Marian Brandys

Marian Brandys
Narození25. ledna 1912
Wiesbaden
PolskoPolsko Polsko
Úmrtí20. listopadu 1998 (ve věku 86 let)
Varšava
PolskoPolsko Polsko
Alma materPrávnická fakulta Varšavské univerzity
PovoláníSpisovatel
OceněníŘád Polonia Restituta IV. třídy
PříbuzníKazimierz Brandys (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marian Brandys (25. ledna 1912, Wiesbaden – 20. listopadu 1998, Varšava) byl polský novinář, spisovatel a scenárista.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z asimilované židovské rodiny polské inteligence. Vyrůstal v Lodži, kde jeho otec vlastnil prosperující banku. To umožnilo Marianovi i jeho mladšímu bratrovi Kazimierzovi navštěvovat jednu z nejlepších soukromých škol v Evropě. Cizí jazyky v této škole vyučovali zahraniční lektoři sponzorováni městským klubem obchodníků Zgromadzenie Kupców Miasta Łodzi. V době Druhé polské republiky vystudoval Marian práva na Varšavské univerzitě a před Invazí do Polska (1939) pracoval u soudu ve Varšavě.[1][2]

II-C Woldenberg, zajatecký tábor

V době invaze působil jako velitel jízdní čety kulometů u samostatné operační skupiny Polesí vedené generálem Franciszkem Kleebergem. Po kapitulaci byl internován v německém zajateckém táboře pro polské důstojníky Woldenberg II-C poblíž města Grünberg ve Schlesien. Tam strávil válečná léta. Na konci Druhé světové války se zúčastnil operace Bitva o Berlín a po válce vstoupil do Polské dělnické strany.[2]

V letech 1945–1948 pracoval jako novinář v Gdyni, mimo jiné byl spoluredaktorem časopisu „Wiatr od Morza“. Psal zprávy, fejetony a recenze. Stal se zpravodajem polské Tiskové agentury a v roce 1948 odjel jako zpravodaj Družstevního nakladatelství Czytelnik a týdeníku „Przekrój“ na pět měsíců do Itálie. V roce 1949 byl reportérem ve Varšavě. V letech 1953–1954 byl redaktorem týdeníku „Nowa Kultura“, poté byl v roce 1955 dopisovatelem pro „Życie Warszawy“ v Jugoslávii. Jeho práce té doby byly psány v duchu propagandistické komunistické s stalinistické ideologie. V roce 1966 z dělnické strany vystoupil a zaměřil na psaní historických románů a knih pro děti. Zemřel v roce 1998 ve Varšavě.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Z rozsáhlého díla Mariana Brandyse vyšlo v českém překladu jen několik knih:

  • Italská setkání. Z polského originálu Spotkania włoskie (1949) přeložila Vlasta Dvořáčková. V edici „Tvář století – knihovna dokumentů“ vydala „Práce – Vydavatelstvo ROH“ (sic) v roce 1951. Jedná se o sbírku reportáží o Itálii tak, jak ji viděl autor během svého tamějšího pětiměsíčního zpravodajského pobytu. V díle je propagován komunismus, odsuzován je americký imperialismus i se šlechtou žijící v palácích. Dělnická třída je oslavována na rozdíl např. od bohatých průmyslníků ze severu země.[3]
  • Příběh začíná (Mladá fronta, 1953). Jedná se o budovatelský román (Początek opowieści, 1952) inspirovaný stavbou města a metalurgického závodu Nowa Huta. Propagandistické dílo obsahuje spolupráci s obětavými sovětskými odborníky, neobejde se bez počátečních obtíží a jejich překonání, odhaluje záškodnictví kulaků i neschopné vedoucí; dále pak se úderníkům svazáckými brigádami a socialistickým soutěžením daří zvyšovat pracovní morálku a stavební úsilí kolísajících jedinců... Výsledkem toho je, že za dva roky od zahájení stavby jsou v místech, kde byly na jaře 1949 jen rozsáhlé lány obilí, nové domy rodicího se socialistického města.[4] Za toto dílo oslavující realitu Polské lidové republiky obdržel autor v roce 1954 Řád znovuzrozeného Polska.[5]

Po vystoupení „ze strany“ se Brandys zaměřil na psaní historických románů a knih pro děti. Česky vyšlo:

  • Trampoty s paní Walewskou. Z polského originálu Kłopoty z panią Walewską (1969) přeložila Anetta Balajková, vydalo Lidové nakladatelství v roce 1975. Kniha je o Napoleonově polské milence Marii Walewské.[6]

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Marian Brandys spolu s Edmundem J. Osmańczykem byli prvními Poláky, kteří se v den dobytí Berlína ubytovali v říšském kancléřství a Brandys svou první zprávu napsal u Hitlerova stolu na jeho hlavičkovém papíru. Tato první Brandysova zpráva byla publikována v roce 1945 v Rzeczpospolita.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marian Brandys na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Marian Brandys | Życie i twórczość | Artysta. Culture.pl [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (polsky) 
  2. ↑ a b c MARIAN BRANDYS (25. I. 1912 - 20. XI. 1998). Gazeta Uniwersytecka UŚ [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (polsky) 
  3. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Italská setkání - Marian Brandys | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Příběh začíná - Marian Brandys | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Uchwała Rady Państwa z dnia 15 lipca 1954 r. o nadaniu odznaczeń państwowych.. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]