Marcus Terentius Varro Reatinus

Marcus Terentius Varro Reatinus
Narození116 př. n. l.
Rieti
Úmrtí27 př. n. l. (ve věku 88–89 let)
Řím
Povoláníspisovatel, básník, hudební teoretik, filozof, starořímský historik, Grammatikos, letopisec a starořímský voják
Významná dílaDe lingua Latina
De re rustica
Manžel(ka)Fundania
Rodičea
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Terentius Varro Reatinus (116 př. n. l. Reate (dnes Rieti) – 27 př. n. l. Řím) byl římský polyhistor, gramatik, spisovatel a politik.

Varro pocházel z aristokratické rodiny, byl od mládí politicky činný a patřil mezi stoupence Pompeiovy. Byl blízkým přítelem Ciceronovým a postupně zastával mnoho úřadů: nejprve byl tribunem lidu, poté praetorem a nakonec kurulským aedilem. Ve válce proti pirátům 67 př. n. l. byl Pompeiovým legátem. V bitvě u Farsalu v roce 48 př. n. l. byl poražen a zajat Caesarem, ale omilostněn a pověřen přípravou agrárních reforem. V Římě také z pověření založil a spravoval veřejnou knihovnu řecké a latinské literatury. Po porážce Pompeia se postupně stáhl z veřejného života a roku 43 př. n. l. byl Markem Antoniem dokonce proskribován. Přežil pouze šťastnou náhodou a přišel o větší část majetku. Později byl Octavianem Augustem omilostněn a mohl se věnovat psaní.

Varro byl neobyčejně plodný autor a psal o mnoha různých tématech. Ve svém seznamu uvádí, že do 78 let (38 př. n. l.) napsal 40 knih. Dnes je mu přisuzováno 74 děl o více než 600 knihách, tj. svitcích. Vcelku se zachovalo jen jediné dílo, ale část ostatních se zachovala ve zlomcích a v citátech pozdějších autorů.

Zachované spisy

[editovat | editovat zdroj]
  • Rerum rusticarum libri III, Tři knihy o rolnictví, zachovaly se celé. Autor zde vychází jak ze svých zkušeností, tak z prací předchozích autorů.
  • De lingua Latina, (O latinském jazyce) 25 knih o latinské gramatice, zachovaly se pouze knihy 5 – 10. Na toto dílo navazuje řada dalších, menších gramatických děl. např. De sermone latino, 5 knih. [Česky: De lingua Latina V-VII (překlad Lucie Pultrová). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2015. 394 s. ISBN 978-80-7308-640-4]

Ztracené spisy

[editovat | editovat zdroj]

Další knihy se věnovaly literatuře:

  • De bibliothecis (O knihovnách), tři knihy.
  • De poematis (O básních), tři knihy
  • De poetis (O básnících)
  • De compositione satyrarum (O psaní satir)
  • De comoediis Plautiis (O Plautových komediích).[zdroj?]
  • Satiry menippské, 150 knih vlastní poezie a prózy.

Varro byl ale především encyklopedický autor:

  • Antiquitates rerum humanarum et divinarum (Starožitnosti věcí lidských a božských), 41 knih, které pojednávají o životě a politice Římanů od nejstarších dob. Prvních 25 knih bylo o věcech lidských a dalších 16 knih je o věcech božských. Jako doplňky na ně navazovaly další monografie, např. De familiis Troianis
  • Logistoricon, 76 filosoficko-historických knih.
  • Disciplinae, (nauky) devět encyklopedických knih, (gramatika, dialektika, rétorika, geometrie, aritmetika, astrologie, hudba, medicína, architektura), na něž pak ve středověku navázalo sedm svobodných umění.
  • De iure civili, 15 knih O občanském právu.

Varronův trvalý význam je v tom, že sestavil podrobnou chronologii římských dějin, založenou na posloupnosti konsulů, která byla také vytesána na Augustově vítězném oblouku. Ten byl sice zbořen, podstatná část Varronovy chronologie se však zachovala v tak zvaných Fasti capitolini. I když jsou v ní chyby, je základem obecně přijímané chronologie Říma.

Další oblastí je latinský jazyk, o němž Varro podává nejstarší soustavné svědectví. Také z jeho encyklopedických děl mnoho zachoval zejména Aulus Gellius, jehož Noctes Atticae jsou důležitým pramenem pro římské dějiny, obyčeje i instituce. Konečně je Varro jedním z prvních autorů, kteří se soustavně věnovali zemědělství a patrně první, kdo choroby připisovali "drobným živočichům", žijícím hlavně kolem močálů.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]