm dlouhometrážních, z čehož šest natočil v cizině, mnoho krátkometrážních, i ty vznikaly mimo Francii, nejčastěji v Německu.
Příběh pantomimy, V. Veber, 2006, HAMU
L'École internationale de mimodrame de Paris Marcel Marceau
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Marceau na anglické Wikipedii.