Marie Corelli

Marie Corelli
Rodné jménoMary Mackay
Narození1. května 1855
Londýn, Anglie
Úmrtí21. dubna 1924 (ve věku 68 let)
Stratford nad Avonou, Anglie
Místo pohřbeníStratford Upon Avon Cemetery
PseudonymMarie Corelli
Povoláníspisovatelka
Národnostanglická
Žánrnovely, romány, fantazy
RodičeCharles Mackay[1]
Web Marie Corelli Collection at Yale University Music Library oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Corelli, vlastním jménem Mary Mackay (1. května 1855 Londýn, Anglie – 21. dubna 1924 Stratford nad Avonou, Anglie)[2] byla anglická spisovatelka.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mary Mackay se narodila v Londýně. Její matka, Elizabeth Mills, pracovala jako služebná skotského básníka a skladatele Charlese Mackaye. Ten ji adoptoval (otec zemřel před jejím narozením).[3] V roce 1866 byla jedenáctiletá Mary poslána do pařížského kláštera, aby se dále vzdělávala. O čtyři roky později, v roce 1870, se vrátila do Británie.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Mary Mackay začala svou kariéru jako klavíristka, pořádala klavírní recitály. Své účetnictví vedla pod jménem Marie Corelli. Později se vzdala koncertování a začala se věnovat psaní.

V roce 1886 vydala svůj první román A Romance of Two Worlds. Byl to velký úspěch, ve své době byla nejčtenější autorkou beletrie. Její knihy milovali a také sbírali mimo jiné Winston Churchill, Randolph Churchill a členové britské královské rodiny.[4]

Za své údajně melodramatické psaní čelila kritice literární elity. V publikaci The Spectator ji Grant Allen nazval „ženou žalostného talentu, která si představovala, že je geniální, a byla jako génius veřejností přijímána, své obvyklé sentimentálnosti a předsudky obestřela okouzlujícím prostředím.“[5] James Agate ji představoval jako kombinaci „fantazie Edgara Alana Poea se stylem Marie Louis Ramé (Ouidy) a mentality chůvy“.[6][7]

Opakujícím se tématem jejích knih jsou její pokusy o smíření křesťanství s reinkarnací, astrální projekcí a dalšími mystickými myšlenkami. V určitém okamžiku byla spojována s rosekruciány (Fraternitas Rosae Crucis) a s mystiky[8][9][10] a její knihy byly součástí základu dnešní esoterické filozofie. Její portrét namalovala anglická malířka Helen Donald-Smith.

Maria Corelli neměla s tiskem nejlepší vztahy. V roce 1902 napsala redaktorce „The Gentlewoman“. Stěžovala si, že její jméno bylo vynecháno ze seznamu hostů na pozvánce na „Highland Gathering“ (Hry na Vysočině) v Braemaru (vesnice ve Skotsku). Maria měla podezření, že k tomu došlo úmyslně. Redaktorka odpověděla, že její jméno bylo skutečně úmyslně vynecháno, a to pro její opovrhování tiskem a také pro její obviňování lidí z údajného snobství těch kteří prý pouze touží objevit se ve zprávách ze společnosti. Oba dopisy byly zveřejněny v plném rozsahu v příštím čísle.

Spisovatelka také získala určitou slávu poté, co byl zveřejněn její dopis o kletbě faraonů v novinách New York World. Corelli tvrdila, že varovala George Herberta, 5. hraběte z Carnarvonu (jednoho z objevitelů Tutanchamonovy hrobky), před „strašlivým trestem“, který postihne každého, kdo se opováží vyloupit egyptské hrobky. Psala, že cituje starou knihu, která prohlašuje, že v hrobkách po pohřbech zůstaly jedy.[11][12]

Marie Corelli si svůj literární úspěch užívala až do první světové války. Výnos z prodeje jejích románů převýšil součet výnosů z prodeje jejích populárních současníků, včetně Arthura Conana Doyle, Herberta George Wellse a Rudyarda Kiplinga, ačkoli kritici se často posmívali její práci a nazývali ji „oblíbenkyně obyčejných lidí“.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]
Dům Marie Corelli ve Stratfordu nad Avonou, nyní zde sídlí Shakespeare Institute

Corelli strávila poslední roky ve Stratfordu nad Avonou. Tam tvrdě bojovala za zachování zdejších budov ze 17. století a věnovala peníze na pomoc jejich majitelům při odstraňování omítek nebo zdiva, které často zakrývaly jejich původní hrázděné fasády.[13] Spisovatelka Barbara Comyns zmiňuje její hostování na výstavě artefaktů nalezených na původním anglosaském pohřebišti v Bidford-on-Avon (hrabství Warwickshire) v roce 1923.[14] Výstřednost Marie Corelli byla dobře známa. Jezdila po řece Avoně v gondole řízené gondolierem, kterého si přivezla z italských Benátek.[15] Ve své autobiografii se Mark Twain zmiňuje o Marii Corelli, kterou si příliš neoblíbil. Píše, že ji navštívil ve Stratfordu a jak setkání změnilo jeho vnímání Corelliové.

Bertha Vyver

Corelli žila více než čtyřicet let se svou společnicí Berthou Vyverovou[15], které po smrti všechno zanechala. Neidentifikovala se jako lesbička, ale několik autorů životopisů a kritiků si všimlo častých erotických popisů ženské krásy, které se objevují v jejích románech, i když jsou pronášeny muži.[16][17][18]

hřbitov Evesham Road.

Bylo známo, že Corelli měla opravdovou vášeň pro umělce Arthura Severna, kterému denně psala dopisy od roku 1906 do roku 1917. Severn byl synem Josepha Severna a blízkým přítelem Johna Ruskina. V roce 1910 spolupracovala se Severnem na filmu The Devil's Motor. Její dlouhá láska k ženatému malíři, její jediné známé romantické pouto k nějakému muži, zůstala neopětovaná; ve skutečnosti Severn často její úspěchy bagatelizoval.[19][20] Během první světové války utrpěla osobní pověst Corelliové, když byla usvědčena z hromadění jídla.[21]

Zemřela ve Stratfordu a je tam pohřbena na hřbitově Evesham Road.[22] Později byla vedle ní pohřbena i Bertha van der Vyver.

Odkaz

[editovat | editovat zdroj]

Maria Corelli zřejmě byla inspirací pro nejméně dvě z postav Edwarda Frederica Bensona v jeho sérii šesti románů vydaných pod souhrnným názvem Mapp and Lucia a také pro dvě britské televizní adaptace založené na těchto románech.[23] Hlavní postava, Emmeline „Lucia“ Lucas, je marnivá a snobská žena z vyšší střední třídy s posedlou touhou být vůdčím světlem své komunity, touží se stýkat se šlechtou a vidět své jméno uváděné ve sloupcích ze společnosti. Lucia je popsaná jako komická osoba předstírající vzdělání a hudební talent, z nichž ani jedno nemá. Také předstírá, že umí italsky, což právě Corelli dělala. Postava slečny Susan Leg je velmi úspěšná spisovatelka romantických románků píšící pod pseudonymem Rudolph da Vinci. Ve filmu E. F. Bensona „Secret Livesy“ píše slavná spisovatelka Susan Leg knihu, ve které je hrdinkou další spisovatelka – Serena Lomond. Tato postava má být velmi podobná samotné Susan, ale ve skutečnosti je Serena Lomondová plivnutím na postavu Mavis Clare ve filmu „The Sorrows of Satan“ od Marie Corelli. Postava se objevuje v Bensonově díle několik let po smrti Marie Corelli v roce 1924.

Moderní kritik napsal, že Corelliová byla pravděpodobně také inspirací pro hlavní postavu „Rity“ (Elizy Humphreysové) v románu Diana of the Ephesians, která vyšla rok před prvním vydáním románu Lucia od Bensona.[24]

V roce 2007 byl britský film Angel, založený na knize Elizabeth Taylor, uveden jako jen lehce zahalená biografie Marie Corelli. Ve filmu si zahrála Romola Garai v roli Corelli a také Sam Neill a Charlotte Rampling. Režíroval jej François Ozon, který uvedl: „Postava Angely byla inspirována Marií Corelli, současnicí Oscara Wilda a oblíbené spisovatelky královny Viktorie.“Corelli byla jednou z prvních autorek, která se stala hvězdou, a psala bestsellery pro veřejnost, která ji zbožňovala. Dnes byla do značné míry zapomenuta, dokonce i v Anglii.“[25]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Romány

[editovat | editovat zdroj]
  • A Romance of Two Worlds (1886)
  • Vendetta! (1886)
  • Thelma (1887)
  • Ardath (1889)
  • Wormwood: A Drama of Paris (1890)
  • The Soul of Lilith (1892)
  • Barabbas, A Dream of the World's Tragedy (1893)
  • My Wonderful Wife (1895), Mademoiselle Zephyr (1895), The Lady with the Carnations (1895)
  • The Sorrows of Satan (1895)
  • The Mighty Atom (1896)
  • The Murder of Delicia (1896)
  • Ziska: The Problem of a Wicked Soul (1897)
  • Jane (1597)
  • Boy (1900)
  • The Master-Christian (1900)
  • Temporal Power: a Study in Supremacy (1902)
  • God's Good Man (1904)
  • The Strange Visitation of Josiah McNasson: A Ghost Story (1904)
  • Treasure of Heaven (1906)
  • Holy Orders, The Tragedy of a Quiet Life (1908)
  • The Life Everlasting (1911)
  • Innocent: Her Fancy and His Fact (1914)
  • The Young Diana (1918)
  • The Secret Power (1921)
  • Love and the Philosopher (1923)
  • Open Confession to a Man from a Woman (1925)

Sbírky povídek

[editovat | editovat zdroj]
  • Cameos: Short Stories (1895)
  • The Song of Miriam & Other Stories (1898)
  • A Christmas Greeting (1902)
  • Delicia & Other Stories (1907)
  • The Love of Long Ago, and Other Stories (1918)

Literatura faktu

[editovat | editovat zdroj]
  • The Modern Marriage Market (1898) with others
  • Free Opinions Freely Expressed (1905)
  • The Silver Domino; or, Side Whispers, Social & Literary (1892) anonymous

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]
  • Vendetta (1915)
  • Thelma (1916) Fox Film, 1918, I. B. Davidson 1922 Chester Bennett
  • Wormwood (1915) Fox Film
  • Temporal Power (1916), G. B. Samuelson
  • God's Good Man (1919) Stoll Films
  • Holy Orders (1917) I. B. Davidson
  • Innocent (1921 film) (1921) Stoll Films
  • The Young Diana (1922) Paramount Pictures
  • The Sorrows of Satan (film) (1926) Paramount

Divadelní adaptace

[editovat | editovat zdroj]
  • Vendetta (2007) Adapted by Gillian Hiscott The Library Theatre Ltd; published by Jasper
  • The Young Diana (2008) Gillian Hiscott, published by Jasper

V češtině

[editovat | editovat zdroj]
  • Pronajaté dítě – in 1000 nejkrásnějších novel... č. 8; úvod František Sekanina; přeložila Máňa Illová. Praha: J. R. Vilímek, 1911
  • Satanovy strasti čili Podivná zkušenost jistého Geoffrey Tempesta, milionáře – př. Máňa Illová. Praha: Jan Otto, 1912/1913
  • Má obdivuhodná žena – př. Máňa Illová. Praha: J. R. Vilímek, 1917[26]
  • Román dvou světů – př. Karel Weinfurter. Praha: Zmatlík a Palička, 1920
  • Innocenta: román. I, II – př. Karel Weinfurter. Praha: Bedřich Stýblo, 1924
  • Norská kráska: (Thelma): román – př. přeložil František Šádek; obálku a ilustrace kreslil Oldřich Cihelka. Praha: Antonín Svěcený, 1928

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marie Corelli na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Virginia Blainová, Isobel Grundyová, Patricia Clementsová: The Feminist Companion to Literature in English. 1990.
  2. ↑ Marie Corelli | Victorian Era, Novelist, Poet | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Marie Corelli | Victorian Era, Novelist, Poet | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Coates & Warren Bell (1969)
  5. ↑ Scott, s. 30.
  6. ↑ Scott, s. 263.
  7. ↑ Kirsten McLeod, introduction to Marie Corelli's Wormwood: a drama of Paris, s. 9
  8. ↑ SCHRODTER, Willy. A Rosicrucian Notebook: The Secret Sciences Used by Members of the Order. illustrated. vyd. [s.l.]: Weiser Books, 1992, April 1992. Dostupné online. ISBN 9780877287575. S. 293. 
  9. ↑ Who was Marie Corelli? [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Understanding reincarnation & esoteric teachings of Rosicrucians [online]. [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ MARCHANT, Jo. The Shadow King: The Bizarre Afterlife of King Tut's Mummy. [s.l.]: Hachette Books 322 s. Dostupné online. ISBN 978-0-306-82134-9. (anglicky) Google-Books-ID: q_xyTVxo8BkC. 
  12. ↑ [Ancient Egypt, David P. Silverman, s. 146, Oxford University Press US, 2003, ISBN 0-19-521952-X]
  13. ↑ CARNEGIE AND CORELLI.; Sidney Lee Publishes a Letter Whioh Throws Light on the Stratford-on-Avon Library Fuss. The New York Times. 1903-06-28. Dostupné online [cit. 2024-08-18]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  14. ↑ Comyns Carr (1985), s. 124.
  15. ↑ a b Gilberto Penzo - Barche e navi veneziane > La flotta di Venezia > Archeologia navale. www.veniceboats.com [online]. [cit. 2024-08-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ Felski, s. 130–131.
  17. ↑ Frederico, s. 116.
  18. ↑ Masters, s. 277.
  19. ↑ Frederico, s. 144.
  20. ↑ Julia Kuehn, "Marie Corelli's Love Letters to Arthur Severn".
  21. ↑ BBC One – Britain's Great War [online]. BBC, 10 February 2014. .
  22. ↑ Wilson, Scott. Resting Places: The Burial Sites of more than 14,000 Famous Persons, 3rd ed.: 2 (Kindle Location 9851). McFarland & Company, Inc., Publishers. Kindle Edition.
  23. ↑ MASTERS, Brian. The Life of E.F. Benson. [s.l.]: Chatto & Windus, 1991. Dostupné online. ISBN 978-0701135669. S. 237–238. 
  24. ↑ "Rita" The Forgotten Author. By Paul Jones L.R.P.S.
  25. ↑ Interviews about Angel: François Ozon – Romola Garai – Michael Fassbender [online]. François Ozon [cit. 2015-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 April 2015. 
  26. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-08-18]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BLEILER, Everett. The Checklist of Fantastic Literature. Chicago: Shasta Publishers, 1948. Dostupné online. S. 85. 
  • Barbara Comyns , Sisters by a River (London: Eyre & Spottiswoode, 1947; Virago Press 1985)
  • Coates, T. F. G. and R. S. Warren Bell. Marie Corelli: the Writer and the Woman. George W. Jacobs & Co.: Philadelphia, 1903. Reprinted 1969 by Health Research, Mokelume Hill, CA.
  • MASTERS, Brian. Now Barabbas was a rotter: the extraordinary life of Marie Corelli. London: H. Hamilton, 1978. S. 326. 
  • FELSKI, Rita. The Gender of Modernity. Cambridge: Harvard U P, 1995. Dostupné online. S. 247. 
  • FREDERICO, Annette. Idol of suburbia: Marie Corelli and late-Victorian literary culture. Charlottesville: University of Virginia Press, 2000. S. 201. 
  • Lyons, Martyn. 2011. Books: a living history. Los Angeles: J. Paul Getty Museum.
  • Ransom, Teresa, The Mysterious Miss Marie Corelli: Queen of Victorian Bestsellers (2013)
  • Scott, William Stuart, Marie Corelli: the story of a friendship (London: Hutchinson, 1955)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]